Jiří Krutina

Jako “krásný” příklad materialistické objektivizace některých vědců (zde evolučního biologa Jaroslava Flegera) a jejich zcela bludných závěrů vydávaných pod autoritou “vědeckých autorit” jako zjevenou pravdu je článek z REFLEXU s názvem “Paraziti snižují naší inteligenci”, (viz zde:   https://www.reflex.cz/clanek/video/91035/paraziti-se-o-zemanovo-volebni-vitezstvi-zaslouzili-vic-nez-podezreli-sponzori-rika-profesor-flegr.html ) Autor článku dlouhodobě zkoumá tzv. parazity. Rozuměj pozoruje různé objektivizované živé organismy ve vztahu ke stejně objektivizované představě o člověku. Tvrdí, že nás parazité ovlivňují, a že dokonce mohou za snižování inteligence. Bez důkazů, bez sdělení jakým způsobem by k tomu mělo docházet. Dokonce uvádí jméno nějakého viru, který, kdyby se prý vymýtil, tak by se IQ populace zvedlo o 2 body. Další vůbec ne-zmiňovanou otázkou v celé věci je, co je vlastně ona inteligence, kterou mají paraziti snižovat a jestli je jím opravdu nějaké “bodování z testů”...

  Co nám ve skutečnosti přináší oficiální medicína? Dejme nyní stranou samotnou otázku povahy nemocí ve vztahu k člověku i ekonomické zájmy s tím spojené. Ano, medicína a její technologické postupy nám mohou pomoci „překonávat“ a „odstraňovat“ jednu nemoc za druhou. A dodejme, že mnohé z těchto nemocí jsou často vyvolané a způsobené právě samotnými oficiálními medicínskými postupy. Medicína a její uctívatelé mohou tak nanejvýš cítit hrdost, když se například někomu podaří transplantovat srdce, provést nějaký složitý zákrok nebo „porazit” nějaký virus, nebo dát do dlahy zlomeninu. Jaký je ale skutečný přínos takového počínání, když jeho výsledkem je pouze to, že člověk nakonec onemocní nějakou jinou nemocí, kterou už medicína „porazit” nedokáže, pokud tedy ke smrti dotyčného v horším případě přímo nepřispěje? Co když každý člověk umírá prostě v okamžiku, když je „připraven“, když nadešel „jeho čas“ v souladu s ryze vnitřní individuální dynamikou jeho bytí, které nezahrnuje jenom org...

Základní nevědomost, kterou se projevuje současné vědecké zkoumání vesmíru, spočívá ve zcela neopodstatněném a z principu nevědeckém přístupu k samotným zkoumaným skutečnostem či zkoumanému vesmíru. Tento nevědomý přístup vychází z naivní představy, že zkoumáním vnějšího „objektivního” vesmíru a tím pádem i člověka, se lze dozvědět něco o jeho původu, zdroji, podstatě, jeho niternosti, povaze nebo smyslu jeho existence. Představa, že zkoumáním vnějšího vesmíru vědeckými přístroji, které již svou konstrukcí předurčují omezený způsob pozorování, lze poznat skutečnou podstatu a niternost věcí, nejmenší částice skutečnosti nebo zdroj vesmíru, je opravdu naivní hloupostí, se kterou je prostě nutné přestat – jak individuálně, tak i kolektivně na úrovni lidského druhu jako takového. Omezenost „objektivního” zkoumání můžeme demonstrovat například na pitvě lidského nebo zvířecího těla, při které také nepoznáváme jeho skutečnou niternost, ale stále se pohybujeme na povrchu vnější skutečnosti – m...