Kdo je ARCHITEKT? Filozoficko-metafyzická meditace Velmistra svobodných zednářů

 

Kdo je “architekt”?

Běžně označujeme slovem architekt člověka, který navrhuje a tvoří architekturu - tedy vytváří plán uskutečnění určité stavby či budovy a má k tomu požadované znalosti či vzdělání. Dnes tímto slovem označujeme i člověka, který navrhuje a tvoří architekturu softwarových systémů či aplikací. Člověk této profese zajišťuje transformaci potřeb uživatelů, sponzorů, majitelů do funkčních a technických požadavků pro stavitele či vývojový tým, tedy pro samotný proces stavby či vývoje softwaru.

Kvalifikace architekta

Architekt musí chápat principy, vlastnosti, funkční i jiné požadavky a předpisy, které musí jeho návrh (architektura) stavby či software odpovídat. 

Architekt musí mít povědomí o možných prostředcích a způsobech, které může stavitel či vývojový tým použít pro samotnou realizaci stavby či software.

Proč?

Aby architekt byl schopen navrhnout takové řešení-architekturu, která je optimálním řešením z pohledu uspokojení potřeb a požadavků na jedné straně a náklady a časem na straně druhé. 

Co vytváří?

Tvůrčím artefaktem architekta je architektura jako předpis a mapa transformace požadavků do reálné stavby či software.

Odkud vyvstalo slovo “architekt” a co říká?

Slovo do češtiny bylo přejato z latinského architectus, které pochází z řečtiny ze spojení arkhi (vedoucí) + tekton (stavitel).

Nicméně slovo arkhi i tekton mají ještě starší vnitřní zvukovou etymologickou historii. Pojďme jí společně NASLOUCHAT.

(((AR))) - (((KHA(I))) zvučí primární metafyzické principy. 

(((AR))) je tichý foném transformačního (ohnivého) aspektu vědomí, jde o samotný transformační oheň veškerého vznikání a zanikání ve věčném kontinuu aktualizace všech forem bytí. O tomto věčném metafyzickém ohni hovořil Herakleitos, že je tím, co udržuje vše v transformaci či věčném pohybu. Na úrovni těla jde o tzv. trávicí oheň, který přijímanou stravu transformuje a staví v tělo. 

Jde o společný základ dalších příbuzných slov jako Arija, Árie, Arka, Áron. 

(((KHI))) je tichým fonémem nejvnitřnější sféry (((K))) vědomí možného, sféry všech potencialit a možností v podobě “energie” (((H))) a jejich aktivních záměrů (((I))). 

Pak celé metafyzické slovo (((AR-KHI))) je inteligentní formou vědomí, která z nejhlubších sfér možných záměrů a možností vyzařuje  svou vůli skrze transformující záři vědomí v tvůrčím procesu vznikání i zanikání.

(((TEKT))) je odvozeno od kořene “TEKS” nesoucí smysl “tkaní” či “stavění” ve smyslu “utváření skutečnosti”.

Tedy vědomí (((AR-KHI-TEKS))) je inteligentní formou vědomí, která z nejhlubších sfér možných záměrů a možností vyzařuje svou vůli skrze transformující záři vědomí v tvůrčím procesu vznikání i zanikání, a tak utkává realitu či staví-buduje přicházející.

Vědomý architekt svého života

Architekt není jenom kvalita či snad jenom profese, ale způsob vědomého tvoření, tedy primárně meditačním myšlením věcí, které se stávají skutečností.

Skrze primární sféru vědomí možného - tedy potenciální budoucnost utváříme naší přítomnost, která umožňuje, aby se možná budoucnost stala skutečností.

Plán, který architekt navrhne ke stavbě určité stavby či jakémukoliv urbanistickému zásahu, prvně existuje pouze ve vědomí podobně jako sen - výtvor myšlení (i když má své vyjádření v podobě digitálních, papírových nebo modelových artefaktů). Nicméně právě onen architektonický návrh je onou událostí, která spouští reálnou transformaci jedné z možných budoucností (plánovaná stavba či urbanistický záměr) do přítomnosti (realizace stavby či urbanistického záměru).

Co ale dělá každá bytost podstatně a přitom si to velmi málo uvědomuje?

Každý člověk je z principu architektem svého vlastního života, tedy toho, jak jej žije, s kým jej žije, v jaké kvalitě, v jaké společnosti a při jakých aktivitách tráví svůj čas. 

Každý člověk je vědomý tvůrce celého svého života a tento tvořivý proces není nic jiného, než neustálá aktualizační transformace našeho vnitřního architektonického plánu či ideálu hodnot a přesvědčení - chceme-li “genetické” architektury či organizační struktury našeho vědomí - unikátní duše, kterou jsme, a to směrem z nitra vně skrze stále se aktualizující transformativní souznění či rezonanci se světem kolem nás.

