Jiří Krutina

  Aneb o nesprávných přesvědčeních týkajících se příčinnosti a zla ve vztahu k vědomí a poznání. Nejen, že cítím občas hněv, cítím i mnohé zlé věci, události,  činy. Vidím i zle jednající lidi. Někdy něco vidím jako zlé, abych později rozpoznal širší “dobro”.  A to nehovořím vůbec o tom, že bych slepě dané viděl jako objektivní zlo za něco mohoucí - cítím spíše smutek a bezmoc. To mě dovedlo ke zkoumání toho, co míníme zlem a jak jeho chápání a vnímání ovlivňuje i naší prožívanou zkušenost včetně našeho vztahu ke světu, v kterém žijeme. Šlo doslova o dobrodružnou výpravu, v jejíž části jsem se dotkl stejných otázek, které jsem žil v jiných dobách.  Jednou z oblastí, kde jako lidé trpíme velkou a zhoubnou nevědomostí,  která má na svědomí mnoho špatného, je oblast pohledu na to, lidově řečeno, jak se věci dějí . Vemte si, jak často nesprávná interpretace něčeho od někoho druhého  umí ublížit, natož, když nesprávně interpretujeme přímo to, jak se věci dějí v našem životě a naší zkušenost

... aneb J an A mos K omenský reformovat(l) svět a společnost!?! Dovedeme si představit společenské klima a dobu, ve které by děti, ještě před tím, než se začnou učit základním dovednostem jako je čtení, počítání a poznávání, byly vybízeny a podněcovány k tomu, aby prozkoumávaly zcela prvotní a základní životní otázky, jako například otázku po smyslu života, o pravé povaze skutečnosti, o těle, já nebo o vědomí? Dovedeme si představit školu, ve které by jedním ze základních předmětů byla historie lidského vědomí, nebo biologie vědomí a kde by součástí tělocviku byla cvičení, kultivující vědomí dechu a těla jako celku? Co kdyby byly děti už v raném věku seznamovány s životní filozofií a praxí vědomí, díky které by poznaly, že jedinou skutečností je vědomí samo, že neexistuje nic jako „energie“ či „hmota“ mimo vědomí, že veškeré prožívání je vědomí prožívající se v nesčetných podobách a způsobech, že lidé stejně jako jiné bytosti nejsou bytosti „s“ vědomím, ale individualizovanými součást

 Skrze párovou rezonanci můžeme rozpoznat svá nahá HADÍ těla-vědomí, mající vrozenou schopnost TRANSFORMATIVNÍ-ZMĚNY TVARU a TVÁŘE vědomí, tedy těla jak jej ztělesňujeme " z nitra" a svobodného POHYBU v oceánu vědomí. NÁ-GHA KA-JA: Bohyně třech sfér V hinduistické mytologii, hadí bytost (nágha), žijící v temnotě “pod zemí”, ochraňující učení Bohyně - tedy ztělesňuje vědomí souhrnu vnitřního poznání - okultního vědění. Jednu dobu jako dítě jsem si často říkal, že bych chtěl být hadem protože, když se pohybuje, tak u toho leží a současně si umí svlékat kůži. To mě zaujalo, stejně jako dynamika jeho pohybu.  Nelze neslyšet dávné echo HAD-GAD-GOD.  Ve skutečnosti můžeme vypozorovat doslova po celé zeměkouli rozšířený  hadí symbolismus snad ve všech starobylých civilizacích. Ještě před objevením známého biblického HADA, který svedl Evu (původně vlastní název pro hada Eu), se hadí-dračí symbolika objevuje jako spirituální-náboženský symbol tichého vnitřního POZNÁNÍ (gnóze) a

  Revoluční změna vztahu k dýchání jako akt vědomého odboje, aneb "hacking nošení náhubků". Aktuální doba vyzvedla do popředí mimo jiné otázku lidského zdraví, či obecně co vůbec ZDRAVÍ je. Tomu se věnuji zvláště jinde. S tím i další, jako například otázku dýchání, zejména ve vztahu k nařizované povinnosti nosit roušku, tedy si zakrývat ústa a nos. Předpokládatelně se samozřejmě otázka zůžila na “nosit-nenosit” či přesněji, je zakrývání dýchání hlavou (nosem a ústy) (a o nic jiného se v podstatě nejedná) zdraví prospěšné, či naopak škodí? A co takhle se konečně naučit DÝCHAT a rozšířit otázku “roušek” na otázku přímo zkoumaného procesu dýchání samého v naší zkušenosti, jak jej přímo prožíváme a cítíme? Dech a dýchání Co můžeme říci o dechu a fyzickém dýchání, kterým dýcháme kyslík, tedy aerobním dýchání ? Když zemřeme, toto dýchání ustane. Když jsme činní nebo-li v pohybu, aerobní dýchání se zrychluje. Když jsme unavení či ospalí, dýchání se zpomaluje. Hluboké nadechnutí nám