Psychologicko-in-formující (informační) válka a neschopnost myšlení
Jak se dějí tzv. masové či kolektivní události jako třeba
iniciace nových historických či kulturních period, pád či ustanovení nových
vlád, vyvstání nových náboženství, hromadné konverze nebo masové vraždy typu
nejrůznějších válek, smrtících epidemií, zemětřesení, záplavy či ničivé vlny
tzv. tsunami či naopak nevysvětlitelné období rozvoje velkého umění,
architektury či technologií?
Všechny podobné masové či kolektivní události, kam patří i všechny války, což jsou události, ve kterých se prostě masově lidé vzájemně zabíjejí a je celkem jedno, v jakých uniformách či za jaké státy či ideologie, vyvstávají nikoliv rozhodnutím nějaké jedné zlé postavy jakéhosi “agresora”, ale prostě jako výsledek kolektivního masového nastavení duševní niternosti dostatečného počtu lidí, který se pak rozvine jako květ do celého svého zkušenostního kontextového pole. Nijak jinak. Místo toho jsme masírováni vzděláváním i dnešními médii, že například druhou světovou válku rozpoutal šílenec Hitler nebo dnes, že “masový vrah” Putin se hodlá vypořádat s Evropou apod. Nedostatek skutečného kriticko-tázajícího myšlení v kontextu či kontextového myšlení, a naopak všude jako rakovina rozšířené ne-myšlení v podobě lineární časové přímky jednotlivých akcí, jednotlivých aktérů v demagogických schématech dobro-zlo, agresor-oběť a totalitního vynucování odpovědí výhradně ano-ne, vede doslova k formování a naplňování záměrů, o kterých se běžným lidem ani nezdá. Ti, ztotožněni s obsahem jim předkládaných myšlenek, pomalu ale jistě vytvářejí ve své niternosti - duši doslova a dopísmene válečné pole - stav války.
Představa, že světové události typu zahájení války, svržení vlády, epidemie, či jiné katastrofy, ať už “přírodní” či vyvolané lidmi, nastávají jako výsledek nějaké akce nějakého konkrétního aktéra, je důsledek naprosté omezenosti našeho vědomí a naprosté omezenosti našeho vnímání a myšlení, které to přináší. V tomto ne-myšlení a omezeném vnímání jsme navíc cvičeni. Například historie jako druhá světová válka je nám stále předkládaná jako výsledek rozhodnutí nějakého ztělesněného zla a šílence - typicky “masového vraha” z povolání či zločince z přirozenosti, který se prostě z ničeho nic ze svého nepochopitelného rozmaru rozhodl rozpoutat válku. Stále věříme, že svět a všechno “zlo” v něm je výsledkem nějakých činů konkrétních zlých bytostí. Víra v existenci “zla” jako principu je jednou z největších - zlých nevědomostí, kterou jako lidstvo trpíme. Právě tato nevědomost stojí za mnohými zlými věcmi ve světě. Naprosto nemyslíme v kontextu věcí, ve kterém jak události, tak všichni arbitři vyvstávají a tzv. bytují - ten se neuvažuje, myslí se zrychleně a kondenzovaně, ve smyslu oddělených samostatně operujících arbitrů akcí a původců událostí. Největším nebezpečím nejsou konkrétní entity mimo nás, či nějaké státy, ať už na východě, nebo na západě, či kdekoliv jinde. Největším nebezpečím je nevědomé myšlení a jeho protagonisté - tedy my sami. Pokud například člověk na takovém postu jeko “ministerstvo zahraničí “ tvrdí, že se stalo, cituji: “masový vrah Putin vzal milion vojáku a poslal je na smrt na Ukrajinu, zabíjet civilisty a děti”, tak prostě toto není skutečné myšlení, ale demagogická hesla. Pokud reportéři nechtějí dialogy, ale odpovědi ano-ne na totalitně položené otázky typu, kdo je agresor či oběť, pak prostě nejde o myšlení, ale nálepkování, ve kterém zapomínáme, že naše myšlenky o realitě nejsou totožné s realitou, kterou mají popisovat. Prostě “jídlo” není “jídelní lístek”.
Ve skutečnosti jsme ve “válce” a jsme “ohroženi” - ale nikoliv ve válce s konkrétním státem či zemskou mocností, která se chystá na nás vrhnout, ale jsme ohroženi těmi, co vytvářejí a podporují stav války v našich nitrech, vnášejí do nich konflikty mezi různými věcmi, jako je východ-západ, náš způsob života a způsob života druhých a vytvářejí aktéry zla, nejrůznější “masové vrahy” či “odporné bytosti”, které se na nás snaží vrhnout, tedy udržující a podporující náboženský kult zla a kult zlých osob. Tato jemná psychologická formující operace umí člověka a společnost přivést do válečného stavu a do ochoty uvolnit své osobní niterné prostory do širšího kontextu, ve kterém vyvstane válka a je zcela jedno, kdo bude ten první, kdo s tím jakoby začne a koho bude historie psaná vítězi pak obviňovat, kdo s tím začal. Bude to prohra člověka jako takového a všech těch mrtvých, které ta válka přinese.
