Jak se bránit zlému?

 Aneb o nesprávných přesvědčeních týkajících se příčinnosti a zla ve vztahu k vědomí a poznání.

Nejen, že cítím občas hněv, cítím i mnohé zlé věci, události,  činy. Vidím i zle jednající lidi. Někdy něco vidím jako zlé, abych později rozpoznal širší “dobro”.  A to nehovořím vůbec o tom, že bych slepě dané viděl jako objektivní zlo za něco mohoucí - cítím spíše smutek a bezmoc. To mě dovedlo ke zkoumání toho, co míníme zlem a jak jeho chápání a vnímání ovlivňuje i naší prožívanou zkušenost včetně našeho vztahu ke světu, v kterém žijeme. Šlo doslova o dobrodružnou výpravu, v jejíž části jsem se dotkl stejných otázek, které jsem žil v jiných dobách. 

Jednou z oblastí, kde jako lidé trpíme velkou a zhoubnou nevědomostí,  která má na svědomí mnoho špatného, je oblast pohledu na to, lidově řečeno, jak se věci dějí. Vemte si, jak často nesprávná interpretace něčeho od někoho druhého  umí ublížit, natož, když nesprávně interpretujeme přímo to, jak se věci dějí v našem životě a naší zkušenosti světa.

Zcela bez kritického přezkoumání tiše přijímáme přesvědčení, že každá akce či událost má nějakého aktéra či příčinu. 

Není se čemu divit, když  většina z nás je přesvědčena, že je samostatným aktérem svých aktivit a současně přisuzujeme svobodnou vůli právě tomu, být mocen iniciovat či provádět své akce.

Co když ale tato přesvědčení nejsou správná?!

A co když jsou dokonce nebezpečná v případě takových skutečností, které chápeme jako příčiny toho, co cítíme jako zlé a špatné?!

Z toho plyne potenciálně nebezpečné přesvědčení, že za “špatné” či “zlé” věci ve světě jsou zodpovědní konkrétní aktéři - tedy “zlí lidé” či bytosti, kteří jsou iniciátory těch “zlých věcí”. To může vést až k různým ideologiím, které si za pojmenované problémy - zlé a špatné věci - dosadí viníky, tu konkrétního člověka, tu národ, či konspirující skupinu apod., a označí je, že jsou oním zlem, které pokud bude odstraněno, budou odstraněny i ony špatné či zlé věci. To je samozřejmě tragický omyl.

Současně se nelze také divit tomu, že se ptáme, proč nejrůznější utrpení a zlé činy Bůh, který je jistě DOBREM, vůbec “umožňuje”?

Jinými slovy, proč vlastně existuje zlo na světě v podobě utrpení a zlých, často otřesných, činů?

Možná právě tento rozpor a současně potenciální nebezpečí objektivizace zla do podoby reálných bytostí, skupin či národů, či dokonce lidské rasy jako takové (jak jsme svědky dnes) je tím, co by nás mělo zalarmovat v našich postojích a vnímání zla a vést k promeditování si tohoto problému.

Co když zlo prostě existuje jenom do té doby, dokud jej doslova vzýváme tím, že tiše automaticky věříme v jeho existenci v podobě nějakých reálných bytostí, které mohou za zlé a špatné věci, které se nám a ve světě dějí?

Co když se prostě jenom musíme vzdát přesvědčení, že existuje nějaké reálné objektivní “zlo”, ať už v podobě jakýchkoliv objektů, věcí, druhých lidí, skupin, konspirací, a současně širšího přesvědčení, že za každou akcí či událostí je nějaká konkrétní příčina či konkrétní aktér? 

Co když prostě VŠECHNY AKCE a UDÁLOSTI svobodně spontánně vyvstávají z jediného POLE vědomí - bez nutnosti jakéhokoliv aktéra, činitele nebo příčiny?

Co když obecně přijímaná zákonitost “příčiny-následku” vede k deformovaným pohledům na skutečnost?

Ano, podoba a směr, které všechny události a akce nabývají, mohou být různě deformované právě projekcí našich nesprávných přesvědčení, zejména týkajících se vnímání  “dobra” a “zla”, a myšlení v módu “příčiny” a “následku”.

Co když my všichni, každý jednotlivý člověk zde na planetě je PRŮCHODEM či PRŮZOREM akcí a aktivit a NIKOLIV jejich příčinným aktérem či činitelem?

Co když i jednání z ega, je ve skutečnosti průchodem jednání a nikoliv skutečným zdrojem či činitelem?

Co když všechny akce a aktivity vyvstávají a dějí se v nitru vědomí, což současně ale neznamená, že jsou akcemi či aktivitami Boha, nebo vědomí?

