Vědomí jako základ tvoření, výkonu, účinnosti i životního naplnění v trvale udržitelné společnosti.

Co je podstatou dosažení skutečně produktivity, tedy “vrcholového” tvůrčího rozvoje jednotlivců a organizací či podniků? Přinášejí investice do technologií, do počítačů, digitální techniky skutečné zvýšení produktivity lidí a organizací? Zlepší se snad úroveň vzdělání a rozvoje dětí jenom tím, že se jim nakoupí tablety a rozdají už v první třídě? Co je tedy tím primárním zdrojem a tedy i tím, na co je třeba “cílit” v dosažení skutečné výkonnosti, účinnosti a tak i společné produktivity jakékoliv organizace? Není tím každý jednotlivý člověk sám? Pak zásadní otázkou je co je člověk, jak nazíráme jednotlivé lidi, jak se vztahujeme k druhým? Právě to jsou ty nejdůležitější otázky, které bývají zcela opomíjeny při snaze o nejrůznější inovace, zlepšování produktivity, spokojenosti, apod. Je přece evidentní, že způsob jak se lidé chovají a jednají, individuálně i kolektivně je primárně podmíněno vnitřním stavem člověka, rozsahem jeho vědomí a vnitřními hodnotami, přesvědčeními a zp...