Ptejme se aspoň po základních otázkách. Komu by skutečně prospěla taková válka mezi Evropou a Ruskem třeba? Budou to lidé evropských národů nebo snad lidé Ruské federace? Komu by se hodilo, že by se vyvražďovali lidé evropských národů či Slované, jako se dnes děje mezi Rusy a Ukrajinci? Co asi tak z principu mohou mít takoví Rusové proti Ukrajincům či Evropanům a opačně? Jak to, že už zde jednou proběhla snaha rozpoutat válku mezi Evropou a východem, tedy SSSR? Kdo měl tehdy i dnes skutečný zájem na tom, aby Evropské národy a národy na východě nežili v míru a spolupráci obchodní a kulturní? Komu se hodí, že je svět takto rozštěpen?
Všechny ty zprávy, které se snaží dlouhodobě vykreslovat určité “zlo”, které nás má ohrožovat a je jedno, zda jde o propagandu u nás v Evropě, nebo třeba v současném Rusku, je tím, co lze nazvat “psychologickou operací”, která má připravit masy na masovou událost - válku, ve smyslu nikoliv války toho proti tomu, ale jako válku proti obyvatelstvu - lidem, tedy válku jako masové zabíjení lidí.
Ani první ani druhá světová válka nezačala jinak, než prvotní psychologickou přípravou celých mas Evropy na masové události válek. Války pak prostě nastaly, nebyly výsledkem konkrétního rozhodnutí či konkrétní akce konkrétních “zlých” bytostí.
Pokud naše nitra budou ve válečném a rozštěpeném stavu - jistě tyto privátní prostory lidí se, až dojde k dostatečnému “bodu zlomu”, doslova rozlejou do společně sdílené události, třeba války, nebo nějaké přírodní katastrofy, nebo epidemie. A tyto události budou mít jediný skrytý dost dobrý smysl - prostě naplnit to, co lidé cítí a žijí ve svých nitrech. Pokud chceme, aby události v životním prostoru, který obýváme s druhými, byly naopak životu přitakávající a život obohacující, musíme svá nitra kultivovat zcela jinými hodnotami a zejména si vzít svůj čas zpět a zabývat se pouze svým životem a životem svých bezprostředních vztahů kolem sebe a odmítnout všechny tyto myšlenky o zlu a dobru, o těch zlých, co nás ohrožují a začít jasně vidět, že jediné zlo a ohrožení je nevědomé myšlení v nás samých a jeho podpora ze strany “bubeníků” a nejrůznějších krysařů jako jsou politické elity, na jakékoliv straně, které neslouží lidským hodnotám, ale zájmům peněz. Je nutné je politovat, neboť sami nevědí co činí, ale my nemusíme poslouchat jejich dezinformace a místo toho můžeme každý z nás svůj veškerý čas věnovat tomu, abychom si byli více a více vědomi našeho bezprostředního prožívání, myšlenek, života, vztahů k našim bližním a nenechávali si náš čas brát těmito hlasateli válek a nenechávali se zapojovat do jejich duševního světa. Oni sami nejvíce trpí válkou v sobě, a tak se z tísnivého stavu chtějí osvobodit rozpoutáním války kolem sebe, aby si tak potvrdili své prožívání. Nejsou mocní, jsou naopak velmi ne-mocní, a tak je třeba je nazírat. Nechme je procházet jejich léčbou, změnou naší vlastní niternosti prostě vytvářejme životní kontext, který chceme žít my sami se svými rodinami.
A pokud je lidstvo jako celek zatím natolik v primitivním stavu, tak i tzv. války samozřejmě budou mít dost dobrý smysl a přinesou mnohé dobré - naučí třeba lidi rozvíjet jiné lidštější kvality, než umí nyní. A to bude trvat tak dlouho, dokud to lidstvo ve své primitivnosti a nevědomosti bude zkrátka potřebovat. My sami však máme vždy možnost a svobodu, skrze stav svého nitra utvářet svět, jaký chceme opravdu žít a tam žádný politik, ideologie, pokud jí nedáme prostor, nemůže.
