Filozofická nedostatečnost, až ignorantství v základech aktuálního vědeckého myšlení

 To, co dnes nazýváme “vědou”, se zabývá výhradně abstraktními měřitelnými vlastnostmi věcí pozorovaných v makro a mikro pohledech na objektivní vesmír, které jsou paradoxně považovány za daleko skutečnější-reálnější než zakoušené či prožívané kvality a skutečnosti, které mají vysvětlovat.

Nicméně faktem jest, že sebesofistifikovanější kvantitativní matematické abstrakce fyziky, kterých jsme byli v historii svědky, včetně dnes tak moderní “kvantové fyziky”, nedokáží vysvětlit ani jedinou základní subjektivní dimenzi našeho zakoušení a prožívání, jako jsou například naše zkušenost barev, zvuků, chutí, vůní, natož jakkoliv osvětlit vědomí samé.

Například teorie kvantového vědomí se snaží vysvětlit “vědomí” jako projev tzv. komplexních kvantových událostí. Pro tyto nové teorie je typický vysoce sofistikovaný matematický jazyk, ovšem ve spojení mnohdy až s naivitou či prostě filozofickou nevědomostí.

Současná věda například tiše ignoruje fakt, že veškeré aktivity smyslového pozorování, zkoumání, experimentování, myšlení a teoretizování SE DĚJÍ ve vědomí a proto jimi nemůže  - z principu být samo vědomí nijak vysvětleno, definováno či popsáno. Přesto právě o tento cíl se aktuální věda snaží a jsou na to vynakládány nemalé finanční prostředky.

Druhým tichým předpokladem a současně ignorantstvím je nazírání samotného “vědomí” jako něčeho, co je totožné s lidským vědomím – proto se jej věda snaží vysvětlit skrze události probíhající v lidském mozku. 

Míním, že žijeme v době od filozofických základů odtrženého vědeckého myšlení, které zcela neguje nekonečný horizont všech událostí a jevů, kterým je vědomí samé – vědomí jako takové, chápané nikoliv jako jen lidské vědomí. 

Snaha vysvětlit vědomí jako projev či funkci komplexních kvantových událostí je jenom další recyklací a pokračováním popírání konečné pravdy, že všechny události i jevy se dějí ve vědomí, vyvstávají z vědomí a jsou proto esenciálně i projevem vědomí samého. Abychom vůbec mohli hovořit o jakékoliv události, funkci či procesu, je přece nutným předpokladem vědomí dané události, procesu či funkce. Proto vědomí samé nelze redukovat na jakoukoliv události, funkci či jev, nebo je s nimi ztotožňovat. 

Jinými slovy – nejzákladnější pravda, kterou současné vědecké myšlení dosud nerozpoznalo, spočívá v tom, že při jakémkoliv racionálním konzistentním poznávání vesmíru nelze vynechat ZÁKLADNÍ ROZPOZNÁNÍ, že v konečném zkušenostním důsledku to není žádná fyzická, kvantová, ani neurologická událost jakéhokoliv druhu, ale právě samo vědomí, které je nezbytně tím prvotním, “esenciálním základem” veškerého řádu věcí.