Co když všechny akce a aktivity, které vznikají a vyvstávají v nitru vědomí jsou nekonečné, svobodné, simultánní a spontánně se projevující, ALE současně často strašně omezeny a zdeformovány v často otřesné podoby utrpení, násilí a zlých věcí právě nevědomostí a pokřivenými nesprávnými přesvědčeními?

Nicméně pokřivené a zdeformované akce a aktivity, vyvstávajících z nevědomosti a pokřivených přesvědčeních, vytvářejí fixní struktury a identity, ať už osobní, společenské nebo systémové, které jednak odrážejí, recyklují a současně posilují původní nevědomost a pokřivená přesvědčení, která jsou jejich zdrojem. 

Když se tyto omezené a pokřivené identity a struktury vyvstávající z nevědomosti dříve či později nevyhnutelně setkají se svými vlastními omezeními či kontraindikacemi, tak místo sebe-zkoumání svých přesvědčení se snahou hledat hlubší poznání, se mnoho lidí snadno chytá do opět slepého přesvědčení, ve kterém za své utrpení kladou vinu určitým “zlým silám” či “zlým objektům” (ať už to je druhá víra, jiný národ, rasa, třída, elita, banky, či dnes lidstvo jako celek). Toto své pokřivené přesvědčení pak vydávají za “poznání”, které se snadno mění v novou ideologii k nastolení nových, ale stejně zdeformovaných identit a struktur a nových forem utrpení.

Co když prostě z principu neexistuje něco jako “esenciální”, “podstatné” “zlo”, tedy nějaké podoby či formy zlých či škodlivých bytostí, ať už v podobě konkrétních individualit, skupin, národů, ras, tříd, vládnoucích finančních elit, kabal, reptiliánů, mimozemšťanů, jak nás krmí nejrůznější konspirační teorie apod?

Co když to, co zveme zlem je prostě projev nevědomosti?

Jak naložit ale s utrpením, které nevědomost přináší?

Buď je použijeme k opodstatnění či ospravedlnění přetrvávajícího přesvědčení o existenci objektivního zla v podobě určitých forem bytí a tak opět budeme projektovat svou vinu na vnější objekty, nebo naopak jako doslova palivo či NAKOPÁVAČ pro hlubší vědomí a poznání neomezené a nedeformované tímto přesvědčením.

I když “zlo” jako objektivní skutečnost neexistuje, to, co ale jistě existuje jsou správné a špatné volby a správné a špatné akce, či zodpovědné a naopak nezodpovědné jednání! 

Celá lidská historie ukazuje nesčetně doslova příšerných a otřesně špatných, v tomto smyslu zlých, akcí a projevů jednání, které způsobily tolik strašlivého utrpení, že nad tím až rozum zůstává stát. Prostě nelze tvrdit, že zlé skutečnosti v tomto smyslu neexistují, nebo snad, že vše je Bůh.

Přesto ale zůstává faktem, že správné volby a zodpovědné jednání může vyvstat jedině po opuštění “hry na viníka” a je třeba přestat vidět určité osoby, skupiny, národy, či společenství jakéhokoliv druhu zodpovědné za zlé události, ale je nutné začít jim rozumět a nazírat je jako projevy nevědomosti a zdeformovaných přesvědčení. V opačném případě upadáme opět do slepé nenávisti a roztáčíme kola špatných-zlých voleb a špatného-zlého jednání.

V dnešní době, mnoho lidí za příčinou veškerého “zla” ve světě, do které promítají i své vlastní nejrůznější utrpení, vidí různé kabaly, či nadnárodní bankéře či elity, které chtějí zotročit celé lidstvo. Nicméně si neuvědomují často, že tito předpokládaní činitelé či příčiny zla jsou STEJNÝMI OTROKY SVÝCH ZDEFORMOVANÝCH PŘESVĚDČENÍ, jako jejich otroci či oběti, ať aktuální tak potenciální. A tedy, že zdaleka nejsou svobodní, byť mají či touží po jakékoliv neomezené vnější moci nad druhými.   

Tím, není řečeno, že nejrůznější KONSPIRACE či zlé činy a akce nejrůznějších skupin či jednotlivců neexistují - naopak, existují a mnohé konspirace nejsou vymyšlené nějakými “konspiračními teoretiky”.

Neznamená to ani, že bychom násilí a utrpení, které plyne z těchto zlých činů, měli přehlížet nebo je snad tímto nazíráním jakkoliv omlouvat! NIKOLIV! Ale nelze je nazírat jako samotné “zlo” či jako projev zla a páchání těchto zlých činů jako “svobodnou volbu” nějakých zlých bytostí či zla. Pouze z tohoto vědomí a pochopení lze jednat opravdu zodpovědně i tváří v tvář zlým činům a to třeba i mocí.

