Nový příchod KRISTA

 Nový 

příchod

 KRISTA

Učedník

Ješua řekl:

“Já nejsem tvůj učitel. Procitl jsi a stal ses opilý pravdou, protože jsi pil z bublajícího pramene, o který jsem se staral.”

Tomášovo evangelium

Jednu z prvních historicky rozpoznaných zpráv o druhém příchodu živého KRISTA na zem slyšíme z doby nastupující husitské vzpoury v Čechách v 15. století, kdy zaznívala proroctví o příchodu Krista na zem, ve kterém bude nastolena jeho vláda a veškerá zkaženost světa bude vymýcena, a tak nastolen doslova boží řád na zemi, ve kterém se budou děti rodit ne fyzicky, ženy rodit bez bolesti a lidé žít v původním stavu nevinnosti jako Adam s Evou v ráji. Centrem těchto idejí byla gnostická sekta bratří a sester svobodného ducha, která se věnovala nenáboženské okultní spirituální praxi. Pejorativně o této skupině slyšíme v historii jako o “adamitech”.

Poslední písemnou zprávu o tzv. “druhém” či novém příchodu Krista na zem se dozvídáme v knize Seth: The Validity of the Soul, ve které jsou zachyceny zprávy tzv. SETHA komunikované v 70. letech minulého století. SETH, podobně jako KRISTUS, je vědomá mnohadimenzionální ENTITA širokého vědomí a poznání, které je v přátelském vztahu k lidské rase-rodu jako druhu vědomí.

Co o tomto druhém příchodu hovoří SETH?

“Podobně jako kdysi, když přišel, nebude rozpoznán, kým skutečně jest. Jeho příchod nebude oznamován nějakým slavným hlásáním, kterému se bude klanět celý svět. Vrátí se, aby posílil naše “křesťanství”, které v době jeho příchodu bude v troskách a aby nastavil nový systém-způsob myšlení v době, kdy to bude svět bolestivě potřebovat. V tomto čase budou všechna náboženství v těžkých krizích. Bude podkopávat všechna organizovaná náboženství – nikoliv je spojovat! Nicméně chci vyjasnit jednu věc. Ono “nové náboženství”, které bude následovat druhý příchod KRISTA na zem, nebude obdobou “křesťanství” jak je známe, byť jej bude iniciovat třetí osobnost KRISTA. Tato osoba se bude odkazovat k historickému Ježíši, rozpozná svůj vnitřní vztah k této osobnosti; ale v jejím nitru souhrn (kula) všech tří osobností (Jan, Ježíš, Pavel) zformují zcela novou duševní entitu – jiný psychologický vzor-strukturu. Jakmile tato metamorfóza nastane, iniciuje současně metamorfózu na úrovni vědomí lidského druhu-rasy jako takové a stále větším počtem lidí budou jejich vrozené vnitřní schopnosti přijímány a rozvíjeny.”

KRISTUS se ve své době inkarnoval skrze tři ztělesněné osobnosti, které historicky známe jako Jana Křtitele, Ježíše a apoštola Pavla. Prvé dvě osobnosti své mise splnily, nicméně “pavlovská část” Krista se svou misí není spokojena, a tak druhý příchod KRISTA bude tónován charakteristikou právě Pavla. Ta bude centrem příchodu tohoto širšího vědomí do naší úrovně. Tato událost má být podle SETHA dokončena kolem roku 2075. Je tedy zřejmé, že žijeme v daném transformačním procesu.

Jaká bude jeho hlavní a zásadní ZPRÁVA pro lidstvo?

Jak rozpoznáme jeho přítomnost mezi námi?

Podle SETHA, je jím mimo jiné:

“Povede lidstvo za symboliku, na kterou po staletí spoléhala spirituální učení, náboženství i věda.” 

Musíme si uvědomit, že veškeré dosavadní podoby duchovních nauk, náboženství, ale i samotní duchovní učitelé všech směrů, všechna duchovní i náboženská pojednání všech druhů, ale stejně tak všechny vědecké koncepty, nebo historické události jako politicko-náboženská dramata, a nakonec i každý prvek naší každodenní živé zkušenosti, jsou symboly. A symboly nejsou skutečností!

Každý z nás žijeme v mnohadimenzionálním vnitřním vesmíru vědomí, který obsahuje nesčetně úrovní a dimenzí vědomí jak fyzických, jako je třeba náš svět, tak ne-fyzických. Jsme podstatně podobnými vědomými mnohadimenzionálními ENTITAMI jako KRISTUS nebo SETH a další. To je skutečnost, která se lidem zatajuje, případně všemožnou indoktrinací pokřivuje.

