PŘEVRATNÝ VĚDECKÝ OBJEV NAŠÍ DOBY: zachycení nejniternější nedělitelné částice veškeré skutečnosti!

 

Jednou ze základních otázek, kterou se současná věda zabývá, je hledání nejmenší nedělitelné, tzv. elementární částice skutečnosti, tedy (v pojetí materialistické vědy) hmoty.

Aktuální vědecký pohled na svět i člověka je takový, že zkoumá projevený vesmír jako objektivní skutečnost. Vychází dokonce z přijatých předpokladů, že vesmír je objektivní realitou, kterou lze poznávat v něm zpřítomněným subjektem (t.j. vědcem) vybaveným “vědeckými” přístroji, tedy nástroji pozorování. Ty, ať jsou sebe-sofistikovanější, tak jsou stále jenom prodloužením prvotních přijatých předpokladů a jsou modulované prvotním zaměřením vědců – tedy zaměřené na objektivní vesmír a na hledání nejmenších nedělitelných částic, které se ve vesmíru vyskytují.

Tato lidská historie hledání nejmenší částice hmoty je nám známa z oficiálních vzdělávacích osnov fyziky a ze setrvačnosti probíhá stále. Tak byly postupně “objeveny” částice, pojmenované jako atomy, elektrony, protony, neutrony, kvarky, neutrina, bosony a mnohé další.

Vědci tak při svých výzkumech docházejí k paradoxnímu závěru (vzhledem k zúženému zaměření jejich vědomí ale naprosto předvídatelnému), že onen předpokládaný hmotný fyzický objektivně viděný vesmír vlastně vůbec není hmotný a že je de facto prázdný a tvořený částicemi, které nelze registrovat jinak, než pomocí složitých a finančně nákladných přístrojů, “prodlužujících” naše “civění” do objektivního vesmíru, ať už na mikrosvět částic nebo makrosvět vesmírných objektů.

Na tento výzkum a s ním spojené technologie nejrůznějších urychlovačů, které nám umožňují tyto doslova mýtické nejmenší nedělitelné částečky hmoty aspoň nějak registrovat, je vynakládáno v nejrůznějších vědeckých programech mnoho finančních prostředků. Kromě vývoje nových technologií, využitelných například pro zbraňové systémy, však takto zaměřený výzkum hlubší a širší poznání nebo pochopení podstaty vesmíru kolem nás a roli člověka v něm nepřináší, ačkoliv se tak snaží tvářit!

Zásadní omyl oficiální vědy spočívá v tom, že stále zkoumá a pozoruje vesmír jako něco vně sebe – jako “objekt”. Jsem přesvědčen, že skutečná věda ve smyslu lidského úsilí o hlubší a širší poznání a pochopení světa nezačíná u zkoumání nějakého předem daného objektivního fyzického vesmíru, ale u zkoumání vědomí vesmíru. Proč? Protože i fyzický vesmír kolem nás poznáváme a vnímáme ryze subjektivním způsobem, jehož podstatou a zdrojem je právě samo vědomí.

Oficiální věda tak zákonitě ve svém vědeckém zkoumání nejmenších částic hmoty dochází k nesprávným závěrům. Tyto závěry jsou předvídatelné, neboť jsou modulovány samotnými technologiemi, používanými při pozorování. Vědci tedy pozorují pouze “umělou” skutečnost, vytvářenou prostředím a možnostmi použitých pozorujících nástrojů, nikoliv skutečný fyzický vesmír jako takový.

