Vědomí jako základ tvoření, výkonu, účinnosti i životního naplnění v trvale udržitelné společnosti.

Co je podstatou dosažení skutečně produktivity, tedy “vrcholového” tvůrčího rozvoje jednotlivců a organizací či podniků?

Přinášejí investice do technologií, do počítačů, digitální techniky skutečné zvýšení produktivity lidí a organizací?

Zlepší se snad úroveň vzdělání a rozvoje dětí jenom tím, že se jim nakoupí tablety a rozdají už v první třídě?

Co je tedy tím primárním zdrojem a tedy i tím, na co je třeba “cílit” v dosažení skutečné výkonnosti, účinnosti a tak i společné produktivity jakékoliv organizace?

Není tím každý jednotlivý člověk sám? 

Pak zásadní otázkou je co je člověk, jak nazíráme jednotlivé lidi, jak se vztahujeme k druhým? Právě to jsou ty nejdůležitější otázky, které bývají zcela opomíjeny při snaze o nejrůznější inovace, zlepšování produktivity, spokojenosti, apod. 

Je přece evidentní, že způsob jak se lidé chovají a jednají, individuálně i kolektivně je primárně podmíněno vnitřním stavem člověka, rozsahem jeho vědomí a vnitřními hodnotami, přesvědčeními a způsoby myšlení, cítění a obecně životními strategiemi, často podmíněnými a omezenými. 

Pak je také evidentní, kde lze očekávat možnou změnu k účinnějším rozhodnutím, výkonnějšímu jednání, smysluplnějšímu myšlení a vyšší produktivitě a tvůrčímu naplnění, jak jednotlivců, tak jejich organizací a podniků. 

Jak?

Výhradně skrze primární kultivování a rozšiřování vědomí, kterým jsme, ve kterém spočíváme a které ztělesňujeme, ze kterého se učíme rozhodovat, myslet, jednat ve všech oblastech našeho života s daleko širší účinností.

Chceme-li zvýšit produktivitu, účinnost individuálně či kolektivně na úrovni organizací, je třeba primárně zvýšit či zintenzivnit a tak rozšířit a prohloubit vědomí každého individuálního jednotlivce dané organizace. 

Pouze ze širšího pole vědomí je možné aby vyvstalo nové vědomější já, smysluplnější a účinnější rozhodování, myšlení a jednání, jak v případě jednotlivce, tak kolektivu tvořeného jednotlivými vztahy mezi jednotlivci. 

Vědomý člověk nepodléhá stresu, vyhoření, depresím a jeho jednání nemá negativní vliv na jeho zdraví v tom nejširším slova smyslu.  To zvyšuje opět celkovou výkonnost kolektivů, schopnost jejich dlouhodobého zaměření a tak celkovou produktivitu. 

Současně plně vědomý jednotlivec s procitnutími vnitřními umy a schopnostmi je průchodem vědomého VEDENÍ skrze schopnost ztotožnění se  a vyladění svým bytím se samotným neomezeným polem vědomí možného, které je současně nejniternějším zdrojem všeho, zahrnující i dané záležitosti, či události nebo volby, se všemi jejími možnostmi projevení. 

Takto zprostředkované vedení je prostě doslova do písmene ničím nepřekonatelné a nepřemožitelné, je vedeno samotnou samo-organizující silou vědomí všeho co je a může být.

Takový jednotlivec se stává ve svém vlastním životním prostředí sdíleným s druhými přirozeně a vrozeně tvůrcem svého života i vědomým VŮDCEM v tom skutečném slova smyslu. Nikoliv nějakým “fírerem”, který rozdává rozkazy, ale jako člověk plně vyladěný svou vůlí a záměrem na samoorganizující sílu vědomí, která je podstatou a zdrojem všeho, všech událostí i prostředí v kterém žije a působí. Dokonce si může osvojit skrze hluboká vnitřní pochopení metafyziky vědomí, jak modulovat tuto sílu ku prospěchu svému, své rodiny, organizaci i společnosti jako celku.

Rozhodnutí, ideje, myšlenky a jednání člověka spočívajícího ve ztotožnění s rozšířeným vědomím samým jsou kvalitativně i účinně zcela jiné než myšlenky a jednání člověka s omezeným vědomím na své ego a to, co právě dělá, připoutaného ke svým činnostem a omezeného svými přesvědčeními a postoji. 

Pokud chceme skutečně směřovat k tzv. “trvale udržitelné společnosti”, musíme primárně směřovat k vědomé společnosti tvořené jedinci, kultivující své vědomí ve svých vzájemných bezprostředních vztazích v rodinách, širších profesních a zájmových skupinách, organizacím, firmách, atd. a nikoliv skrze různé sociální-gender-migrační experimenty hrstky samozvanců hrající si aktuálně na “bohy”.

Čím více vědomých vůdců, ve výše uvedeném smyslu, tedy vědomých samostatných tvůrčích bytostí ne-svázaných nevědomosti vědomí a omezujícími přesvědčeními,  tím větší šance, že naše kultura přežije i 21. století

Kapacita zintenzivnit, rozšířit a prohloubit vědomí, kterým každý z nás podstatně jsme a být jím veden k probuzení nevyčerpatelného tvůrčího potenciálu v něm spočívajícího, je prvorozeným právem a esenciální schopností každého člověka a každému člověku i přístupné.

AXIOM: jsme si natolik vědomi sebe a vědomím samým, nakolik jsme si vědomi i svého těla jako celku přímým cítícím způsobem “z nitra”.

Samo-organizující síla vědomí je nevyčerpatelná, schopnost rozhodovat, myslet a jednat v souladu s ní, můžeme oprávněně nazývat vědomé VEDENÍ svým životem. Pokud tomu tak není, jsme jistě také vedeni, ale často místo skutečnými VŮDCI, tak spíše svůdci v podobě nesprávných osvojených či podmíněných  přesvědčení, postojů, idejí, které nám brání v rozšíření našeho vědomí a vědomému vedení svým vlastním životem.

Skutečnými vůdci rodin, skupin, kolektivů, organizací ve smyslu výše uvedeném mohou být považování pouze takový lidé, kteří jsou primárně skutečnými VŮDCI svého vlastního života a rozsahem svého vnitřního autentického přímo z kostí svého těla vyvstávajícího poznání života, jsou zcela přirozeně uznávanými autoritami pro své rodiny, skupiny, kolektivy a organizace, které "dýchají" jako své vlastní širší tělo.

Prvním krokem je vůbec uznání vědomí za hodnotu nanejvýše hodnou kultivovat individuálně i kolektivně v každé  rodině, společenství či organizaci, která usiluje o “vrcholné” a současně “trvalé” účinky naplňující nejhlubší individuální tvůrčí potenciál každého člověka a tím i společenstev kterých je člověk součástí.

Ukázka z připravované knihy: Vědomé vedení, Od vědomého vedení k vedení vědomím jako způsobu budování organizací s trvalou účinností.