Jiří Krutina

 Jak náboženství, tak současná věda udržují přesvědčení, že každá akce či čin je zapříčiněný specifickou bytostí, entitou či aktérem. Náboženství nás přesvědčuje, že tím “prvotním hybatelem” či “prvotní příčinou” je Bůh. Věda přisuzuje příčinnou schopnost všem věcem - a také chová přesvědčení v “prvotní příčinu” v podobě tzv. “velkého třesku”.  Dle mého mínění taková primitivní přesvědčení zcela pomíjejí otázku “ co je příčinou?” či příčinností takové “prvotní příčiny”, ať už ji nazýváme “Bůh”, “velký třesk” nebo dnes aktuálně “kvantové pole”.  Ve skutečnosti stačí jednoduché zamyšlení a zjistíme, že samotný koncept “prvotní příčiny” je kontradikcí samotné příčinnosti či kauzality. Jinými slovy kauzální princip tvrdící nám, že neexistuje akce či událost, která by neměla svou “příčinu” či “aktéra”, je zcela “na vodě”. Přesto jej jako lidé akceptujeme zcela bez dotazování ve svých životech, vztazích a nazírání reality! Proč?  Není to proto, že sami slepě akceptujeme přesvědčení, že