Jiří Krutina

Součástí Výzkumného a vzdělávacího institutu životní filozofie a praxe vědomí , je i zkoumání “zkušeností” a “nauk” komunikovaných protagonisty new-age-ezo-trhu. Podobně jako deformuje naše prožívání a zakoušení vzdělávací systém a jeho - námi přijaté koncepty a přesvědčení o realitě, tak neméně - ale o to více “záludně” působí doslova bláboly z úst samozvaných new-age-ezo propagátorů svého “spirituálního” ega, kteří komunikují “své” údajné zkušenosti z “duchovní oblasti”. Často vyprávějí doslova příběhy-historky, které mají podpořit jejich “duchovní vyspělost či výjimečnost” v očích svých stoupenců či klientů, které jsou ale zavádějícími bláboly “oslňující” pouze stejně nevědomé duše. Typickým znakem je nepochopení, že to, JAK své zkušenosti interpretujeme je současně i součástí toho - CO - skutečně jsme prožili či zkoušeli a to často vůbec není souznící se skutečností, tedy realitou vědomí! Něco si myslet, co jsme prožili, je jednou “zkušeností”, něco zcela jiného než přímo prožívá

K tradičním formám umění, jako je hudba, zpěv, poezie, psaní, malování, sochařství atd., můžeme přiřadit i fotografování, které má jistý vztah k malbě. Lze pro rozlišení hovořit o uměleckém fotografování, na rozdíl od pořizování běžných “informačních” fotek, kterých každý “nacvakáme” svým “chytrým mobilem” stovky. Co činí z fotografování unikátní individuální způsob vyjádření uměleckého ducha? Míním, že v metafyzickém smyslu můžeme říci, že jde o schopnost zachycení určitých subjektivně cítěných, ale slovy nevyjádřitelných citově-náladových kvalit, smyslů a významů skrze smyslový vjem artefaktu, kterým je fotografie. Fotografování není pořízení fotky, ale událost - okamžik rezonance či souznění fotografova soustředěného citového vylaďování se na vnímaný obraz skrze fotoaparát - ten slouží pouze jako prodloužení vlastního smyslového vnímání, a to vždy organicky vyrůstá cítícím způsobem z celé fotografovy tělesnosti, jeho aktuálního rozpoložení, a tedy celkového vědomí. Je to právě aktu