Jiří Krutina

Na "sebe-prodejném" webu www.intuitiv.cz jsem se dozvěděl něco o tzv. "intuitivním malování" a mimo jiné i o tom, kdo je Eva a jak to vše údajně vzniklo. Ta směsice nic neříkajícího ezoterického a uměleckého žargonu mě rozesmála. Vzhledem k tomu, že jsem byl skutečně u toho, jak vše vzniklo, dovolím si tento širší komentář nejen ke skutečnému původu oné dnes Evou propagované metody "intuitivního malování v páru", ale i ke sdělovaným informacím. Někdy v letech 2021-22 se během našeho společného života a po našich společných párových meditacích u Evi opět rozvinula potřeba začít malovat. Malovala už v dětství, ale v době, kdy žila pod vlivem kultu svého otce, než jsme se osamostatnili, nemalovala. "Meditaci", které se do té doby věnovala byla zhoubná disociativní technika, která vědomí oddělovala od těla, což vedlo k celkové emoční plochosti, výrazové negramotnosti a obecně negovala veškeré hlubší tělesné prožívání a cítění. Nehledě na incestní ro...

Medusa, Peter Paul Rubens, 1618 Dnešní doba je mimo jiné charakteristická naprostou devalvací spirituálních a tím i v pravdě skutečných kulturních hodnot. Co nenachází ocenění na “trhu”, tedy je tzv. “neprodejné”, to nemá v takto pojímaném světě hodnotu a přitom právě taková je skutečná povaha, hodnota a skryté bohatství toho, co lze zvát uměním v tom nejhlubším slova smyslu. Není smyslem umění komunikovat širší vědomí, širší inteligenci, širší cítění, širší prožívání skrze naší širší duši a v jejím unikátním specifickém projevu, či projevech, ať je to malba, symfonie, socha, opera, poezie, filozofické pojednání, tělesný projev, až po celý náš život sám? Není konečným uměním, umění života samého, ve kterém se celý náš mnohadimenzionální život stává v tomto smyslu uměleckým projevem, uměleckým kontinuem? Umělecká tvorba, ať je jejím konečným artefaktem socha, symfonie, obraz, filozofické pojednání, tělesná krása nebo vynikající jídlo, je primárně svobodná, tj. nesleduje žádný jiný cíl ...

K tradičním formám umění, jako je hudba, zpěv, poezie, psaní, malování, sochařství atd., můžeme přiřadit i fotografování, které má jistý vztah k malbě. Lze pro rozlišení hovořit o uměleckém fotografování, na rozdíl od pořizování běžných “informačních” fotek, kterých každý “nacvakáme” svým “chytrým mobilem” stovky. Co činí z fotografování unikátní individuální způsob vyjádření uměleckého ducha? Míním, že v metafyzickém smyslu můžeme říci, že jde o schopnost zachycení určitých subjektivně cítěných, ale slovy nevyjádřitelných citově-náladových kvalit, smyslů a významů skrze smyslový vjem artefaktu, kterým je fotografie. Fotografování není pořízení fotky, ale událost - okamžik rezonance či souznění fotografova soustředěného citového vylaďování se na vnímaný obraz skrze fotoaparát - ten slouží pouze jako prodloužení vlastního smyslového vnímání, a to vždy organicky vyrůstá cítícím způsobem z celé fotografovy tělesnosti, jeho aktuálního rozpoložení, a tedy celkového vědomí. Je to právě aktu...