Kontemplace Duškovy a Válkovy rakoviny

Mediální Česko soudě podle rozsahu ohlasu v médiích zažilo “rakovinovou kauzu”. kterou odstartovala slova ezo-herce Duška v nějakém zcela bezvýznamném rozhovoru v nějakém médiu. 

Tato událost a v ní padající prohlášení, nám krásně odkryla aktuální nedostatek vědomí a naprosté nepochopení a nevědomost jak aktuální “materialistické vědy”, hájené pochopitelně politickým establishmentem,  tak ezo-new-age tržiště reprezentované ezo-celebritou hercem Duškem ohledně nejen rakoviny. 

Duškova slova spustila doslova nepochopitelný mediální humbuk a možnost projevit se mnoha “ochráncům” “zdraví” onkologických pacientů a té jediné “vědecké” pravdy. 

Přitom je s podivem, že na jiné hercovi esoterické polopravdy (což je bohužel ještě horší než skutečné bláboly), co léta šíří, ať se jedná o “tolteky”, “ramthu”, “genové klíče”,”frekvenční těla”, a jiné ezo-bláboly, nikdo nijak takto výrazně nereagoval.  

Pro mě osobně je doslova s podivem, že někdo může herce Duška, ezo-vykladače “z druhé ruky” a jeho “moudra” brát skutečně vážně, či dokonce jako autoritu v oblasti metafyzického či spirituálního poznání a pochopení. To je zřejmě typický projev celkově panující nevědomosti v dnešní době. Prostě stádový dav a to i v oblasti esoteriky má rád prostě mediální “celeblitky”. Těmto lidem asi uniká, že je to primárně “herec” a je závislý na svém producírování před davy. Pokud někdo bere tohoto herce za duchovní autoritu, prokazuje osobně, že je velmi co se týče vědomí a skutečného poznání (gnóze), velmi impotentní. Nicméně pro uspokojení ezo-lidiček stačí popularita a pak opakování nic ve skutečnosti neříkajících rádoby mouder typu “měj rád sebe”,”všichni jsme jedno”, apod.  

Vzhledem ke skutečnosti, že jsem skrze svou výzkumnou praxi, měl možnost být s několika lidmi trpícími rakovinou v těsném kontaktu, dva z nich jsem dokonce rakoviny zbavil (“NE-vyléčil” - pouze zbavil rakoviny) a jednoho těžce onkologického pacienta (s metastázemi v celém těle) jsem dokonce provázel při jeho umírání, dovolím si k otázce rakoviny něco sdělit.

Pojďme se podívat co herec Dušek prohlásil, cituji:

„Moje maminka zemřela na rakovinu. To byla její volba. Všichni umřeli na rakovinu. Babička, děda z máminy strany. A co je to rakovina? Tak se ptejme. Umřeli na rakovinu. A vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu? A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život. To vím. Ten člověk nemá rád život, nemá rád sám sebe,“ říká Jaroslav Dušek v daném rozhovoru.

V prvé části svého blábolu, Dušek tvrdí, že to, že jeho maminka umřela na rakovinu, byla její volba. Ano, je skutečností, že ať už si toho jsme vědomí, nebo nikoliv, ať si to připustíme, či nikoliv, ano, každý člověk odchází výhradně a na základě svých voleb, ať už vědomých, či převážně neuvědomovaných. 

Tedy okamžik a okolnosti samotné smrti či odchod je jistě výslednicí našich voleb a tedy celkového způsobu života - nicméně nelze říci, že umíráme z nějaké příčiny typu nemoci, tedy neumíráme tzv. “na rakovinu”, ale BĚHEM ní. Smrt nemá jinou příčinu, než dosažení stavu v životě, kdy naše tělo a my již nejsme schopni naplňovat dále náš tvůrčí potenciál bytí, tedy k životu zde. V ten okamžik pozbývá existence biologického těla-organismu, jež je povrchem našeho vědomí a vnější tváří skutečného vnitřního těla - těla vědomí, svůj smysl. Skutečnost, že během toho, lidé trpí či mají nějakou nemoc, je typické, ale není skutečnou “příčinou” či “důvodem” smrti, ale pouze doprovázející událostí.

Nicméně prohlášení - o kterém navíc Dušek tvrdí, že to prostě autoritativně “ví”, že člověk umírá proto, že nenávidí život a nemá rád sebe, je naprosto neskutečný (A HLAVNĚ VE SKUTEČNOSTI NIC NEKOMUNIKUJÍCÍ) ezo-impotentní blá - BOL.

