Co je to “proruská propaganda” a v čem spočívá její “hybridní hrozba”?

V našem mediálním prostoru se od určité doby začalo cíleně objevovat spojení “proruská propaganda” s tím, že jde o tzv. “hybridní hrozbu” či dokonce “hybridní válku” vedenou proti nám - myšleno zřejmě státu ČR, potažmo EU/NATO.

Dokonce i já jsem se stal podle samozvaných odborníků na internetu na tutu “proruskou propagandu” jejím šiřitelem, či jak se dnes říká šiřitelem jejich “narativů” (mimo jiné typicky přenos zase nového slovíčka z anglosaského prostředí tajných služeb), tedy česky příběhu či vyprávění. 

Vzhledem k tomu, že jsem nebyl nikdy v kontaktu s jakýmkoliv Rusem, či občanem RF, ani nejsem agentem KGB, či GRU, a jsem plně vystaven vlivu hlavních médií ČR, bylo mi to takovou záhadou, že jsem se začal zajímat o tyto tedy jak se dnes říká narativy - “proruskou propagandu”, která je prý jakousi “hybridní hrozbou” pro “nás”. Co se tím vlastně ve skutečnosti míní?

Prvně si připomeňme něco o propagandě jako takové. Když se vrátíme k době druhé světové války i studené války, tak tím byly označovány zejména zprávy, které jinak informovali o skutečných událostech. Tak například během bitvy o Británii, německá propaganda hlásala do světa o úspěšných náletech na britská města a o tom, jak je Británie na kolenou a zase naopak Britská propaganda hlásala, jak německé útoky jsou úspěšně odražené a škody minimální. Podobně, když se situace zase otočila, tak při spojeneckém bombardování německých měst, německá propaganda hlásala, kolik PVO sestřelila spojeneckých bombardérů a jak škody byly minimální. Nebo když se otočila situace na východní frontě, tak místo aby se přiznalo, že německá vojska ustupují po celé délce fronty, tak se hlásalo, že ze strategických důvodů německá branná moc tzv. “zkracuje frontu” a “hrdinně klade odpor bolševickým hordám”, apod. Obecně německá propaganda byla zaměřená na vysvětlení evropskému lidu, že Německo bojuje proti tzv. žido-bolševismu na východě a americké plutokracii na západě, aby zmobilizovala evropské jednotky SS. A opačně spojenecká propaganda byla zaměřená na to, že bojuje doslova proti největšímu zlu v dějinách, které chce uchvátit svět. Mistr propagandy a současně otec moderního marketingu německý ministr propagandy Goebbels říkal, že “stokrát opakovaná lež se stane pravdou” (je brána za pravdivou, pravdou se nestane, poznámka JK) a že když lhát, tak jedině přijít s tak ohromující lží, vyjadřující naprostý opak a současně vždy dělat přesný opak, než se hlásá (třeba prohlašovat, jak chceme mír, ale přitom se připravovat na válku, apod), pokud chcete dosáhnout svého. Tak lze zhruba stručně shrnout základní principy toho, co lze nazvat “propaganda”.   

V době studené války se v socialistickém východním táboře hlásaly všemožné socialistické úspěchy, aby se dokazovalo, jak je tento způsob “moderny” lepší než ten kapitalistický. Na západě se naopak lidé strašili nebezpečím komunismu, které číhalo na každém rohu, podobně jako o nebezpečí západního imperialismu se pravidelně informovalo na východě, atd.

V době liberálního kapitalismu se propaganda stala běžným nástrojem marketingu jednak prodávaných služeb a zboží, ve kterém se manipuluje s míněním trhů, aby byly tyto produkty nakupovány, případně se jako “vědecká propaganda” stala základem marketingu celých tzv. ideologických-ekonomických-politických projektů, jako třeba green deal, apod.

