Národní státy, nebo jen maskované korporace?

- ledna 10, 2021

Co když Česká republika i další státy jsou ve skutečnosti jen maskované korporace, tvářící se jako národní společenství?

Co jsou vlastně státy? Nejde mi nyní o přesnou definici, ale o prosté zjištění, co vlastně státy představují pro život člověka.

Běžná idealistická představa je taková, že jde o projev tzv. “národní suverenity”, o “naši vlastní” vládu, kterou si tzv. “demokraticky” volíme.

Jinou nevyřčenou idealistickou představou je jakýsi pocit povinnosti řídit se vším, co daný stát nařídí skrze nejrůznější tzv. zákony, vyhlášky a nařízení. Stát to s námi přece myslí dobře a chrání nás. A jako správní občané bychom měli poslouchat jeho zákony a nařízení.

Členem státu se stáváme tím, že získáme tzv. ID, tedy určitý identifikační dokument. U nás je jím tzv. občanský průkaz. Tím je našemu tělu přiděleno unikátní identifikační číslo, s kterým se pak dále pracuje v záležitostech jakékoliv interakce jedince s orgány státu.

Současně si všimněme, že to, co nazýváme státem, není totožné se společenstvím lidí – občanů. “Národ” či “lid” tedy není totéž co stát a člověk nemusí být nutně členem – občanem státu, ve kterém žije. Stát je ve skutečnosti společnost se svými registrovanými členy – občany, pro které pak platí nařízení, zákony a směrnice státem vydávané.

Jsou ale tato státní zřízení z principu svobodnými společenstvími? Vstoupili jsme do takové společnosti z naší vlastní svobodné vůle? A můžeme z této společnosti kdykoliv jen tak vystoupit, podobně jako z tenisového klubu nebo ze společnosti svobodných zednářů? Můžeme prostě “nebýt” součástí této společnosti – tedy státu?

Když se například přestěhujeme do jiného státu či změníme občanství, začnou pro nás jako pro člena jiného státu platit i jiné zákony a současně ty předchozí platit přestanou.

Pak je tedy otázkou, jak se vlastně státy jako registrované společnosti – korporace liší od běžných korporací či společností – například finančních, obchodních, technologických, energetických, zájmových nebo dokonce “tajných” či uzavřených?

Jaký je například rozdíl mezi Českou republikou a nějakou velkou či nadnárodní korporací? Nebo dokonce korporací, jejíž finanční i mocenský vliv převyšuje možnosti registrované společnosti-korporace s názvem Česká republika?

Neplatí pro zaměstnance korporátních společností také různá vnitřní nařízení a kodexy? A není mnohdy člověk v těsnějším vztahu právě ke korporacím, ve kterých je zaměstnán a které mu dávají živobytí, než ke korporaci s názvem stát, který mu formou daní peníze naopak bere?

Je evidentní, že Česká republika nerovná se český lid či obyvatelé vymezení územím spravovaným korporací s názvem Česká republika.

Je sice pravda, že v tzv. volbách jsou určitým způsobem lidmi “voleni” již předem vybraní jiní lidé do jednotlivých “žvaníren” jako je parlament, senát, nebo prezidentský úřad. Co ale může z principu tento management korporace jménem ČR v praxi skutečně dělat? Zejména, když tato korporace je v podobném stavu jako “zadlužené eseróčko” před konkurzem? Nestávají se státy spíše specifickými korporacemi se zaměřením na udržování lidských zdrojů (v korporacích označovaných jako “Human Resources”) pro jiné větší korporace se stále rostoucí převahou globálního řízení?

Pak se nabízí otázky přímo na tělo: Pokud se necítíme být součástí takové korporace, musíme být nutně jejími registrovanými členy? A když se rozhodneme ji opustit – složit členství, mají se na nás i nadále vztahovat stejné zákony a nařízení, jako na její registrované členy?

Míním, že člověk může být součástí pouze takových společností, které si sám ze své svobodné vůle zvolí a nikdo nemá právo jej nutit být ve společnostech, jejichž součástí být nechce. Skutečnost, že se například necítíme být součástí korporace jménem Česká republika nás přece nijak nevylučuje z národního společenství, tvořícího lid této země.

Vidět proto nějaký zásadní rozdíl mezi chováním korporací a států je míním KLAM. Vždyť i současný premiér hovořil s nástupem do funkce o tom, že bude řídit stát jako firmu!

A firmy přece obchodují pouze s firmami – tedy s jinými korporacemi. Jenom ty jsou pro ně partnerem, na rozdíl od jimi registrovaných občanů. Závazky, a zejména ty finanční, se přece musí věřitelům vracet i s úroky, zejména když je zadluženou korporací stát, který má už jen jedno jediné – “lidské zdroje-pacienty”.

Nepodléháme fikci, že vláda ČR nutně vždy zastupuje zájmy lidí, které (podobně jako každá korporace) registruje jako své občany?

A nezapomínejme, že moc v tomto státě vychází z vůle lidu a že není povinností držet se nařízení jakékoliv společnosti nebo korporace, která by omezovala základní přirozená práva člověka, pokud se necítí být součástí takové společnosti. A to, k jaké společnosti cítíme příslušnost, není otázkou žádného ID – tedy nějaké totožnosti v podobě registrovaného členství v jakékoliv korporaci, ani kdyby touto korporací byl přímo stát.

Proto ať už jsi členem jakéhokoliv “státu” nebo “korporace”, jednej vždy podle svého nejhlubšího svědomí a důvěřuj svému bytí.