Úvod
Míním, že nejen v naší
společnosti převládá velmi stereotypní chápání toho, co jsou tzv. mužské a co
ženské kvality. Například za mužské kvality se považuje fyzická velikost, síla,
agresivita, dominance, ovládání, zatímco za ženské kvality například naopak
relativní slabost, podřízenost, pasivita, laskavost, opečovávaní apod. Všechny
tyto stereotypní představy mají společné jediné: nedostatečné vědomí toho, co
vlastně zveme “mužem” a “ženou” z pohledu metafyzického ukotvení v hlubší a
univerzální skutečnosti.
Věřím, že prvně
pochopením toho, že to, co zveme muž a žena nejsou jenom dvě pohlaví člověka,
ale zejména univerzální metafyzické principy samotné skutečnosti, tak jak znala
tantra a spiritualita předkřesťanských národů a jejich opětným promeditováním, se
můžeme osvobodit od poutajících či omezujících stereotypů promítaných na
člověka. A současně regenerovat naše mužství i ženství v jejich neoddělitelné
celistvosti.
V józe vědomí (tantře),
MUŽ (Šiva) představuje samo tiché klidné neomezené pole ryzího vědomí samého,
zatímco ŽENA (Šakti) představuje samostatnou agresivní dravou sílu-moc AKCE a
FYZICKÉHO projevení ve všech tvarech a formách těl věcí a bytostí MUŽE (ryzího
vědomí samého). Můžeme hovořit o prvotní či ryzí AGRESIVITĚ míněné jako vůle k
fyzickému projevení - ztělesnění určitého potenciálu či možností bytí, ať už v
jakékoliv úrovni či poli vědomí. Musíme se jenom trochu "odprogramovat” od
chápání slova “agresivita” v tom běžném slova smyslu jako jakéhosi “útočného
ubližujícího jednání a chování”. To je naopak projev deformovaného “mužství”.
Ve skutečnosti každý
skutečně tvořivý akt či akce je vstupem něčeho nového ve své bytí a tedy z
principu “agrese” ve své esenci. Nejpřímější živou metaforou je biologický
porod, který je esenciálně, a dodejme v ideálním případě, vědomé odevzdání se a
souznění s tvořivou mocí tohoto biologického aktu přesahujícího rodičku i
novorozence. V tom horším případě, jak je “normální” v naší společnosti, jde
naopak o uplatňování “moci nad”, tedy snahu o jeho kontrolu a ovládání ze
strany oficiální medicíny, tedy deformovaný “mužský” postoj.
Žena (Šakti) je
samostatná ryzí mocí Muže (Šivy), které z něj jako ryzího vědomí vyvstává a
tedy pouze v tomto smyslu “žena patří muži”. Muž bez Ženy je impotence a
bezmoc. Muž a Žena jsou dva různé, ale současně neoddělitelné aspekty jediné
skutečnosti. Jejich vztah tantra poetickým jazykem vyjadřuje jako vztah ohně a
světla a tepla, které vyzařuje a sálá.
Muž a Žena NEJSOU
protiklady jak jsme zvyklí v naší společnosti chápat a vyjadřovat se, naopak
jsou neoddělitelně spojeni ve všech formách bytí věcí a bytostí, nezávislé na
pohlaví. Pouze naše omezené vědomí a identita ega a jeho svět tyto dva principy
od sebe rozděluje.
Mužství je cestou k
Ženství a současně opačně, Ženství je cestou k Mužství. Ryzí vědomí je cestou k
ryzí moci a ryzí moc k ryzímu vědomí.