"My sami však máme vždy možnost a svobodu, skrze stav svého nitra utvářet svět, jaký chceme opravdu žít ... " No, ale to predsa učia aj všetky tie ezo kurzy, ktoré často kritizuješ. Ako to teda je? A ak v citovanej vete píšeš "vždy", čo znamená ono "vždy"? Aj za predpokladu, že chováme relatívne nesprávne presvedčenia o tom, čo je to tzv. svet a čo sme vlastne my sami? A konečne: je vôbec svet, aký chceme žiť vhodný pre náš ďalší vývoj, či precitnutie, alebo k uplatneniu onej "svobody ke"?
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatKteré "...všetky tie ezo kurzy, ktoré často kritizujem" učí to samé co já, prosím? Konkrétněji, abych se vůbec mohl vyjádřit a ukázat ten rozdíl? Pochybuji, že nějaké "všetky ty ezo kurzy" učí to samé co říkám. To, co říkám je současně v kontextu toho co dalšího říkám a učím skrze své práce (Životní filozofii a praxi vědomí jako celek). Stejná věta není stejným řečením jako textově podobná věta řečená někým jiným - je sdělením v určitém KONTEXTU a v tom je právě ten "malý" rozdíl. Otázka "Ako to tedy je" je spíše o tom, jakým způsobem se tak děje. A v tom se jistě budu lišit od všech "ezo kurzů" typů "přitahování hojnosti", apod:-) Ano, platí, že vždy má člověk možnost utvářet svět v kterém chce žít a defakto se tak stále děje - nikdy není "na věčnost zatracen", ale to, že současně podléhá nevědomým přesvědčením a tak "dobré snahy a úmysly" nestačí je také faktem. Náš prožívaný svět je právě projevem svobody "ke" stejně jako svobody "ze". Vždy žijeme svět takový jaký jako bytosti jsme. Tím se také liší i pochopení co je vlastně svět jako takový. Někdo může pak za svět považovat jenom svou objektivizaci třeba země po které chodí a někdo třeba za svět vnímá celý vnitřní vesmír vědomí, jeho širší časoprostor kde jeho individualizovaný život na zemi je pouze jednou z jeho aktuálních inkarnací, apod. V tom je opět velký rozsah u jednotlivých bytostí, jak prožívají "sebe" a "svět" jako vědomí. Otázce zda je vůbec svět vhodný pro náš další vývoj - nerozumím. Co je chápáno jako "vývoj"? Můžeme zcela přirozeně žít jak "mezi životy" tak v konkrétním životě či životech. Spíše než snahu o konfrontaci mě s tím, zda píši nebo nepíši "to samé" jako nějaký ezo kurz - což nevím k čemu je ti dobré - je vhodnější si sám zformulovat otázku na co se vlastně ptáš, pokud máš skutečný zájem o dialog nad něčím konkrétním. Navíc toto je esej komunikující zcela jinou otázku.
VymazatTak najskôr teda prepáč prosím, že som pridal komentár mimo tému. Myslel som si takmer, že z praktického pohľadu ide o niečo ako pointu k celému problému. Samozrejme, že mi nejde o to, s niečím ťa konfrontovať, neviem, na čo by mi to bolo dobré, ale z hľadiska môjho, povedzme nepochopenia, sa mi to zdalo podobné. Ide skôr o to, že ma tie tvoje texty proste zaujímajú. A áno, zaujíma ma skutočne to, akým spôsobom sa tak deje. "Vždy žijeme svět takový jaký jako bytosti jsme." No, ale takéto poučenie nemá pre toho, kto to priamo nevidí (nevidí priamo ako sa to deje) rovnaký zmysel ako veta typu "to je karma"? teda niečo, čo je nám predložené k púhemu uvereniu? A nejde primárne o schopnosť špecifického spôsobu vnímania "sveta", ktorý sám o sebe nie je ani taký, ani onaký, a zároveň mnohoraký :-) a že toto vnímanie je zároveň simultánnou tvorivou (skutočne tvorivou?) aktivitou? A aké má jednotlivec (alebo priemerný pitomec) čo sa týka takejto praxe (ak vôbec hovorím o niečom skutočnom) vôbec možnosti? Teda pokiaľ má mať nejaká náuka o týchto veciach zmysel, mala by myslím si viesť prakticky k tomu, aby sme si dané skutočnosti najskôr boli schopní uvedomovať. Ja by som o také ničo stál predovšetkým.
Vymazat"Otázce zda je vůbec svět vhodný pro náš další vývoj - nerozumím. Co je chápáno jako "vývoj"? " - vývojom je tu myslené zintenzívňovanie vedomia a zmysluplnosti bytia, čomu napríklad plné zapojenie sa do výroby trvalo udržateľného biznisu asi veľmi neprospieva, rovnako ako nejaký vyfantazírovaný umelý raj, aby som uviedol len dva príklady toho, v akom svete chceme v mnohých prípadoch žiť.
Vďaka za tvoj čas. d.