A dnes tu máme po delší době - proruskou propagandu - která nás prý ohrožuje, tvoří hybridní hrozbu pro naší společnost a dokonce už padla i mnohá obvinění s jejím šířením, která skončila i před soudy. Proto mě mé obvinění jedním z takových samozvaných internetových odborníků na proruskou propagandu připomnělo dobu německého protektorátu, kdy mnozí aktivní občané nahlašovali své spoluobčany šířením tiché propagandy například v podobě “schvalování atentátu na říšského zastupitele”, dnes v obměně “schvalování Ruské agrese”, s kterou jde dnes ruku v ruce “schvalování genocidy Ukrajinského národa”. Taková obvinění druhých, již nejsou o “názorech”, ale dotýkají se možnosti stíhání ze strany policie a soudů!

Když jsem natočil své video, kde jsem se ohradil proti výrokům plukovníka Foltýna o “sviních” a manipulaci s dějinami roku 1938 a dalších politiků o provedení údajně nesmyslné z ničeho nic “invaze” RF na Ukrajinu mimo jiné tím, že nejde  z vojenského hlediska o skutečnou invazi, tak hned na to, začala všechna média opakovat při každé příležitosti slovní spojení “plnohodnotná invaze na Ukrajinu” - jako by to snad bylo nutné zdůrazňovat. V médiích tak můžeme opakovaně vysledovat tato spojení “Ruská agrese”, “Rusko jako agresor”, “Plnohodnotná invaze”, “Rusko jako agresor”. Spíše tyto výroky - dokola stále opakované připomínají “techniky propagandy”. Médii i politiky je tak cíleně vytvářen obraz, že vše, co se děje na Ukrajině začalo výhradně jakýmsi aktem - útokem RF - agresora na mírumilovnou a demokratickou Ukrajinu - potažmo na nás - Evropu a to absolutním zlem (komediant Mádl) a diktátorem Putinem. Pokud jenom kdokoliv zmíní, že všechny události i akty tohoto typu vyvstávají nikoliv po lineární přímce, ale v širším událostním KONTEXTU, zejména z událostí v samotné Ukrajině dalece před tímto aktem - je to nazýváno “narativem” proruské propagandy”. Přitom ve skutečnosti zrovna toto nemá jakoukoliv vlastnost jakékoliv propagandy. Zde je tak “proruská propaganda” použita jako pouhá nálepka k propagování zcela jiného velmi primitivního a zjednodušeného smyšleného příběhu o této válce. Co se tak jeví skutečnou propagandou, je nanejvýš zřejmé. Plně podle Goebbelsova pravidla - označte něco tím, co sami činíte. Tedy největší projev propagandy je samotný pojem “proruská propaganda”, kterým se nálepkuje vše, co neodpovídá jedinému obrazu, který vykreslují o této události shodně všechna hlavní “česká” média.

Ještě k oné “plnohodnotné invazi”. Proč nejde - z principu o plnohodnotnou invazy či válku mezi RF a Ukrajinou? Za prvé nebyl oficiálně vyhlášen stav války, ani vyhlášená válka jednoho státu druhému. Samotná RF jako stát je stále ve stavu míru, nikoliv ve válečném stavu, není provedena ani plošná mobilizace, přechod na válečnou výrobu, atd. Z pohledů zákonů RF jde o tzv. “speciální vojenskou operaci”. To se nám samozřejmě nemusí líbit - to je v pořádku, nicméně zamlčovat skutečnost, jak to je chápáno ze strany RF, je jenom odmítání a negace skutečnosti. Plnohodnotná invaze či útok primárně znamená trvalou válku po celé délce fronty s využitím veškeré mobilizace potenciálu státu, který takto vstoupil do války, či vede invazi do jiného státu za cílem jeho zničení a okupace. Doporučuji se podívat na historické záběry východní fronty z druhé světové války, či na vylodění v Normandii, abychom získali představu, co je skutečná invaze ve smyslu války proti druhému státu či zemi. Proč RF denně i v noci neprovádí kobercové bombardování Ukrajinské infrastruktury a jejích měst svými leteckými silami, proč neútočí stovky divizí po celé délce fronty, proč ruská ekonomika nepřešla na válečnou výrobu, proč nejsou mobilizovány milionové armády jako za druhé světové války apod. Zřejmě proto, že tedy nepůjde o to, co lze nazvat “plnohodnotná invaze”. Co je ale na tomto sdělení projevem “proruské propagandy” nicméně není zřejmé.