Existence Muže spočívá v
jeho nepřetržité meditaci - uctívání Ženy. Muž jako ryzí vědomí vše zahrnuje,
prostupuje, proniká a ze sebe zpřítomňuje (erekce). Muž (ryzí vědomí) existuje jenom
proto, aby se věčně těšil ve svém projevení - Ženě a přesto zůstával Mužem. Muž
prostupuje-penetruje jak samotnou ryzí moc-sílu, skrze kterou všechny věci i
bytosti a jejich světy vstupují ve své bytí, ale i je samé jako celek, tak i
každou zvláště. Poetickým jazykem tantry, muž miluje všechny své ženy stejně a
přece každou unikátním individuálním způsobem. Můžeme hovořit o přirozeném
metafyzickém “mnohoženství”.
Existence Ženy spočívá v
jejím nepřetržitém zcela spontánním svobodném orgasmickém bytí v odevzdanosti
do ohraného otevřeného pole Muže, který ji umožňuje její zcela samostatnou
unikátní individuální manifestaci svého Ženství. Samotná ženská tantrická
božstva (déví, dákiní, šakti) v tantrických spisech uctívají Muže, kterým je
ryzí vědomí (Šivu), jehož jsou individuální mocí a ztělesnění, jsou jeho
dcerami i ženami současně.
Co je primární Mužnost či Maskulinita?
Míním, že jí není nějaká
schopnost agresivní akce, síly nebo moci, nebo kontrola a ovládání aktivit.
Míním, že naopak
klid-ticho-nepohnutelnost jako samo ryzí klidné vědomí jakékoliv potenciální i
aktuální akce či moci je základní charakteristikou Mužnosti.
Deformovaný pohled na
mužnost, udržovaný v našem kulturním prostředí, se nám naopak vnucuje jako tzv.
patriarchální způsob dominantního ovládání všeho - aktivit, zkušeností a
projevení se - i případně jako snaha ovládnout celý projevený, objektivně viděný
svět, který je podstatně manifestace Ženy. Výsledkem je doslova znásilňování
Ženy, ženského principu se všemi svými důsledky, které můžeme zevně vnímat jako
drancování přírody, nerovné postavení mužů a žen a uplatňování “mužské” moci
nad “ženami” nejrůznějšími způsoby, případně dnešní projevy exaltovaného
feminismu jako “mužské” reakce “žen” na svůj útlak, lépe na slabost mužů a
deformované vnímání mužství.
Deformovaným pojetím
mužství jsme ztratili i chápání toho, co je ženskost, tedy toho, co je podstatou
skutečné MOCI a SÍLY, jež je esencí Ženy. Strach z této MOCI Ženy vedl k
náhradní substituci v podobě konzumace moci jako moci ovládat druhé, tedy k
náhradě za moc nad něčím či někým. To vedlo ke vzniku společenských
zřízení, které byly vnější manifestací této vnitřní deformace obou principů.
Typickým příkladem takto pojaté “moci nad”, jsou náboženství se svým
Bohem - soudcem, který jako vládce rozhoduje o všem a kterého církve tak rádi
na Zemi zastupují, odrazem toho jsou prakticky všechny státní a vojenské
mocenské celky.
Právě z tohoto pojetí
vznikly další odvozené stereotypy typu, že Muž je aktivní a Žena pasivní.
Vlivem nahrazování skutečné MOCI snahou o kontrolu vnějšího prostředí a
ovládání druhých došlo k rozvoji další údajné “mužské vlastnosti” jakou je
soutěživost se svými zákony silnějšího, rychlejšího, bohatšího... To se dokonce
promítlo i do biologie, kde se tvrdí mýtus, že spermie spolu soutěží o to,
která se spojí s vajíčkem, a že jde o jakousi soutěž, kde vyhrává ta
nejzdatnější spermie. Co je ale nejhorší, tomuto pohledu se nakonec i
přizpůsobily samy ženy. Místo skutečných Mužů hledají vnější známky moci.
Takové deformované
vnímání “mužnosti” vede k vidění světa a života jako věčného boje protikladů a
soupeření o moc. Toto vidění světa je ve skutečnosti pouze vnější projekcí
vlastního vnitřního boje a rozporu mezi dvěma principy v duši člověka.
Co je primární Ženskost či Femininita?
