Příspěvky

Zlá nevědomost medicínského přístupu

Klasický materialistický medicínský přístup k nemocem je takový, že obviňuje jak jinak, výhradně „cizí“ „těla“ ať už v podobě virů, bakterií, toxinů, rakovinných buněk, nebo jak je dnes v módě, geny, apod. z příčin nemocí. Je zajímavé si všimnout jedné nepřehlédnutelné „podobnosti v rozdílnosti“ kdy sama „nezdravá“ společnost ze svých vlastních „nemocí“ obviňuje například cizince, nebo jiné národnosti, z problému dané společnosti, viz klasická populistická hesla typu: „práci našim lidem nikoliv imigrantům“, za „špatnou ekonomickou situaci Německa mohou židi“, „západní imperialisté mohou za špatnou úrodu,“ apod. Pokud přistupujeme k nemocem ať už osobním, nebo kolektivním, sociálním nebo ekonomickým způsobem, že je nutné tyto „cizí“ „těla“, která jsme označili za „viníky – příčiny“ našich nemocí „odstranit“ například chirurgický uříznout, nebo chemoterapií zlikvidovat, nebo jaderným zářením zničit, vyhubit v plynových komorách a tak eliminovat tyto nepřátelská „cizí těla“ – zdánlivé pří

Národní státy, nebo jen maskované korporace?

Co když Česká republika i další státy jsou ve skutečnosti jen maskované korporace, tvářící se jako národní společenství? Co jsou vlastně státy? Nejde mi nyní o přesnou definici, ale o prosté zjištění, co vlastně státy představují pro život člověka. Běžná idealistická představa je taková, že jde o projev tzv. “národní suverenity”, o “naši vlastní” vládu, kterou si tzv. “demokraticky” volíme. Jinou nevyřčenou idealistickou představou je jakýsi pocit povinnosti řídit se vším, co daný stát nařídí skrze nejrůznější tzv. zákony, vyhlášky a nařízení. Stát to s námi přece myslí dobře a chrání nás. A jako správní občané bychom měli poslouchat jeho zákony a nařízení. Členem státu se stáváme tím, že získáme tzv. ID, tedy určitý identifikační dokument. U nás je jím tzv. občanský průkaz. Tím je našemu tělu přiděleno unikátní identifikační číslo, s kterým se pak dále pracuje v záležitostech jakékoliv interakce jedince s orgány státu. Současně si všimněme, že to, co nazýváme státem, není totožné se s

Jak se bránit zlému?

Obrázek
  Aneb o nesprávných přesvědčeních týkajících se příčinnosti a zla ve vztahu k vědomí a poznání. Nejen, že cítím občas hněv, cítím i mnohé zlé věci, události,  činy. Vidím i zle jednající lidi. Někdy něco vidím jako zlé, abych později rozpoznal širší “dobro”.  A to nehovořím vůbec o tom, že bych slepě dané viděl jako objektivní zlo za něco mohoucí - cítím spíše smutek a bezmoc. To mě dovedlo ke zkoumání toho, co míníme zlem a jak jeho chápání a vnímání ovlivňuje i naší prožívanou zkušenost včetně našeho vztahu ke světu, v kterém žijeme. Šlo doslova o dobrodružnou výpravu, v jejíž části jsem se dotkl stejných otázek, které jsem žil v jiných dobách.  Jednou z oblastí, kde jako lidé trpíme velkou a zhoubnou nevědomostí,  která má na svědomí mnoho špatného, je oblast pohledu na to, lidově řečeno, jak se věci dějí . Vemte si, jak často nesprávná interpretace něčeho od někoho druhého  umí ublížit, natož, když nesprávně interpretujeme přímo to, jak se věci dějí v našem životě a naší zkušenost

Škola vědomí – základ života

Obrázek
... aneb J an A mos K omenský reformovat(l) svět a společnost!?! Dovedeme si představit společenské klima a dobu, ve které by děti, ještě před tím, než se začnou učit základním dovednostem jako je čtení, počítání a poznávání, byly vybízeny a podněcovány k tomu, aby prozkoumávaly zcela prvotní a základní životní otázky, jako například otázku po smyslu života, o pravé povaze skutečnosti, o těle, já nebo o vědomí? Dovedeme si představit školu, ve které by jedním ze základních předmětů byla historie lidského vědomí, nebo biologie vědomí a kde by součástí tělocviku byla cvičení, kultivující vědomí dechu a těla jako celku? Co kdyby byly děti už v raném věku seznamovány s životní filozofií a praxí vědomí, díky které by poznaly, že jedinou skutečností je vědomí samo, že neexistuje nic jako „energie“ či „hmota“ mimo vědomí, že veškeré prožívání je vědomí prožívající se v nesčetných podobách a způsobech, že lidé stejně jako jiné bytosti nejsou bytosti „s“ vědomím, ale individualizovanými součást