Metafyzika vědomí a s ní spojená životní praxe jógy vědomí naproti tomu uznává za prvotní princip veškerého zkoumání (noetiky) samo vědomí – vědomí jako takové, jež je zdrojem jak nás samých (pozorujícího subjektu), tak všeho, co můžeme vnímat. Dále učí na základě zkušenostního poznání, že “hmotou”, ze které je utkán celý vesmír a všechna rozmanitá těla věcí a bytostí v něm, není žádná objektivní podoba hmoty a jejích částic, jako např. atomy, ani nějaká forma blíže nedefinovatelné “energie”, ale samotný, ve vědomí vrozeně spočívající nevyčerpatelný potenciál možností-potencialit, struktur a vzorů, připravených k projevení. Tyto kvality a potenciality tvoří nejniternější dimenzi vědomí samého – sféru možného – oblast potenciálu, která je věčně rodícím lůnem – zdrojovým polem všeho, co je i všeho, co může být, a která je v tantrické metafyzice symbolizovaná černou Matkou Kálí. 

Přesto zůstává oprávněnou otázkou, co je onou nejmenší nedělitelnou “částečkou” hmoty či skutečnosti, kterou je vědomí samé?

Je jí samozřejmě vědomí, resp. jeho základní jednotka. Můžeme hovořit o BODU vědomí (nabízí se české slovo VĚDOM = BOD VĚDOMÍ pro označení základní jednotky vědomí) či “atomu” vědomí.

Jaká je povaha či charakteristika základní jednotky vědomí – jeho BODU?

BOD vědomí je nefyzický a nehmotný.

Každý BOD vědomí v sobě vrozeně obsahuje nevyčerpatelný nekonečný potenciál a vlastnosti k projevení, expanzi, vývoji a organizaci nejrůznějších struktur a podob, a přesto má současně i svou unikátní nezničitelnou věčnou individualitu – jakési “jádro”, jehož unikátní identita zůstává zachována, ať se daný BOD vědomí nachází jako součást jakékoliv struktury i podoby bytí.

Každý BOD vědomí je tedy samostatným vědomím, a přesto je součástí jediného pole vědomí. Je tak zdrojem nekonečné variability různých druhů a podob vědomí.

Stejně jako atomy tvoří molekuly, ty dále vyšší celky apod., spojují se i BODY vědomí s dalšími podobnými souznícími BODY vědomí a utkávají-formují komplexnější jednotky-vědomí či strukturovaná pole všech podob a druhů vědomí. V různých shlucích (rodinách-kula) tak tímto způsobem v mnohadimenzionálním vesmíru vědomí utvářejí těla věcí, bytostí a jejich světů, ať už fyzicky projevených či ne-fyzických.

BOD vědomí je absolutně nepředvídatelný a tedy absolutně “svobodný” – to umožňuje nekonečné naplnění nevyčerpatelného potenciálu vědomí.

BOD vědomí je “nejrychlejší” částicí nejen v našem vesmíru. Je rychlejší než rychlost světla, která je obecně považována za maximální rychlost pro přenos informací. Každý BOD vědomí je bezprostředně spojen se všemi ostatními BODY vědomí a neustále s nimi obousměrně komunikuje.

Každý BOD vědomí se současně nachází v každém bodě prostoru a existuje současně ve všech časových okamžicích, má své individuální inklinace a zároveň v sobě stále nese přímé bezprostřední poznání všech ostatních BODŮ vědomí a všech jejich aktivit ve všech jejich aktuálních skupinách, shlucích či rodinách, jejichž je součástí.

Každý BOD vědomí má svou vlastní identitu, která nezaniká.

Každý BOD vědomí vrozeně inklinuje k naplnění svého nekonečného potenciálu ve všech jeho možných variantách.

Naše těla nejsou ničím jiným, než shluky – polí BODŮ vědomí.

BODY vědomí mají tendenci se sdružovat, shlukovat a tvořit společně další komplexnější jednotky a celky vědomí i celé zkušenostní světy, jejichž jsou součástí.

Každý BOD vědomí, který je aktuálně součástí určité struktury, si v sobě stále nese její “otisk” (paměť) i nekonečnou variabilitu a jako takový je nezničitelný a nezaniká ani se zánikem struktury, které je součástí.