Skutečná Ženskost,
míním, není nějaká oddaná pasivita, láskyplnost či mateřská náruč.
Zážitek zemětřesení, záplavy
či jen bouřky nás velmi rychle vyvede z omylu chápat ženství jako podřadné,
slabé a pasivní.
Naopak míním, že
skutečnou povahou Ženství je naopak z principu svobodná AGRESIVNÍ MOC BÝT -
tedy AKCE zpřítomnňující všechny formy a podoby všech rozmanitých těl
věcí a bytostí a událostí.
Tento Ženský princip
ryzí MOCI akce či bytí byl zdeformován do impotencí motivované moci nad věcmi a
lidmi. Je zajímavé, že právě tato zdeformovaná feminita se dnes považuje za
typicky “mužskou” charakteristiku. Jsou to přece muži, co soutěží o moc nad
zdroji, penězi, ženami či územím, ne?
V dnešní době se
nacházíme v klimatu, kdy se ono deformované ženství snaží bojovat proti svému
útlaku - jak jinak než stejným “mužským způsobem”. Výsledkem je ideologie
feminismu a její různé odnože.
V oblasti tzv “New Age
spirituality” se tak zákonitě objevují nejrůznější propagátoři (přesněji
propagátorky) tzv. “ženské spirituality”, kteří údajně znovuobjevili dávné
ženské kulty a matriarchální společenství apod.
Dle mého mínění je to
ženám nedůstojné. Ženy, které se chtějí vyrovnávat nebo dokonce soutěžit s muži
si ve skutečnosti nejen neváží své povahy, ale navíc přijímají zdeformované
mužství za svůj vlastní vzor. Jakou společnost to může vybudovat?
V tantře kašmírského
šivaismu nacházíme zcela jiný postoj k ženám, než v klasické indické,
buddhistické nebo naší kultuře. Tantrický spirituální proud neuznával kastovní
uspořádání společnosti a odmítal jakékoliv podoby etnické nebo sociální
diskriminace, či jakékoliv nerovné postavení mezi mužem a ženou.
V nauce tantry nejen že
měly ženy plný otevřený přístup k nauce, ale samotní učitelé a mistři této
tradice hovoří o tom, že ženy mají hlubší potenciál ke kultivaci vědomí a
jejich duchovní rozvoj bývá často rychlejší než u mužů. V tantrické tradici
kašmírského šivaismu je známo mnoho siddhů-ačárjů (učitelů s rozvinutými
vnitřními duševními schopnostmi a schopností meditovat druhé) ženského pohlaví.
Mnohé z těchto žen přitom současně vychovávaly děti a žily zcela prosté rodinné
životy.
O skutečné roli a
současně moci ženy si můžeme udělat obrázek z vnitřní řeči starobylých mýtů.
Jeden z nich hovoří o bozích na nebi, ve kterém se najednou po dlouhé nudě bohů
objevil černý falus (lingam) a svým působením hrozil zničení celého ráje. Začal
svou penetrací ničit lesy, údolí, jezera, hory. Bohové proti němu povolali své
armády, ale ty neuspěly. Náhle si vzpomněli na velkou Bohyni, na kterou ve svém
ukvapení zcela zapomněli. Navštívili ji, poklonili se před ní, uznali její
svrchovanost a požádali jí o pomoc. Velká Bohyně se proměnila do podoby celé
oblohy a celý černý lingam obklopila a vtáhla do sebe. Zatímco prožívala
neskonalou orgasmickou extázi, veškeré destruktivní šílenství bylo zcela
utišeno a nastal opět mír.
Pokud NASLOUCHÁME, tak
shledáváme, že nejde jenom o mýtus či báji, ale o poetickým vnitřním jazykem
tantry vyjádřené poučení o překonání všech případných destruktivních vlivů
deformované sexuality.
V jakém žijeme klimatu?
