Příznaková řeč tzv. “covidu” či dnešní doby?

 V aktuální době jsme podle médií vystaveni nebezpečné pandemii jakéhosi smrtelně ohrožujícího viru. Ten mimo jiné “skáče” z člověka na člověka při menší vzdálenosti než jsou vědecky odborně stanovené 2m. 

Mediální a státní podpora (a to takřka ve všech zemích) tohoto fenoménu je více než nápadná a očividná ve světle jiných událostí - nepochybně také se na planetě dějící.

Nechci se vyjadřovat ke všem otázkám, které kolem této události vyvstávají. Ty mají jediný cíl, zastřít to podstatné v celé události. A rozhodně jich není málo. Míním, že stačí přestat se nechat programovat médii a materialisticko-pseudovědecký mýty a prostě VIDĚT, SLYŠET a CÍTIT tyto události jako takové. Stopa vždy vede k základním aktuálním bohům, tedy primární nevědomosti o tom, co člověk a jeho tělo je a jaká je skutečná povaha toho, co nazýváme zdravím a nemocemi a samozřejmě k profitu(zisku) a posílení moci nad lidmi obecně. Prostě v kapitalistickém penězi ovládaném systému je vše podřízeno ziskům ega a to i v případě tak na první pohled “ušlechtilých” aktivit zbohatlíků jako je tzv. “filantropie”.

To čemu se chci ale věnovat jsou sami příznaky - symptomy této nemoci údajně způsobené nějakým virem. Pojďme si promeditovat jejich vnitřní řeč. 

Co skutečně víme, tedy můžeme přímo subjektivně zakoušet, není nějaký vir, ať už se jmenuje jakkoliv (ten můžeme sice vidět pod mikroskopem, ale nikoliv přímo cítit a zakoušet), ale výhradně subjektivně prožívané symptomy. To je to, co skutečně pro člověka platí a je OBJEKTIVNĚ i SUBJEKTIVNĚ přítomné. 

Zcela jinou věcí je pak interpretace daných symptomů - ta je vždy podmíněná výchozími přesvědčeními o skutečnosti, člověku, těle, zdraví a nemoci. Aktuálně vládnoucí materialisticko-medicínsko-obchodní model, nám tvrdí, že příčinou je jakýsi vir (malé tělo), který prostě dané symptomy vyvolává. A nabízí svá předpokládatelná “logická” řešení, jako snahu o zamezení “přenosu” viru mezi lidmi s cílem jej eliminovat. K tomu využívají v podstatě militantní rétoriku a postupy jako plošné testování a vakcinací jako hlavního bojového prostředku, tedy něco jako “kobercové bombardování”. Tyto NE-hodnoty, přesvědčení a postoje se nám symbolicky ztělesnily i v podobě jednoho plukovníka.

Co zkusit tyto prožívané symptomy(neb to je jediný projev nemoci - nikoliv sama diagnostikovaná přítomnost jakéhokoliv viru v těle člověka) zkušenostně interpretovat na základě zcela jiných výchozích přesvědčení o člověku, těle, zdraví a nemoci?

Jaké jsou ony udávané symptomy?

Podle výpovědi lidí, kteří podle medicíny onemocněli v souvislosti s virem covid, byly základní prožívané symptomy následující:

• vysoké teploty

• ztráta čichu a chuti

• celková tělesná slabost, upoutání na lůžko

• dýchací problémy

Co říkají symptomy je míním čitelné. 

Proč tělo zvyšuje svou teplotu, kterou začínáme cítit v jeho nitru? 

Není to samo-léčící projev těla za dlouhodobé necítění svého těla - jeho nitra jako sebe? 

Co když zkrátka život v dlouhodobém doslova “odpojení” se od těla s převahou spočívání ve svých mentálních já a myšlenkách místo přímo z nitra cítěné tělesnosti jako celku, se vždy dříve či později s různou mírou intenzity projeví jako "horečka"? Nyní tím nemyslím nějaký konkrétní vir, ale symptomy.

Co nám říká ztráta vnějších smyslů čichu a chuti? Tedy základních přímo tělesných smyslů orientovaných v hlavě. 

Není zevní ztráta čichu známkou ztráty nebo omezení vnitřní schopnosti ČICHU ve svém životě?

Co když prostě dlouhodobě “necítíme” svůj skutečný život a nemáme tak, jak říkáme čich na věci a ve svém životě jsme ztratili smysluplnou orientaci, přijdeme dříve či později v nějaké podobě o čich. 

