Jsme ve VÁLCE s viro-logií?!

 Jedním z nevědomých přesvědčení, kterými trpíme a jehož plody nyní celospolečensky sklízíme, je konvenční chápání tzv. kauzality, neboli příčinnosti, vztahu příčiny-následku.

Kauzalita nám dává “vysvětlení” na otázku “Co se stane když… ?”, ale nedává odpověď na otázku “Proč se to vůbec stalo?”, tedy na skutečný důvod věcí či událostí. 

Například biologové či virologové mohou popsat detailně celý řetězec událostí, skrze které virus infikuje tělo a spustí tzv. imunitní reakci, která je zakoušena skrze symptomy nemoci. ALE v jakém smyslu nám toto umožňuje považovat daný virus, bakterii či rakovinotvornou buňku za fundamentální příčinu dané nemoci či symptomů?! 

Kde bereme oprávnění toto tiše předpokládat z řetězce popsaných událostí? 

Proč tedy někteří lidé prostě neonemocní během tzv. epidemií?

Proč, když potenciální patogen je celou dobu v našem těle, se projeví v podobě nemoci  jenom někdy, a jindy zase ne?

Můžeme sice vymyslet další teorii, jako třeba typická mantra “vliv stresu”, který oslabil imunní systém, ALE to opět generuje podobné otázky – jak to, že tedy někdo podléhá stresu a někdo jiný ne?

I přes tyto nejasnosti nemají lékaři vůbec problém šířit například takové “poplašné zprávy” a dezinformace, jako že kouření způsobuje rakovinu nebo srdeční nemoci apod.! Přitom kromě statistik vykazujících pouze korelace, k tomu není žádných přímých vědeckých důkazů!

Lékařská věda a její současný medicínský model je doslova ztělesněním obecného vědeckého paradigmatu – principu kauzality, který hledá zevní příčiny pro všechny lidské problémy, místo vnímání jejich vnitřního významu, který komunikují pro jednotlivce a společnost v širším kontextu událostí.

Tento medicínsky model je uplatňován nejen v případě lidského zdraví, ale je aplikován i na sociální a ekonomické problémy.

Například nacisté viděli Židy jako rakovinu či virus, parazitující na sociálním těle národa. Podobně jsou i dnešní jevy jako například  kriminalita, nezaměstnanost, terorismus, či stávky vnímány jako “sociální nemoci”, které mají být systémově odstraňovány jako by to byly samotné příčiny – bez slyšení jejich pravých důvodů. Za řešení je vždy považováno pouhé odstranění příčin těchto jevů – nikoliv pochopení toho, jakého cítěného nesouladu či ne-moci ve společnosti jsou projevem.

Zdraví jednotlivců a celé společnosti je tak abstrahováno na nějakou bájnou “kolektivní imunitu” a je zcela odděleno od zdraví mezilidských vztahů, a to jak mezi jednotlivci, tak uvnitř sociálních skupin a napříč celou společností.

Jinými slovy – nevíme zhola nic o tom, co je ve skutečnosti nemoc – jaký má význam a smysl pro daného jedince, ale vytváříme technologie k jejich léčení – odstraňování jejich domnělých příčin na základě neodůvodněného principu kauzality! Jediné, co tento pochybný proces generuje, je atraktivní zdroj zisků pro farmaceutické korparace.

Kauzální vysvětlení nemocí prezentované lékařskou vědou není vůbec založeno na biologických faktech, ale staví na pouhém ideologickém předpokladu, který je následně prezentován laické veřejnosti jako “vědecký fakt”. Takový postup není nic jiného, než čiré “šarlatánství”, nikoliv skutečná věda.

Například genetika jako “technologie” je postavena na metaforickém jazyku, vypůjčeném z oblasti IT a počítačových jazyků a nakládá s lidskou DNA jako s “programovým kódem” či “programovacím jazykem” podobně jako v oblasti IT.

Dnes tak aktuální imunologie je zase postavená na militantní rétorice a na metaforách, ve kterých naše tělo válčí proti jiným cizím “malým” tělům, jako jsou viry, které je prý potřeba jako nepřátelská těla přemoci a zlikvidovat. Stejným způsobem, jakým viděl Hitler Židy (jako sociální a kulturní bacily na zdravém těle národa), nahlíží současná imunologie nemoci jako výsledek jakýchsi zlých “cizích těl”, či tzv. “antigenů”.

Tento přístup například zcela ignoruje vliv pacientových vlastních přesvědčení o nemoci, jeho vlastní interpretace symptomů, jak je cítí, dále roli celkového lékařského prostředí, které doslova vybízí pacienty k určité somatizaci, jež následně vede k rozpoznatelným symptomům apod.

Je skutečnou otázkou, zda medicínský přístup postavený na kauzálním boji proti příčinám nemocí, je skutečně léčivý a zdravý. Zejména ve světle faktů, která říkají, že sama lékařské péče je příčinou mnoha úmrtí.

Pokud se sama imunologie, kterou se dnes zaštitují politická, ekonomická i sociální nařízení, netají svou militantní rétorikou a přístupem k řešení problémů, tak jsme otevřeně ve válce! 

Nicméně onen “vir”, jenž je tím “zlým tělem”, “není vidět”. A tak nezbývá, než jako jedinou viditelnou “příčinu” a “viníky” nemocí těla i generovaných nemocí ekonomických a sociálních nakonec označit určitou skupinu lidí. Jaké asi bude v takovém případě konečné řešení v odstranění příčin takto nazírané nemoci či pandemie? Média nám už začala vykreslovat typického nepřítele režimu – tzv. “antivaxera” a přisuzovat mu jisté charakterové vlastnosti. Zejména jakousi “sociální nezodpovědnost” vůči celku, kvůli které nám tito “nezodpovědní” jedinci znemožňují cestu ke světlým zítřkům – oné bájné “kolektivní imunitě”. 

Není toto skutečná VÁLKA proti člověku a lidem jako takovým? VÁLKA, která je vyvolaná nevědomostí a postavená na ničím nedokazatelném konceptu kauzality, který je paradoxně považován za vědecký fakt?! A není vtipnou ironií, že “ministrant zdraví” Válek je zároveň ministrem (koho čeho) “biologických” VÁLEK? Nomen omen… 

Vládnoucím konceptem tohoto tragikomického představení je základní materialistické přesvědčení, že živočišné druhy na zemi mezi sebou zřejmě jenom bojují o “život na slunci”, a že člověk je jaksi a priori vystaven něčemu nebezpečnému, co jej na potkání zabíjí a my jsme nyní volání k “nápravě” tohoto stavu. Základní ctností této nápravy, jak se nám tvrdí, je povýšení zájmů celku nad naše individuální zájmy. 

To samé chtěli nacisté i bolševici. V prvém případě byl tím celkem “národ vlastní krve” s cílem vybudovat “novou čistou rasu” a v druhém případě pak “beztřídní společnost”. Dnes je oním bájným cílem “kolektivní imunita”. Ani v jednom z uvedených případů nebylo dosaženo cílů, které jejich protagonisté hlásali a slibovali. Máme věřit, že v tomto případě tomu bude jinak?