Každý BOD vědomí se projevuje jako PULZUJÍCÍ, extrémně potentní nerozlučný pár "černé" a "bílé díry", které se vyznačují podobným chováním, jaké známe z astrofyziky. V tantrické metafyzice se hovoří o bindu-vindu.

Každý BOD vědomí je současně průchodem (bílou dírou – sluncem) mohutné tvořivé aktivity a všech forem “energií” do projeveného časo-prostoru, který tak současně tvoří. Výsledkem je zkušenost dopředné expanze času a projevení světa a všech jeho manifestací v prostoru a čase.

Současně je každý BOD vědomí i pohlcujícím vstupem (černou dírou – černým sluncem), vtahujícím z okraje svého horizontu všechny projevené formy a události zpět do svého jádra, odkud se stále aktualizuje.

Když určitý BOD vědomí opustí daný systém, jehož je aktuálně součástí, tak čas i hmota spojené s jeho expanzí v daném zkušenostním světě postupně mizí do svých duševních prvků a takový BOD nakonec zcela opouští daný zkušenostní prostor a může se objevit kdekoliv jinde a stát se součástí jakýchkoliv dalších struktur a jednotek vědomí.

Základním projeveným tělem a současně elementární biologickou jednotkou organických forem je buňka.

Co když je každá buňka ve skutečnosti obrovským vesmírem, obíhajícím kolem těchto neviditelných ne-fyzických BODŮ vědomí?

Buňky vznikají, žijí, umírají a jsou nahrazovány jinými, ale jejich vědomí, tedy příslušné BODY vědomí, jichž jsou expanzí, nezanikají, ale pouze mění formu a strukturu. Přesto si ale jednotlivé BODY vědomí během tohoto procesu uchovávají “paměť” zkušeností a identity buněk, kterými byly.

Buňky umírají, podobně jako celá těla, či jako zanikají celé civilizace. Nicméně vědomí je tvořící, složené z jednotlivých BODŮ vědomí, nezaniká, pouze přestává mít i fyzické rozšíření.

ŽIVOT jako celek ve všech jeho formách a podobách se svými rozmanitými těly, složenými na biologické úrovni z buněk, SPOLUPRACUJE jako celek v neskonalé SYMFONII ŽIVOTA, ve které každým okamžikem umírají a opět se rodí nejen buňky všech organických těl, ale vznikají a zanikají i celé světy a vesmíry. Tato velkolepá stále se dějící UDÁLOST (PROCES/DĚJ) jako celek se děje skrze BODY vědomí – ne-fyzické bodově nedělitelné jednotky mateřského neomezeného POLE vědomí.

Výše popsané vlastnosti a charakteristiky jednotek vědomí nejsou mentálními koncepty “o něčem”, ale přímým pochopením, které vyvstalo z vědomí samého společně s přímým prožíváním uvedených informací jako slovních struktur, zrcadlících samo tiché pochopení prožívaného.

Míním, že rozšíření našeho pochopení a prozkoumání vědomí až na úroveň jeho nejmenší elementární jednotky nám odkrývá dosud netušené možnosti jak ve schopnosti nového rozšířeného vnímání skutečnosti a její mnohodimenzionální povahy, včetně jejích možných a paralelních alternativ, tak i v možnosti trénovat vnitřní schopnosti (siddhi), využívající tyto vlastnosti vědomí a jeho doslova nepředvídatelnou “plasticitu”.

Tantrická metafyzika, systematizovaná již v 10. století indickým učencem Abhinavaguptou, hovoří o jednotkách či “atomech” vědomí jako o (((ANU))). Samo Absolutní vědomí všeho se pak nazývá ANUTTARA – doslova TO, co všechny jednotky vědomí (ANU) moduluje = řečí = vyslovuje (TTARA) ve svém bytí.

AUTOR: Ing. Jiří Krutina, absolvent matematicko-fyzikálního inženýrství, Fakulta Aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni.

Napsáno po společné tříhodinové společné on-line meditaci 15. 8. 2020.