Učení tantry a stejně
tak jógy vědomí rozpoznává dva základní různé a přece neoddělitelné aspekty
vědomí, které zveme Muž-Žena. Můžeme hovořit o božském mužství a božském
ženství tvořící SOULOŽÍCÍ celek v podobě Vědomí, nad něž vyššího není
(ANUTTARA).
V jaké ale dnes žijeme
době? Jde tedy skutečně o dobu “patriarchální”, kde vládnou “muži”, jak nám
tvrdí dnešní ideologové a nebo jde naopak o dobu plnou rychlých, předčasných,
unáhlených a stále se zrychlujících procesů a událostí, tedy ve skutečnosti
dominující feminity (ženství), které ale chybí uzemnění a ukotvení v samotném
hlubším základu skutečnosti, tedy samotném vědomí - maskulinitě (mužství)?
Tato oddělenost, až
disociace a nerovnováha mezi oběma božskými principy v současném klimatu našeho
světa nachází symptomatické vyjádření ve stále se “zrychlující” globalizující
digitalizující se “kultuře” postavené na nevědomém myšlení vycházejícícm ze
stále jemnějších a “esoteričtějších” forem materialismu, násilí všeho druhu,
uspokojování narcistní potřeby ega, exhibicionismu a sexuálních deviacích pod
nadvládou monoteismu peněz a trhů.
V politické oblasti toto
echo můžeme vidět jako diverzi a revoltu v jednotlivých tradičních
“patriarchálních” národních státech proti jejich tradičním způsobům vládnutí,
náboženským předpisům a zákonům. Příkladem jsou třeba LGBT agendy, podpora
migrace válkami a ekonomickým vykořisťováním, apod.
To, co míním, že naše
současné klima opravdu potřebuje není zavádění z podstaty "násilné"
jakési "genderové rovnosti" či vzývání nějakých starobylých “ženských
kultů” a “bohyň”, často spíše vyfantazírovaných podle duševního rozpoložení
autorů, ale MUŽ a primárně rekreativni regenerace Mužského principu.
Proč? Nejde o další
projev skrytého “mužského šovinismu”?
Nejde, neboť právě MUŽ a
mužský princip, kterým je vědomí samo, je z principu jedinou cestou k
rekreativní regeneraci ŽENY a ženskosti. Představa, že si lze mužství upevňovat
a rozvíjet mezi muži v nějakých mužských klubech, či že naopak posvátnou
ženskost lze probouzet na nějakých “ženských kruzích” je projev nedospělosti
duše.
Člověk je z povahy
mužena. To, kým je skutečně ve své podstatě jako vědomé tělo duše, kterou je
samo cítící vědomí, je z povahy BI-SEXUÁLNÍ tělo oboupohlavní a přesto obě
pohlaví přesahující duše - ryzího cítícího vědomí, které se stále aktualizuje
jako tělesné bytí ať už ženského nebo mužského pohlaví ve své individuální
manifestaci MUŽENY.
Proto z pohledu každého
člověka nejde o to, zda je fyzicky mužem nebo ženou, ale jakého muže nebo
ženu skutečně ztělesňuje. To podstatné je, nakolik takový muž nebo žena
chápe, ztělesňuje, sjednocuje a současně přesahuje své vlastní mužství a
ženství.
Šaman je příkladem
vědomé muženy. Povahou svého subjektivního těla vědomí je BI-SEXUÁLNÍ a svou
podstatou je ale obě pohlaví přesahující.
Právě proto míním, že je
v dnešní době nanejvýše nezbytné začít vážně vnímat samo vědomí jako základ
skutečnosti a začít jej praktikovat v našich každodenních životech a všech
vztazích. Z praktického pohledu je mužem v nás samo cítící vědomí a ženou jeho
ztělesňování jako naše přímo prožívaní tělo, já a svět se všemi jeho vztahy,
které žijeme.
Proto ženy i muži spojte
se ve svém probouzení božské Mužnosti a Ženskosti; pravím Vám, bohové jste!
Komentáře
Okomentovat