Jiří Krutina

Rád bych se s veřejností podělil o jeden významný počin v naší zemi. Asi před 2 lety mě kontaktoval pan Vladimír Mařík  s tím že četl mou knihu Vědomí - prvotní princip ve-smíru  s tím, že jsem vlastně jediný kdo o vědomí píše, a pozval mě na setkání předních vědců různých vědních oborů na veřejnosti uzavřené setkání s centrální otázkou "co je to vědomí?". Každý měl možnost představit jak se otázka vědomí dotýká jeho vědecké oblasti a sdílet své názory. Šlo o velmi nejen příjemné setkání - ale svým způsobem "revoluční" vůbec otevřením této  - dle mého mínění opravdu zásadní otázky dneška  na "akademické půdě". Já jsem podle jeho vlastních slov zastupoval "laický hlas lidu" - nezastupoval jsem žádný vědní obor, nebo akademickou instituci nebo organizaci. Ano, jsem zcela nezávislý autor, či výzkumník ztělesňující ve své oblasti zájmu kvality filozofa i vědce. Neplatí mě žádná organizace a má vědecká činnost v této oblasti je ryze mou osobní vášní.

Na "sebe-prodejném" webu www.intuitiv.cz jsem se dozvěděl něco o tzv. "intuitivním malování" a mimo jiné i o tom, kdo je Eva a jak to vše údajně vzniklo. Ta směsice nic neříkajícího ezoterického a uměleckého žargonu mě rozesmála. Vzhledem k tomu, že jsem byl skutečně u toho, jak vše vzniklo, dovolím si tento širší komentář nejen ke skutečnému původu oné dnes Evou propagované metody "intuitivního malování v páru", ale i ke sdělovaným informacím. Někdy v letech 2021-22 se během našeho společného života a po našich společných párových meditacích u Evi opět rozvinula potřeba začít malovat. Malovala už v dětství, ale v době, kdy žila pod vlivem kultu svého otce, než jsme se osamostatnili, nemalovala. "Meditaci", které se do té doby věnovala byla zhoubná disociativní technika, která vědomí oddělovala od těla, což vedlo k celkové emoční plochosti, výrazové negramotnosti a obecně negovala veškeré hlubší tělesné prožívání a cítění. Nehledě na incestní ro

Medusa, Peter Paul Rubens, 1618 Dnešní doba je mimo jiné charakteristická naprostou devalvací spirituálních a tím i v pravdě skutečných kulturních hodnot. Co nenachází ocenění na “trhu”, tedy je tzv. “neprodejné”, to nemá v takto pojímaném světě hodnotu a přitom právě taková je skutečná povaha, hodnota a skryté bohatství toho, co lze zvát uměním v tom nejhlubším slova smyslu. Není smyslem umění komunikovat širší vědomí, širší inteligenci, širší cítění, širší prožívání skrze naší širší duši a v jejím unikátním specifickém projevu, či projevech, ať je to malba, symfonie, socha, opera, poezie, filozofické pojednání, tělesný projev, až po celý náš život sám? Není konečným uměním, umění života samého, ve kterém se celý náš mnohadimenzionální život stává v tomto smyslu uměleckým projevem, uměleckým kontinuem? Umělecká tvorba, ať je jejím konečným artefaktem socha, symfonie, obraz, filozofické pojednání, tělesná krása nebo vynikající jídlo, je primárně svobodná, tj. nesleduje žádný jiný cíl