Co když je ztráta chuti projevem ztráty vnitřní schopnosti plně chutnat a prožívat náš život?

Když ztracíme ve spěchu svého života schopnost plně vychutnávat vše, co vnímáme, čeho si můžeme být vědomi ve svém prožívání a vnímání, přicházíme i o vnější chuť.

No a jako nejtěžší příznaky se uvádí obtíže s dýcháním.

Není vnější aerobní dýchání opět vnějším projevem ryze vnitřního DECHU - vitality vědomí a celkového našeho stavu života ve smyslu nakolik ve svém životě skutečně máme životní prostor pro doslova nadechnutí a možnost svobodné dýchání. Pokud nemáme možnost “svobodně dýchat” ve svém životě, dříve či později se to projeví i na stavu našeho aerobního dýchání a jeho kapacit.

Všechny výše uvedené symptomy, které se považují za příznaky kovidu, nejsou ničím jiným, než vlastní podobou sebe-léčení našeho těla na náš nezdravý způsob života.

Jde o život převážně ve ztotožnění se s naším egem, přebývání převážně  v hlavě místo celotělesném citu. A tak je přirozené, že takto negované a potlačované tělo, přetěžování jedné části těla - hlavy na úkor svého zbytku těla, tak jednou za určitý čas, a je ZCELA JEDNO jak to nazveme, zda "chřipka" ta či ona, nebo nějaký vir, prostě dojde k těmto projevům zcela nevyhnutelně a to není způsobeno ani kovidem, ani nějakým virem chřipky jako primární příčinou! 

A ano, z toho všeho nastává celková únava a převaha spánku - ležení v posteli. Jediný nakonec možný způsob, jak nás tělo donutí, abychom s ním plně byli a začali jej opět plně cítit, skrze slabost, kterou nám ukazuje.

Pokud si nedáváme sami pro sebe pravidelně meditativní čas na prohloubení svého vnímání a vědomí prožívání těla jako celku a tedy čas k tomuto REGENERAČNÍMU ODPOČINKU, tak prostě nás tělo jednou za čas donutí ulehnout a je slabé. 

Tyto symptomy jsou projevem běžného nezdravého života obecně nikoliv kovidu nebo viru a samozřejmě, je to DAŇ za přitakání egu a materialismu na úkor svého vlastního ŽIVÉHO TĚLA.

Jestli něco “funguje” na fenoménu kovid tak je to šířený strach z možného onemocnění či napadení něčím z vnějšku mimo nás, což vede zcela zřejmě k oslabení imunity a tak snadnějšímu či chceme-li dřívějšímu propuknutí ozdravujících symptomů těla, které chápeme jako nemoci.

Pokud se podíváme na vnější okolnosti celého fenoménu “kovid”, shledáváme, že, je zde také velmi mnoho dalších  závažných otázek. 

Jednak nelze z principu určit příčinu úmrtí člověka stylem, že umřel na nějaký kovid, ale vždy jde o konkrétní selhání orgánů neslučitelnou se životem a ani to není skutečnou příčinou smrti daného člověka, ale vnější doprovodný jev jeho odchodu ze života. Přesto přesně toto se nám vnucuje: příčina úmrtí: kovid.

Další zajímavostí jsou nařízení typu: udržovat vzdálenost 2 metry. Odkdy nějaký vir skáče z jednoho člověka na druhého a 2 metry rozestupy tomu zabrání? Jak na to kdo přišel?

Další otázkou je proč jsou nutné testy zdravých lidí bez příznaků a k čemu jsou vlastně dobré? 

Je normální se nechat testovat na něco, když ničím netrpíme? 

A co vlastně říká nějaký výsledek testu skutečně, když přitom netrpíme žádnými příznaky a je s námi nakládáno jako “přenašeči” s povinností karantény - rozuměj separace od ostatních?

Aha, zřejmě se tím mají odhalovat tzv. nebezpeční “přenašeči” - což je další pouze vykonstruovaný koncept v rámci celkového medicínského pohledu. Přenašeč bez příznaků nemoci je tak potenciálně každý člověk. Je to podobné, jako v případě některých v přírodě se přirozeně vyskytujících látek, které se přitom běžně nacházejí nejen v našich tělech, ale i tělech zvířat a rostlin kolem nás.

Ano souhlasím, že máme co dočinění s “neviditelným” protivníkem. Ale rozhodně jím není z podstaty věci nějaký vir viditelný pod mikroskopem.