Pojďme naslouchat jeho řeči. Člověk prý umře na to - že nenávidí život a nemá rád sebe. Ono to při povrchním čtení pouze myslí zní velmi “duchovně” a s-rozum-itelně. Nicméně při skutečném SLYŠENÍ, vyvstávají přirozeně hlubší otázky: Jak se chápe to, co se zve “život” jako takový a jak se  to dělá, že se “nenávidí”? Jak se chápe ono “sebe” - tedy to, kým člověk je a jak se dělá, že toto “sebe” nemá rád či naopak má rád? A jaké další sebe to “sebe” nemá rádo?

Prostě to co údajně Dušek “ví”, je pouze prázdná sláma, nic více, než co je hodno nazvat skutečně blábolem. Ano, tyhle ezo-blitky nikomu nepomáhají a jenom zavádějí, podobně jako oficiální “vědecké názory” na rakovinu.

Jediná skutečně smysluplná věta v Duškově výlevu je ona otázka “A co je to rakovina? Tak se ptejme.” Škoda, že se tedy nedotazuje, ale “ví”.

Samozřejmě otázka “co je rakovina?”, tedy co je povahou jejího bytí, je neoddělitelná od širšího kontextu otázek co je ve skutečnosti “zdraví” a “nemoc” jako takové, ve vztahu k člověku, kým opravdu je. Tomu se věnuji jinde. Pojďme naslouchat vnitřní řečí bytí “rakoviny” jako vnímaného projevu. Rakovina je charakteristická tím, že je jakousi “simulací života”, kdy prostě část buněk organismu, které mají vždy nějakou konkrétní dost dobrou úlohu a smysl v celém organismu, opustí svou původní roly - smysluplné zapojení v daném orgánu organismu a začne se jaksi svévolně množit a vytvářet jakési “mikro-tělo” v podobě tzv. “nádoru” v těle. Samozřejmě beze smyslu pro samotný organismus, na jeho úkor a pak často je i tím, během čehož člověk umírá. Tělesný povrch, tedy organismus včetně dalších “mikro-těl” v podobě nádorů v něm je vnější tváří a živou manifestací zdraví či nemoci naší duše, člověka samého. CO KDYŽ tzv. nádory, tedy “rakovina” jsou pak ztělesněním skutečné rakoviny, či její esence - ducha a to v našem způsobu bytí, vztahování, jednání a myšlení. Dnešní doba je typicky rokovinotvorná, proto se nelze divit tolika různým druhům rakovin a že sama rakovina je uváděná oficiální medicínou snad jako druhá nejčastější tzv. “příčina úmrtí”. Jinými slovy veškeré vztahování, jednání a myšlení, které není ukotvené v realitě bytí v přímém vztahu k nám samým, je “tvorba beze smyslu” - typicky viz Duškova slova o tom, co údajně “ví”. Pokud myslíme bez skutečného obsahu jenom mentalizováním a hraním si se slovy bez naopak vyjadřování hlubokých cítěných smyslů slovy - myslíme “rakovinotvorně”. Pokud jednáme například tak, že hromadíme beze smyslu určité věci, jednáme “rakovinotvorně”, pokud nejsme schopni cítit druhé bytosti a jednáme s nimi jako s mentálními obrazy v naší mysli a vidíme je pod určitými pouhými nalépkami, aniž bychom dokázali přímo cítit druhého člověka, vztahujeme se “rakovinotvorně”. Není pak nic přirozenějšího, než ztělesnění těchto vzorů naším organismem v jeho živé metafoře v podobě nejrůznějších rakovinových nádorů - defakto “tělech” v “těle”. Jde v podstatě o jakousi přirozenou náhradní léčbu nás samých skrze tělo. Sama tato ztělesněná rakovina ale nemusí být vůbec příčinou smrti člověka, může i sama zaniknout a pokud se nenechá člověk diagnostikovat, tak o ní ani nemusí vědět. Pokud je pak její průběh bolestivý, učí nás abychom opět se vrátili k prvotnímu cítění našich těl, místo planého mentalizování a jednání beze smyslu a byli nuceni se zabývat skutečnými hlubšími otázkami života. Lze říci, že rakovina i všechny jiné nemoci jsou již náhradním způsobem léčení nás samých z našich nezdravých způsobů bytí, jednání a myšlení a vracejí nás k bezprostřednímu tělesnému cítění skutečnosti, byť často skrze bolest.