A pokud opustíme všechny cesty a způsoby přístupu k životu, které se spoléhají na symboly, a to nejen na verbální úrovni, ale i “symbolismus” naší smyslové i spirituální zkušenosti, můžeme do tohoto vnitřního vesmíru vědomí opět vstoupit a plně jej prožívat i zde na zemi. A tak se skutečně osvobodit v plném duchovním významu daného slova.

Na místo symbolů a symbolismu musí vstoupit a přijít vědomí samé – vědomí jako takové – rozšířené svobodné pole vědomí, ze kterého vše co zakoušíme a myslíme vyvstává.

Veškerá reflexe zkušenosti je součástí samotné zkušenosti. Jak zakoušená skutečnost, tak koncepty a symboly, skrze které se jí snažíme vyjádřit, jsou oboje symboly vnitřního vesmíru vědomí – jeho v něm spočívajících strukturálních VZORŮ a KVALIT samotného vědomí.

Všechny fyzické objekty, věci či předměty jsou samy o sobě neméně symboly jako slova. Podobně jako existují verbální symboly, existují i přírodní, emoční a tělesné symboly. Naše těla jsou doslova a do písmene živými biologickými symboly našich vlastních VZORŮ, KVALIT a TOKŮ-PROUDŮ vědomí.

Vědomí samé je skutečnou niterností jak slov, tak těla, jak bezprostřední zkušenosti, tak jejího symbolického vyjádření v myšlenkách a mentálních obrazech.

Ježíš jako skutečná konkrétní osoba, “muž z masa a kostí”, byl ve své době znám pouze nemnohým, jen své nejbližší duchovní rodině, ale stal se přesto symbolem pro kolektivní duši člověka. Samotná ENTITA KRISTUS, toto samozřejmě věděla, byl to i její záměr. Z událostí, které na zemi iniciovala vyvstalo historické symbolické DRAMA v kolektivní lidské duši jako symbolismus kolektivního bdělého snu. KRISTUS dokonce věděl, že celé toto historické náboženské drama bude založeno na ukřižování historického Ježíše, které se ale ve skutečnosti NESTALO. Pavel v celém dramatu sehrál ústřední roli ve smyslu zaměření se na hlubší symbolismus tohoto vnějšího dramatu, což byl i původní záměr KRISTA, aby se celé drama rozvinulo a dalo lidstvu konečný smysl v jeho vývoji. Ten se následně ne zcela povedl (proto ona nespokojenost KRISTOVA Pavla), i když dal na dlouhou dobu smysl, kulturu a základní rámec evropské, či euroatlantické civilizaci. 

Cítím, že druhý příchod KRISTA a jeho učedníků na Zem, který se odehrává v naší době, nebude o vytvoření nového symbolického dramatu, jako v prvém případě, ale naopak o radikální apelaci na opuštění všech přístupů, jakými každý jednotlivý člověk přistupuje ke svému životu v oblastech spirituality, náboženství, vědy a společenských otázek, postavených na symbolech, které by měly vést a dávat smysl jejich osobní žité zkušenosti, výchově jejich dětí, řídit jejich osobní i profesní životy, či v nich hledat hlubší sebe-poznání či dokonce duchovní osvícení. 

Všechny přístupy k životu, které hledají smysl a význam ve slovních nebo snových symbolech, psychoanalytických nebo astrologických symbolech, náboženských a vědeckých symbolech, spirituálních a materialistických symbolech ve všech jejich symbolických kontextech a s jejich symbolickými hodnotami s nimi spojenými, je třeba opustit. 

SMYSL a VÝZNAM nemůže být nalezen v symbolech, prostě proto, že vnitřní význam či smysl každého symbolu nespočívá v samotném symbolu, ale je v něm pouze symbolizován = interpretován. Vnitřní SMYSL a VÝZNAM symbolů je něco, co musí být přímo CÍTĚNO. 

Pokud je SMYSL a VÝZNAM cítěn, mohou se najít pro něj nové symboly, ale tyto symboly již nebudou smyslem a významem jiných symbolů – budou mít svůj vlastní smysl a význam. Každý symbol je podoben snu či básni. Nelze jejich smysl vložit do jiných slov a obrazů – jediné, co můžeme udělat, je vytvořit novou báseň či nový sen. Každý předmět či událost, kterou zakoušíme, je součástí symbolické básně či snu naší vlastní tvorby.