Jinými slovy není vůbec nic špatného a neoprávněného na tom, aby jednotlivec, skupina, společenství, či celý národ pocítili hněv, rebelovali, či dokonce se zbraní v ruce bránili sami sebe před těmito zlými volbami a zlým jednáním, kterému jsou vystaveny. Ale takové činy, volby a odpovědi vyžadují hluboké vědomí nesprávných přesvědčení, která jsou těchto zlých akcí, kterým čelíme, zdrojem a ty primárně “zne-škodnit” či “odstranit”. Samotná silová opozice proti zlým činům, jakkoliv může být pociťovaná jako “spravedlivá” a “oprávněná”, je ve skutečnosti prohrou, neboť jde ve své podstatě opět o podvolení se opět zlým činům.

Naše národní zkušenost husitských válek to říká velmi zřetelně. Jádro tehdejších Čechů rozpoznalo zlé činy tehdejších elit v duchovní i světské oblasti a vzbouřili se proti tomu. Původní táborská nauka i učení Petra Chelčického hovoří čistě o nutnosti duchovního boje se zlými činy a volbami v našem nitru, nitru každého křesťana slovy dané doby. Tváří v tvář křižáckým armádám vyslaným na jejich vyhubení mečem a ohněm se však museli chopit meče a bránit onu “pravdu boží”, jako “boží bojovníci v poli pracujícími” - čímž vznikla ona slavná polní bratrstva táborů a sirotků. Petr Chelčický pak ve svých dopisech kritizoval i Jana Žižku s tím, že jak chce šířit pravdu kristovu mečem a krví, jako jeho nepřátele a poukazoval na to, že zlo - ďábel, je chytřejší než Žižka, neboť vyvoláváním dalších zlých činů, mu vlastně slouží. Jde samozřejmě o dobou zabarvený jazyk, ale je evidentní, že se otázkou zla a otázkou bránit se silou tváří v  tvář ohrožujícím zlým akcím, husité potýkali i mezi sebou.

Co když ve skutečnosti všechny lidské aktivity jsou principiálně “dobrého záměru” už z principu - a to ať se nám to může jevit jakkoliv cynicky, i v případě, že vedou ke strašným a otřesným zkušenostem a utrpení?

Co když z hlubšího vědomí je evidentní, že neexistuje principiálně nic a nikdo, komu bychom mohli dávat za vinu utrpení a katastrofy, které vidíme kolem sebe a ve světě?

Co když z toho všeho prostě nelze vinit konkrétní identitu, individualitu, skupinu, či strukturu, i když  se podílejí na zlých rozhodnutích a akcích?

Co když prostě existence lidského utrpení, které vidíme ve světě, bude trvat v různých projevech do té doby, dokud prostě bude potřeba zvládnout první lekci, že tyto projevy tu jsou pouze pro naše učení se jako duše, a nikoliv že máme bojovat proti nějakému “zlu” vně nás? 

Co když skutečné ozdravení spočívá v hlubokém pochopení - rozšíření vědomí - z lekcí utrpení k tomu, aby přestalo být nutné jej zakoušet v té či oné podobě?

Co když prostě není nic a nikdo, koho bychom mohli vinit ze všech možných forem utrpení a útlaku, než nesprávná přesvědčení a udržovaná víra či ideologie v nejrůznějších oblastech našeho života?

Co když celá lidská historie je příběhem - cestou z nevědomosti k poznání a opět zpět  a tato cesta přináší i špatné volby a činy?

Co když lidé jsou ve svém aktuálním stavu snad nejinfantilnějším druhem vědomí na planetě, neb nerozpoznáváme jako druh ani povahu skutečnosti, ani svá deformovaná přesvědčení?

Co když ale přesto, existují i “vyšší” podoby Inteligence, či širší vědomé Entity z jiných oblastí a systémů skutečnosti, jsoucí průzorem širšího vědomí a průchodem hlubšího poznání, než máme my jako lidé a vždy se snažili a snaží nám pomáhat ve všech dobách?

Co když nám pomáhali a pomáhají v lidské historii sdílením širšího poznání, zasetím nejrůznějších civilizací zde na zemi (Mu, Lemuria, Atlantida, Summer a další), inkarnacemi duchovních učitelů a průvodců mezi námi?

Zprávy a učení těchto duchovních učitelů světa jsou ale vždy časem zapomínány, znevažovány, překrucovány, což je současně jeden z důvodů z krizí civilizací a kultur a také toho, proč se vždy opět vracejí širší vědomé Entity z jiných sfér vnitřního vesmíru vědomí, aby tyto nánosy nevědomosti odstranily. Druhý příchod je v běhu.

