Propaganda strachu jako agenda čeho?

 “Ti, kteří by se vzdali základní svobody, aby si koupili trochu dočasné bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.” 

Benjamin Franklin, americký státník, jeden ze zakladatelů USA, signatář Deklarace nezávislosti (1776).

Hitem poslední doby se v mainstreamových médiích stala nová statistika – statistika s počty testovaných, nakažených, vyléčených a zemřelých na tzv. “koronavirus”. Denně je aktualizována a servírována prostřednictvím médií.

Ptám se, proč se stejným způsobem nepropagují statistiky nakažených, vyléčených, zemřelých a testovaných na jiné nemoci? 

Kolik lidí umírá ročně třeba na běžnou “chřipku”? Dozvídáme se, že chřipka byla údajně takřka vymýcena. 

Kolik lidí umírá například hlady nebo v souvislosti s jejich bezvýchodnou ekonomickou situací?

Proč tato čísla nevidíme například ve vztahu k celkové situaci? 

Současně se ve statistikách jakoby nezohledňuje stáří obětí ani jejich přidružené nemoci, které mají na jejich úmrtí často rozhodující vliv. Za “příčinu smrti” je tak vydávána pouhá detekce “čehosi” a k tomu jsou jako bonus přidávána čísla získaná z “testování”, která činí “případy covidu” i s lidí bez příznaků a symptomů nemoci!

Máme věřit, že jde o nějakou “zvláště nebezpečnou” nemoc, která vyžaduje speciální celosvětové mediální sledování? 

Je snad opravdu nebezpečnější, než jiné běžné, převážně “civilizační” nemoci současné doby?

Jako důkazy jsou lidem mainstreamovými médii ukazovány především záběry z nemocničních zařízení, kde leží lidé, kteří jsou ošetřováni na nejrůznější dechové symptomy a zápaly plic na jednotkách intenzivní péče.

Co ale na těchto záběrech ve skutečnosti opravdu můžeme říci, že vidíme? 

Vidíme “řádit” nějaký nebezpečný “koronavirus”, nebo vidíme prostě jen typické běžné procedury spojené s respiračními obtížemi a symptomy? 

Jak se tedy liší “běžná” chřipka či zápal plic od “covidu”? Tím, že při přítomnosti jejich symptomů “cosi” identifikujeme nějakým testem v těle určitého jedince?

Kdo, jak a kdy dokázal, že nějaký člověk skutečně zemřel bezprostředně na kontakt s “koronavirem”? 

Skutečnost, že během umírání nebo v těle mrtvoly detekován nějaký virus NIJAK přece nemůže DOKÁZAT, že byl tento virus příčinou smrti!!!

Izoloval snad někdo daný “virus” a podal jej zdravému člověku, který pak následkem tohoto aktu zemřel?

Jakým mechanismem tedy onen virus “zabil” dotyčného pacienta??? Přitom média stále hovoří o úmrtích NA koronavirus!

Nejde prostě jen o jednu velkou LEŽ jak věž?

LEŽ, kterou při troše důvtipu není zas tak těžké prohlédnout?

Jak to, že slýcháme tvrzení, že “nejrizikovější” skupinou obyvatel jsou tzv. “přenašeči” bez příznaků? 

Znamená to snad, že zdraví lidé, kteří nemají určité příznaky či symptomy, jsou “rizikoví”?

V čem a pro koho?

Není zdravý člověk “rizikový” spíše pro farmaceutické společnosti a totalitářské způsoby vládnutí a řízení?

A proč byl zaveden nový koncept-pojem zdravý “přenašeč”? 

Abychom uvěřili a přijali za fakt, že člověk může být sám sobě možným “nepřítelem” či “zdrojem” smrtelné nemoci?

NIKDO – z principu – nemůže někoho druhého nakazit jakýmkoliv virem, pokud na to imunní systém daného člověka není doslova a do písmene “připraven” a “otevřen tomu” v důsledku oslabení stresem nebo dalšími nemocemi, způsobem života a svými chovanými přesvědčeními.

Není naopak pro silnou imunitu prospěšné, aby lidé žili ve svých přirozených podmínkách, chodili ven, na vzduch, na slunce, sportovali a sociálně a společensky se stýkali?

Mohou skutečně tzv. PCR testy zjistit přítomnost nějakého viru, když nebyl ani izolován? 