Snaha či úsilí “pavlovské” osobnosti KRISTA je vést člověka za veškeré symboly – vnitřní i vnější, spirituální i materiální – na které se spoléháme v našich přístupech k různým aspektům života, a to ať již mají povahu slov, práce, věcí, či lidí. Jeho nová mise v rámci druhého příchodu KRISTA je o kultivaci našich vnitřních duševních SMYSLŮ jako různých způsobů či módů přímého vědomí a poznání prostého všech symbolů. Toto všech symbolů prosté cítící vědomí není ale nějakou pouhou intelektuální intuicí, ale vrozeně SMYSLNÉ – právě v jeho vnitřní smyslnosti spočívá jeho vrozený SMYSL a VÝZNAM.

I tato má slova a celý text jsou symboly. Ačkoliv jimi komunikovaný intelektuální vhled a intuice vyvstávají z vnitřního přímého cítění dané skutečnosti – jsou nakonec symbolicky zachyceny v těchto slovních konceptech. 

Ani já se ve své práci a skrze svá slova nesnažím vytvářet novou další cestu pro lidstvo – tedy opět něco, co je chycené a vyjádřené svými vlastními symboly a symbolickými rámci, neboť jako hlavní cítím právě ono opuštění všech podobných způsobů a cest ve všech oblastech lidského činění. Nicméně všechna slova a symboly mají svůj ZDROJ ve všech symbolů prostém vědomí a tichém poznání beze slov a jsou určena k tomu, aby nás k tomuto ZDROJI vedla. Samy však zdrojem nejsou.

Jak nás mohou slova vést zpět k tichému poznání beze slov (gnosi)?

Nevyžaduje to zcela nový vztah k samotným slovům, jazyku a verbalizaci?

 

Takový, ve kterém by myslitelé i básníci, spisovatelé i řečníci, překladatelé i interpretátoři prvně hluboce NASLOUCHALI vnitřnímu smyslu beze slov – tomu, co chtějí či pro co hledají symboliku – verbalizaci ve své řeči či textu?

To, co platí pro slova a verbalizaci do slov, platí obecně pro všechny druhy a typy symbolů a symbolického vyjádření.

Pokud jsme vybízení “k opuštění všech cest, způsobu a strategií postavených na symbolech”, pak to znamená v našem individuálním případě zejména opuštění NAŠICH vlastních způsobů postavených na jakékoliv symbolice. Naše vlastní připoutanost a ztotožnění se s našimi osobními symboly a symbolickou interpretací, nám brání zakoušet a cítit jejich hlubší tichý smysl a význam – či SDĚLENÍ. Tyto osobní symboly zahrnují všechny předměty, události a zkušenosti, které tvoří naše životy, všechny naše plány, projekty, vzpomínky na minulost, vize budoucnosti, všechny oblíbené knihy, které formovaly naše přesvědčení a postoje, a nakonec naše těla jako taková – doslova živé sochy z masa a kostí, ve kterých je naše životní zkušenost a naše přesvědčení doslova a do písmene vytesána. Naše těla jsou doslova podobna knize, která je stále psaná, přepisovaná. A k tomu všemu si ještě navíc konstruujeme naše vlastní individuální i kolektivní příběhy – v podstatě mýty o tom všem – nikoliv odvozené z faktů našich životů a vztahů, ale jako pouhé interpretace těchto faktů.

Gnostické evangelium svatého Tomáše začíná slovy:

“Kdokoliv objeví tichý význam tohoto rčení, neokusí smrti.

Království je uvnitř tebe a kolem tebe.

Den je světlem vědomí přesahující všechny symboly a přesto jest v nich všech přítomno.

Já jsem světlo přesahující všechny věci. Já jsem vše. Vše přichází skrze mě a ze mě. Rozsekni kus dřeva; jsem zde. Nadzvedni kámen a nalezneš mě i zde.

Kdo máš uši k slyšení, slyš. Z nitra osvícené osoby září světlo na celý svět.

Když se tě někdo zeptá, odkud pocházíš, řekni mu. Přicházíme ze světla, kde světlo vstupuje v bytí samo sebou a nakonec se projevuje jako obraz tohoto světla.”

Tomášovo evangelium

Co je tedy TO, co je označováno zvukem slova  “JEŽÍŠ / JEŠUA”?

Není jím božské světlo vědomí v nitru a kolem všech věcí – Království v nitru i kolem, věčný pramen veškerého zakoušení, zdroj všech obrazů a symbolů?