Od hadích těl-vědomí k NAGHŮM - hadím bytostem

Obrázek
 Skrze párovou rezonanci můžeme rozpoznat svá nahá HADÍ těla-vědomí, mající vrozenou schopnost TRANSFORMATIVNÍ-ZMĚNY TVARU a TVÁŘE vědomí, tedy těla jak jej ztělesňujeme " z nitra" a svobodného POHYBU v oceánu vědomí. NÁ-GHA KA-JA: Bohyně třech sfér V hinduistické mytologii, hadí bytost (nágha), žijící v temnotě “pod zemí”, ochraňující učení Bohyně - tedy ztělesňuje vědomí souhrnu vnitřního poznání - okultního vědění. Jednu dobu jako dítě jsem si často říkal, že bych chtěl být hadem protože, když se pohybuje, tak u toho leží a současně si umí svlékat kůži. To mě zaujalo, stejně jako dynamika jeho pohybu.  Nelze neslyšet dávné echo HAD-GAD-GOD.  Ve skutečnosti můžeme vypozorovat doslova po celé zeměkouli rozšířený  hadí symbolismus snad ve všech starobylých civilizacích. Ještě před objevením známého biblického HADA, který svedl Evu (původně vlastní název pro hada Eu), se hadí-dračí symbolika objevuje jako spirituální-náboženský symbol tichého vnitřního POZNÁNÍ (gnóze) a

Využijme příležitost naučit se DÝCHAT!

Obrázek
  Revoluční změna vztahu k dýchání jako akt vědomého odboje, aneb "hacking nošení náhubků". Aktuální doba vyzvedla do popředí mimo jiné otázku lidského zdraví, či obecně co vůbec ZDRAVÍ je. Tomu se věnuji zvláště jinde. S tím i další, jako například otázku dýchání, zejména ve vztahu k nařizované povinnosti nosit roušku, tedy si zakrývat ústa a nos. Předpokládatelně se samozřejmě otázka zůžila na “nosit-nenosit” či přesněji, je zakrývání dýchání hlavou (nosem a ústy) (a o nic jiného se v podstatě nejedná) zdraví prospěšné, či naopak škodí? A co takhle se konečně naučit DÝCHAT a rozšířit otázku “roušek” na otázku přímo zkoumaného procesu dýchání samého v naší zkušenosti, jak jej přímo prožíváme a cítíme? Dech a dýchání Co můžeme říci o dechu a fyzickém dýchání, kterým dýcháme kyslík, tedy aerobním dýchání ? Když zemřeme, toto dýchání ustane. Když jsme činní nebo-li v pohybu, aerobní dýchání se zrychluje. Když jsme unavení či ospalí, dýchání se zpomaluje. Hluboké nadechnutí nám

Čtyři artikuly pražské pro 21. století

Obrázek
… aneb aktualizace husitského programu nápravy společnosti z roku 1420 u příležitosti jeho 600. výročí V červenci roku 1420 byla Praha, hlavní město Českého království, obležena první křižáckou výpravou svolanou papežem Martinem V. a provedenou Svatou říší římskou národa německého pod vedením krále Zikmunda Lucemburského. Byla svolána k vymýcení českého kacířství a k zajištění legitimního nástupu krále Zikmunda na český trůn, kterého většina tehdejších českých stavů odmítala, dodejme, z dost dobrých důvodů. Praze přišly na pomoc všechny husitské strany v Čechách, včetně táborů pod vedením Jana Žižky z Trocnova, který velel obraně Prahy. Právě v Praze, obležené křižáckou armádou čítající asi 30 000 jezdců, zatímco Prahu bránilo jenom asi 9 000 mužů ve zbrani, se rodil společný program české husitské revoluce či vzpoury proti tehdejší společnosti a jejím pořádkům, který je znám jako “Čtyři pražské artikuly – články”. Jejich stručné znění bylo následující (citace převzaty z dobových dokum