Ahoj Davide. Možná mi ještě zkus pomoci zformulovat otázku - na co se vlastně ptáš? Tedy otázka zní, jak se svět děje - jako princip -tedy jak vědomí ze svého potenciálu zpřítomňuje všechny aktuální podoby bytí? nebo jak my jako bytosti žijeme svůj svět? Pro mě - ve světě kde žiji, nedává žádný smysl pojem "vývoj". Smysl života jako takového chápu jako snahu-touhu-vůli naplňovat nevyčerpatelný potenciál vědomí. My sami žijeme takový svět, který odpovídá našim chovaným přesvědčením o světe - ty tvoří naše doslova GENY, které jej modulují. Nežijeme jako lidé nějaký "jeden svět", každý žijeme svůj unikátní individuální svět modulovaný, někdy spíše deformovaný našimi přijatými či osvojenými přesvědčeními a idejemi z toho plynoucími. Každý z nás je stvořitel svého světa zcela přirozeně. Snaha ho nějak ještě navíc tvořit, třeba jako "svět hojnosti", jak se učí v některých ezo-kurzech, ano to kritizujeme jako bláboly. Pak se můžeme ptát i na smysl lidského druhu vědomí jako takového a ten jistě nespočívá v aktuálním sociálně-ekonomicko-politických strukturách kolem ega a jeho monoteismu. JK
VymazatTak ja som si myslel, že tie ezo-kurzy práve učia o zmene tých chovaných presvedčení o svete a o sebe. Skúsim teda otázku formulovať ešte inak: nespočíva základný prehrešok tých ezo-kurzov práve v tom, že svojim dôverčivým klientom sľubuje akýsi "hmatateľný" výsledok v ich osobných životoch na rozdiel od teórie, ktorá nám ponúka len vágne a experimentálne neoveriteľné, všeobecné tvrdenia? Môžeme "vývoj" nahradiť predstavou "vzdelávací proces duše"? A keď zvážime všetky tie nemožnosti naplnenia čohokoľvek až do krajnosti pre drvivú väčšinu ľudí, tak pre koho vlastne platí poučenie a skúsenosť z takého žitia? Pre človeka tak ako ho bežne chápeme určite nie.
VymazatSú tí ľudia, ktorí ignorujú, či filtrujú všetky zprávy, alebo robia tzv. meditácie za mier, alebo tú tzv. hojnosť kvôli rozšíreniu osobnej slobody zmätení a podliehajú bludom?
Tiež tu v dôsledku vyvstáva otázka, čo je to v skutočnosti teda ten "svet"?
Nevím, zda je nutné řešit nějaký prohřešek nějakých ezo-kurzů, či ostatních duchovních směrů a nauk, ale co zásadní komunikujeme je FAKT, že prostě všechny tyto nauky vycházejí z nevědomých a omezených přesvědčení o vědomí, já, duši, těle, atd. a proto - z principu nabízejí-prodávají na ezo-trhu "nos mezi očima". V tom je zásadní rozdíl od námi komunikované Životní filozofie a praxe věddomí od všeho ostatního, co je dnes k dispozici na tomto trhu. Jako evidentní je to právě v základní otázce "co je vědomí". Nevím, jak se běžně chápe člověk, pro mě je relevantní otázka co je člověk jako takový, skutečnost, že lidé mohou a podléhají různé míře metafyzické nevědomosti a podle toho také žijí své světy, je prostě v pořádku. Ano, lidé obecně podléhají mnohé nevědomosi, klamům, fikcím, chcešli bludům a výsledkem je to, co často tvrdí a učí. Proto také upozorňujeme na tyto metafyzické nevědmosi v základních otázkách reality (vědomí, duše, já, tělo, prostor, čas, zdraví, nemoc, atd....) Klidně můžeme hovořit o zmatenosti či spirituální impotenci, proč ne. Otázka "co je svět" souvisí s otázkami co je vědomí, já, tělo, tvoření, atd. My sami žijeme jako bytosti v mnohadimenzionálním vesmíru-světě vědomí, kde naše planeta je pouze jedním ze světů. Světy (lóky) mohou být fyzické (mající fyzické rozšíření jako třeba naše sféra)i ne-fyzické, jde o zkušenostní oblasti - pole vědomí se specifickými možnostmi a specifickými těly. Není jeden "svět", každý žije takový svět, který právě odpovídá jeh stavu nevědomosti a přijatých přesvědčeních. Rozhodně by ti asi někdo jiný řekl, něco jiného, co je svět.:-) Nicméně lidé nežijí každý ve stejném světě přestože se to tak může někmu jevit. Někdo ani neví, ani nežije ve vesmíru vědmí, někdo si třeba myslí, že jeho objektivizující vnímání svět z ega je onen "svět", apod. Proto se také liší žité filozofie jedntlivých lidí.
Vymazat