Co se tedy ve skutečnosti opravdu testuje?

K čemu a jak pomáhají tyto “testy” v dané “pandemii”? Nejsou součástí jejího utváření a udržování?

Opravdu je tato doslova mediální hysterie a hysterické reakce lidí masírovaných médii na místě?

K čemu je dobré, aby se lidé v rodinách o Vánocích rozhádávali ohledně “roušek” a měli strach se setkávat?

K čemu je dobré, aby lidé s jinými názory byli mediálním mainstreamem umlčováni a nálepkování jako “rozvraceči” našeho kolektivního dobra nebo označováni jako “popírači”, kvůli kterým je vlastně nutné všechna možná opatření a zákazy zavádět? 

A to vše paradoxně v době, kdy nositelům kdejakých menšinových názorů, ovšem “těch správných”, je jinak v médiích dáván téměř neomezený prostor.

Opravdu je řešením “nošení roušek”, “sociální izolace", “rozestupy”, “nucená karanténa” nebo “uzavírání škol, kamenných obchodů a sportovišť”? 

Opravdu je toto, jak se nám stále a dokola opakuje, v našem nejlepším zájmu?

Opravdu máme věřit, že nejsme klamáni a podváděni?

Co když v celé této agendě jde o něco úplně jiného?

Kromě toho, že jde nepochybně o obrovský “business” mezi “chlapci” z Big Pharmy a státními korporacemi, dirigovanými přes globální nadnárodní organizace?

Nemáme být stále více “trénováni” v tom, abychom se naučili podvolovat a přijímat autoritářská nařízení, omezující naše základní svobody pod záminkou “kolektivního dobra”, “ohleduplnosti druhým, abychom je nenakazili, ač nemáme sami žádné symptomy” a současně pomalu přijímat způsob života, založený na nejrůznějších “lock-downech”, tedy doslova na uzamykání a držení “v podřízenosti”, sledování, domácím vězení, cenzuře a trestání názorového disentu?

Je představa, že když se nechá populace povinně očkovat, tak se vše vrátí zpět do normálu, oprávněná, jak tvrdí její zvěstovatelé? 

Co třeba covid-20, 21, 22…? a jejich nesčetné mutace, které se předpokládatelné už “objevují”?

Poznámka k “očkování”.

Nejsem vystudován v kabale této lékařské oblasti, ale jako s vědeckým způsobem myšlení obeznámen laik, jsem si našel vše dostupné k očkování. Dále proto neuvádím pojmy z této oblasti, ale zaměřuji se z filozofického postoje k technologické "řeči" věci a hovořím "selským" jazykem.

Tolik nebývalým způsobem protlačovaná vakcinace se liší od klasických způsobů očkování v minulosti svým “technologickým jazykem”. 

Základní princip očkování spočívá v pravení oslabené nemoci do zdravého těla, které svou vlastní imunní reakcí oslabenou nemoc absorbuje a tak si vytvoří imunitu - přirozenou ochranu před danou infekcí v budoucnosti. Příkladem jsou například “neštovice” apod. Tímto způsobem se v zásadě přirozeně tvoří imunita od dětství - právě stykem s okolním prostředím ve kterém tělo roste a přizpůsobuje se svému prostředí.

Tento nový druh očkování nespočívá v pravení “bezpečného množství” samotné infekční příčiny do organismu, ale vpravení “instrukce”, aby vlastní buňky v organismu začali produkovat pro ně nezvyklou podobu proteinu a tak se stali “cizími” pro organismus, který je absorbuje a tak si vytvoří imunitu pro případné viry či infekce s danými formami proteinu.

Zatímco v prvém případě, organismus absorboval skutečně “cizí” oslabenou infekci a posílil svou autoimunní reakci do budoucna, v druhém případě organismus absorbuje naopak vlastní buňky proměněné vstupní - očkovací instrukcí. 

Může být z principu opravdu výsledkem skutečné posílení imunity organismu? 

Proti čemu vlastně když se už hovoří o tom, že se ne-předpokládá “doživotní” ochrana?

Zneužívat svou moc nad lidmi, lhát, manipulovat a omezovat individuální svobody ve jménu jakéhosi "kolektivního dobra" není dobrá životní strategie a nevyplácí se.