Chceme-li skutečně něco ve svém životě trvalého smysluplného vytvořit, musíme to doslova skrze své nitro prvně cítit, tušit a snít a doslova a do písmene metafyzicky porodit a tak ztělesnit ve svém životě. Svůj život utváříme z nitra na venek, nikdy zevními aktivitami, které provádíme či u kterých jsme účastni - ty jsou až následkem našeho prvotního snění (kterého si často nebýváme vědomi) a vědomí vnitřního záměru. Právě tato ryze vnitřní UDÁLOST spouští do procesu samo vědomí, které skrze své neviditelné, ale ve všem přítomné atomy vědomí začíná upravovat a formovat přítomnost pro přicházející zvolenou budoucnost.

Jak být vědomým architektem svého života?

Prvně je nutné pochopit do morku kosti, že prvotní příčina veškerého tvoření nebo dosažení v našem životě a světě není jakákoliv vnější aktivita či akce, ale vědomí možné AKCE a dodejme její dostatečná INTENZITA, která se má stát skutečností. Toto vědomí záměru a aktuálně snové - možné budoucí skutečnosti se musí stát doslova a do písmene naším samostatným duševním tělem, které skrze své bytí doslova vyzáříme, a tak porodíme do vnějšího prostoru vědomí.

Doslova tak neustále utváříme stavbu našeho života, tedy i těla a jeho bezprostřední okolí včetně tkaniva našich vztahů. Jak šťastně a naplněně se nám bude v takto utvářeném DOMĚ žít záleží jenom na našich volbách, našem vědomí, pochopení principů a zákonů tvořivosti směřující k dosažení vnitřní svobody ve tvoření, jež je stavem bohů, kterými podstatně jsme.

Přechod mezi vnitřním a vnějším významem architekta

Takovým spojem mezi vnitřním a vnějším aspektem architektury jsou sakrální stavby či původní stavby domorodých kultur, které vlastně jenom rozšiřovali vnitřní architekturu těla-domu-stavby naší duše na venek. Středověké křesťanské katedrály a stejně tak bohatě zdobené orientální mešity měli evokovat v člověku duchovní či náboženský prožitek svého pravého DOMOVA, Boha. První stavby byly převážně sakrálního charakteru a nesli v sobě otisk vnitřních metafyzických principů. Mnohé chrámy či stavby byly přímo navrhované jako odraz kosmických principů a zákonů tzv. “posvátné geometrie” - byly chápány jako most - prostředník mezi vnitřním - vnějším, makrokosmem - mikrokosmem.

Konspirující sekta svobodných zednářů

V oblasti, která se nazývá hanlivě konspirační teorie, se dozvídáme o tajemné sektě či duchovní skupině tzv. “svobodných zednářů”, kteří mají být utajenou - okultní či skrytou skupinou “architektů” usilující o jakýsi společenský ideál. Začali se formovat ze stavitelů středověkých katedrál a později procházeli nejrůznějšími transformacemi. Obecně lze říci, že jde o náboženskou společnost-bratrstvo, které společně dýchá (konspiruje), na čemž není nic tajemného nebo záhadného, ale jde zcela o běžný jev organizování duchovních nebo zájmových skupin-rodin-mafií.

Věří ve Velkého Architekta, jehož každý člen může chápat po svém, nicméně jde o nejvyšší princip. Co se týká tohoto konceptu, je třeba říci, že pokud je chápán monoteisticky jako jakási osoba boha stvořitele ve smyslu EGA, které něco narýsuje a navrhne, a tak se stane, tak jde o recyklaci nevědomého náboženského přesvědčení.

Členy této OKULTNÍ ELITNÍ SKUPINY duší se nestáváme žádným vstupem do zevních skupin a není nutné být členy žádné zevní tajné společnosti či zednářské lóže, abychom byli skutečně konspirujícími (společně dýchajícími jeden prostor smyslů a záměrů) architekty svého života, a tak společně i širšího životního prostoru kolem nás. 

Všichni architekti světa, spojte se!

Epilog neboli DO-SLOV

Být profesně architektem s plným pochopením širších principů, se kterými pracujeme, je krásnou připomínkou toho, jak ve skutečnosti přistupovat i ke svému životu jako celku. Je jistě skutečností, že stav vědomí a unikátní osobytost každého architekta se vpisuje do každého návrhu a architektonického plánu a stává se jeho součástí. Tak má každý architekt možnost pocítit reálně skutečnost, že jeho duše je součástí širšího prostředí a že jej může také reálně proměňovat v souladu se svými potřebami a spirituálním či estetickým cítěním. 

 

Ať žije SVOBODNÉ ZEDNÁŘSTVÍ!

Velmistr svobodných zednářů na ustavujícím sněmu Velké lóže 

v Šitboři, 23.8.2025