Škola vědomí – základ života

... aneb Jan Amos Komenský reformovat(l) svět a společnost!?!

Dovedeme si představit společenské klima a dobu, ve které by děti, ještě před tím, než se začnou učit základním dovednostem jako je čtení, počítání a poznávání, byly vybízeny a podněcovány k tomu, aby prozkoumávaly zcela prvotní a základní životní otázky, jako například otázku po smyslu života, o pravé povaze skutečnosti, o těle, já nebo o vědomí?

Dovedeme si představit školu, ve které by jedním ze základních předmětů byla historie lidského vědomí, nebo biologie vědomí a kde by součástí tělocviku byla cvičení, kultivující vědomí dechu a těla jako celku?

Co kdyby byly děti už v raném věku seznamovány s životní filozofií a praxí vědomí, díky které by poznaly, že jedinou skutečností je vědomí samo, že neexistuje nic jako „energie“ či „hmota“ mimo vědomí, že veškeré prožívání je vědomí prožívající se v nesčetných podobách a způsobech, že lidé stejně jako jiné bytosti nejsou bytosti „s“ vědomím, ale individualizovanými součástmi, vyjádřením a ztělesněním kvalit univerzálního či božského vědomí všeho co je a může být?

Dovedeme si představit, jak zásadní změny by takové vzdělávání vneslo do vztahů mezi lidmi a jak radikálně by proměnilo jejich vztah ke světu jako celku?

Nestali by se lidé lepšími průchody a průzory vědomí a vědomějšími tvůrci aktivit, které by navíc byly celkově smysluplnější?

Nebylo by přáním J. A. Komenského, aby místo aktuálních snah „vzdělávacích” institucí o programování „nového“ robo-člověka do současného totalitního světa, byla přístupná širší či „vyšší“ pedagogická forma vědomí, schopná tento svět rekreativně proměnit?

Jak tedy změnit náš individuální svět, a přispět tím i ke změně našeho lidského světa včetně stavu, do kterého jeho vývoj neodvratně směřuje?

Je třeba si uvědomit, že smyslem není svět měnit, ale nechat jej, aby se změnil sám skrze naši vnitřní proměnu.

Prvně je třeba svět doslova „zastavit”, tedy přestat s veškerým děláním i nutkáním k dělání a jít hlouběji do tělesného cítícího vědomí, které je základem skutečného MYŠLENÍ – tedy zdrojem skutečně nových myšlenek a idejí, které nelze nějak „vymyslet“, ale které mohou v tomto širším tělesném cítícím vědomí vyvstat. Tímto způsobem je myšlení esencí toho, co lze zvát meditací, která je obdobou „ne-dělání“. Co především potřebujeme, je začít se učit MYSLET – tedy meditovat ve výše uvedeném slova smyslu.

Jak by vypadal svět, kde by děti byly seznámeny se základními přístupy, jak být vědomý a vědomím samým během svých aktivit, učení se a vztahování mezi sebou?

Sním živý sen… JAK tento zpěv bude mými dětmi naplněn…

https://www.noos.cz/produkt/knihy/vedomi-prvotni-princip-ve-smiru/

x