Další skutečností je, že na Ukrajině, ještě dávno před válkou, byl evidentně oprášen kult Š. Bandery, neboť mu jsou na Ukrajině stavěny pomníky. Jsou adorováni veteráni německých SS formací, které vznikly na Ukrajině během druhé světové války. Š. Bandera a další jeho spolupracovníci byli evidentně historicky váleční zločinci a nacisté, kteří se podíleli a iniciovali rasově motivované kriminální činy genocidy během druhé světové války. To jsou prostě fakta. Proč by měla být tvrzení, že se na Ukrajině minimálně jistou částí veřejnosti (věřím, že to není záležitost hromadná ani na Ukrajině) opět adoruje nacismus a genocidní válečné zločiny - projevem “proruské propagandy”? Jenom proto, že to třeba říkají také ruští představitelé?

Co se však jistě jeví jako propaganda, je slučování slov “Ukrajina=Evropa”, tedy válka či konflikt RF s Ukrajinou = válka RF s Evropou a z toho plynoucí narativy typu “Ukrajina bojuje za nás” “až Ukrajina padne, napadne Putin zbytek Evropy”, “Rusko se připravuje na vpád do Evropy”, atd. A opět, kdokoliv by tento narativ zpochybňoval, je jistě obětí či přímo hlasatelem “proruské propagandy”?

Pak tu máme další část “proruské propagandy” a to v podobě její tzv. “hybridní hrozby”, která údajně spočívá v tom, že se tím “rozleptává údajná nerozborná jednota EU, NATO a celého západu, potažmo naší jednotné společnosti u nás - v ČR, tedy bezmezná víra a oddanost lidu svým liberálně demokratickým institucím jako je ČR, její vláda a EU či NATO. A neměla by tak nějak přirozeně ona demokracie být pluralitou názorů či symfonií různých postojů k těmto institucím, včetně kritických? Tedy to, že například ve Francii lidé stávkují proti své vládě, či kdekoliv jinde někdo nesouhlasí a kritizuje různá nařízení EU, či dokonce usiluje o vystoupení z těchto nejrůznějších nadnárodních struktur, je či musí být výsledkem jakési “hybridní války” RF proti “nám” - vlastně proti komu (strukturám a finančním věřitelům EU, NATO, ČR, či lidem žijícím na území Čech a Moravy?)?

A pokud třeba Ruští představitelé říkají, že Evropa má problémy například s migrací, či ekonomickým růstem - znamená to, že pokud to někdo tvrdí i z Evropy, tak je pod vlivem “proruské propagandy”?

Není tedy spíše ona “proruská propaganda”, její “hybridní hrozba” ve spojení s tou celoevropsky propagovanou přípravou na budoucí útok RF na Evropu sám výsledkem toho, co lze oprávněně nazvat propagandou? Minimálně by to splňovalo všechny základní principy jejího evropského zakladatele, německého ministra propagandy Goebbelse. 

Zavedením narativu a nálepky “proruská propaganda” se jistě účinně zabije zejména jakákoliv možnost dialogu všech zúčastněných stran, nutného k jakékoliv dohodě, která by stávající konflikt a z něj plynoucí válku mohla ukončit. 

V době, kdy schopnost samostatně myslet je defakto nulová, se pouze žongluje se slovy typu “proruská propaganda” či slovíčky “informace” a “dezinformace”, aniž by vůbec bylo jasné, co sama tato slova vlastně mají říkat, či co zastupují sama o sobě.