Neméně zajímavá a signifikantní byla ale i odezva či reakce oné tzv. oficiální “vědecké pozice”. Jako jeden příklad za všechny, pojďme se podívat na komentář Duškových blábolů, ministrem Válkem:

“Jako člověk, který zasvětil celý svůj profesní život boji, léčbě a výzkumu rakoviny, nemohu nechat vyjádření Jaroslava Duška bez reakce. Přiznám se, že se ve mně vaří krev, když slyším podobné pavědecké a hlavně vůči onkologicky nemocným i jejich blízkým necitlivé nesmysly! Onkologičtí pacienti a jejich nejbližší si zaslouží maximální míru podpory, nikoli takovéhle necitlivé útoky a obviňování. Respektuji svobodu slova, která zahrnuje i právo plácat absolutní nesmysly. Je však potřeba se jasně vymezit proti podobným ezoblábolům, které se v mých očích rovnají tomu, co tady plácají různí proruští trollové a dezinformátoři. Prosím vás, rakovina není vědomá sebevražda z vlastního rozhodnutí. Sebevražda je věřit podobným blábolům, odmítat léčbu a ignorovat prevenci. Právě posílení prevence a motivace k ní pravidelně řeším s odbornými společnostmi i pojišťovnami. A tyto hloupé výroky tomuto úsilí skutečně nepomáhají.” V úvodu připomíná základní vládnoucí stanovisko medicíny k nemocem jako něčemu s čím se musí “bojovat”. Medicína neléčí člověka, ona bojuje s pozorovatelnými symptomy označených jako nemoci. Opravdu, může něčí výrok, s kterým nesouhlasíme, v nás budit takové tělesné zkušenosti jako “ve mě se vaří krev”, s vysvětlením či “příčinou”, protože je to údajně pro onkologické pacienty “necitlivý útok a obviňování”? Dle mého, jde pouze o Válkovu INTERPRETACI jiného názoru s kterým nesouhlasí. Proč by mělo jít o nějaký Duškovo “necitlivý útok či obviňování”? Nikde jinde toto není slyšet, než v pouhé, opakuji, interpretaci jiným člověkem. Který navíc jaksi mluví za druhé a za jakýsi navíc kolektiv. Jak by se mohl nějaký ezo-blábol nějakého herce dotknout člověka majícího vlastní názor a přesvědčení? Prostě stačí nesouhlasit s jiným názorem ne? A případně jej dekonstruktivně vyvrátit na základě dialogu a dotazování jeho tvrzení. Ona tahle snaha stále více “přecitlivělé” ale současně zcela necítící společnosti vede k tomu, že nakonec vše, každý výrok, pravda, nebo lež se může jaksi někoho dotknout a nakonec nějaký uzurpátor té jediné pravdy prostě takové jiné názory bude cenzurovat z důvodů, že se dotýkají té či oné jaksi anonymní skupiny. Válek začíná, že respektuje svobodu slova, ale hned v té samé větě Duška přirovnává - defakto nálepkuje slovy, které často nemají jiný význam než pouze zdiskreditovat jiný názor, či pohled, který se nehodí prosazovanému narativu oficiální “pravdy”. Velmi signifikantní a vypovídající o skutečném pohledu aktuální medicíny na člověka - pardon - pacienta, ukazuje poslední věta, kdy jakousi “prevencí rakoviny” a motivaci k ní řeší s odbornými společnostmi a pojišťovnami. Otázka jak pojišťovny přispívají k prevenci rakoviny by myslím stála za promeditování. Co když skutečnou prevencí je spíše prostě hlouběji cítit a naslouchat svému tělesnému bytí a třeba přezkoumávat naše vztahování, myšlení a jednání zda je v našich životech smysluplné a v souladu s našimi nejhlubšími záměry toho kým opravdu jsme? Jedno je jisté, každý z nás je pouze výhradně sám zodpovědný za svůj život, ať již si pod tím každý podle svého stavu vědomí míní své pochopení. Ať už si toho jsme plně vědomí či nikoliv, každý z nás si vytváří tak či onak celý svůj život i to jak v něm žije. Proto ty základní skutečné ozdravné otázky se týkají našeho bytí, kdo jsme, odkud jsme a kam směřujeme a proč tohle všechno. PS. Mohl bych aspoň za objasnění povahy a příčiny rakoviny obdržet tu slavnou Nobelovu cenu, když jsem ji nedostal za “objevení” nejmenší částice reality - atomu vědomí a objasnění původu černých děr. 😊😌🐉