Postscript k aktuálnímu času:

Je jistě špatné opakovat  - recyklovat starou nevědomost. Historicky se totalitní způsoby vládnutí a manipulace lidí utvářeli nalezením společného “nepřítele”, onoho “zla”, vůči kterému byla daná společnost “sjednocena”, viz nacistické, fašistické a komunistické totality, které měly v základu ideologie=náboženství=formy deformované poznání, kdy tu “zlem” byli “Židé”, tu “kapitalisté”, prostě nějaká skupina druhých, atd.

Dnešní doba je cítit snahou o opětnou recyklaci tohoto motivu, nyní na globální úrovni. V tomto případě je oním “viníkem” či “zlem” samým nálepkováno samo “lidstvo”, ať již jej chápeme jakkoliv. Lidstvo jako původce ekologické katastrofy, které čelíme, uctívaným se nyní stala sama “Země”, starost o tzv. udržitelnost a s ní spojenou “ekologii”. V mnoha oblastech lidského života se prosazují ideje a tedy ideologie, kterými se opodstatňují nejrůznější domluvy a usnesení, které mají to společné, že za pojmenované zlé věci a události může prostě “člověk”, či lidstvo jako celek je viník. Ve zdravotní oblasti jsou to sami lidé, kteří jsou nebezpeční, neboť jsou potenciálními přenašeči všemožných “kovidů”, ve vztahové či genderové oblasti je opět za násilí na ženách a dětech vinen člověk - muž a jeho testosteron. No a v možném zeleném udržitelném ráji, je člověk degradován dokonce na pachatele “uhlíkové stopy”.

O co jde?

Není za nemocemi všeho druhu vina zejména současná podoba globálního kapitalismu se svými nemocnými vztahy a nerovnoměrnou distribucí základních potřeb ve prospěch zisků menšiny?

Není za mnoha problémy ve vztazích a v rodinách a obecně mezi lidmi na vině všeobecný nedostatek času v mezilidských vztazích degradovaných digitalizací a neustálým udržováním lidí přezaměstnaných?

Není za ekologickými katastrofami vinen spíše zisk konkrétních korporací, kterým jsme umožnili vzniknout? 

Současný systém dosáhl svých limitů a čelí svému zániku či transformaci, proto hledá novou podobu, hledá sjednocující prvek a hledá viníka bohužel tam, kde není!

Všechny ty snahy nových světlých zítřků, kterých jsme svědky, jsou snahou zakrýt “rádobykrále”, který je nahý.

Všichni duchovní učitelé světa nám naopak shodně říkají, pravím vám bohové jste a tato pravda nemůže být zrušena. Člověk není nějaká rakovina nebo “zlo” pro zemi. Ne o člověku samém, jeho druhu, ale  o této ideologii a volbách a akcích tímto směrem lze říci, že jsou špatné.

Nehledejme viníky, vzdejme se té hry, více vnímejme, více ciťme vnímané, více sebe tělesněme, více sebe prožívejme, rozpoznávejme větry doby v hlubinách své niternosti, vše nazírejme z co největší hloubky a rozsahu vědomí, kterého jsme schopni. 

Člověk je dobrý. A na počátku, stále novém, je jen nekonečný potenciál možností obsazení i odehrání nesčetně dramat se svým jediným dobrým záměrem, vychovávat a učit nás širšímu a cítícímu vědomí, kterým každý z nás jsme na individuální i kolektivní úrovni.

Neexistuje zlo jako princip skutečnosti nikde ve vědomí, ale existuje nevědomost, která je nedostatkem vědomí a z něj plynoucího intelektuálního poznání. 

Proto neexistují ani zlé bytosti, ani pozemské ani mimozemské z principu, ale jistě existují zlé činy a aktivity procházející skrze různé bytosti pozemské i mimozemské. 

Nevědomost je udržována nesprávnými přesvědčeními o skutečnosti, člověku, těle, vědomí, identitě, světě, obecně ve výkladu a interpretaci reality. Z toho plynou zlé volby, zlé činy a aktivity, které vedou často, jak na individuální tak kolektivní úrovni, k nejrůznějším formám utrpení. Proti těmto “zlům” a “nešvarům” světa nejde bojovat jako proti objektivnímu zlu, ale principiálně lze bojovat proti nesprávným přesvědčením, odkud tyto zlé akce vyvstávají, a které je recyklují a posilují. A to i v případě obrany silou či mocí vůči vystaveným zlým volbám a činům. Jen tak se může lidstvo jako celek posunout k jiným formám života bez zbytečného utrpení. Jinak bude utrpení v nejrůznějších podobách stále součástí našeho učení se.

Advent 6.12. 2020