Základní nevědomost vědeckého i laického zkoumání objektivní skutečnosti vesmíru
Tento nevědomý přístup vychází z naivní představy, že zkoumáním vnějšího „objektivního” vesmíru a tím pádem i člověka, se lze dozvědět něco o jeho původu, zdroji, podstatě, jeho niternosti, povaze nebo smyslu jeho existence.
Představa, že zkoumáním vnějšího vesmíru vědeckými přístroji, které již svou konstrukcí předurčují omezený způsob pozorování, lze poznat skutečnou podstatu a niternost věcí, nejmenší částice skutečnosti nebo zdroj vesmíru, je opravdu naivní hloupostí, se kterou je prostě nutné přestat – jak individuálně, tak i kolektivně na úrovni lidského druhu jako takového.
Omezenost „objektivního” zkoumání můžeme demonstrovat například na pitvě lidského nebo zvířecího těla, při které také nepoznáváme jeho skutečnou niternost, ale stále se pohybujeme na povrchu vnější skutečnosti – můžeme říci pouze na hrubé úrovni vnějškovosti.
Stejně zjednodušujícího pohledu se dopouštíme, když zkoumáme vnější vesmír či kosmický prostor pomocí dalekohledů nebo teleskopů a snažíme se jej „dobývat“ vypouštěním raket, družic a kosmických lodí do vesmírného prostoru. Tento pošetilý lidský „trip“ začal se studenou válkou a jejími „hvězdnými válkami“ a do dnešních dnů hlubší vědomí ani poznání o vesmíru nepřinesl, vyjma mnoha různých zbraňových technologií a systémů.
Jinými slovy, je obrovský rozdíl mezi tímto „objektivním” pojetím „zkoumání nitra vnějších věcí“ – ve skutečnosti stále jen jejich „povrchu“ – a skutečnou NITERNOSTÍ, ze které veškerá „hmota” vesmíru a člověka vyvstává.
Tato prvotní NITERNOST všeho, co je a může být, je nám přístupná skrze naše vlastní VĚDOMÍ – nikoliv vědomí, které „vlastníme“, ale kterým jsme a kterým běžně zkoumáme vnější skutečnost.
Každý skutečný VĚDEC hodný tohoto jména si nakonec musí prostě nevyhnutelně osvojit schopnost vstupovat do niternosti zkoumaných věcí skrze své VĚDOMÍ a zkoumanou věcí se tak doslova stát – učinit ji svým „tělem“, aby mohl skutečně poznávat poznávané ve svém bytí.
„Objektivní“ přístupy jsou v podstatě jen technologiemi vedoucími k „objektivním“ „praktickým“ výsledkům, ale nepřinášejí samo hlubší poznání skutečnosti, vesmíru ani člověka. Zkoumají vnější vesmír jaksi „horizontálně” – rozšiřují jej o nové, technologickými způsoby pozorování modulované umělé či kamuflované skutečnosti, zkreslené způsobem vnímání a výchozími přijatými předpoklady a přesvědčením o pozorované – zkoumané skutečnosti.
Dokud budeme stále zkoumat objektivní hmotný vesmír a jeho objekty, tedy „vnějškovost“ skutečnosti, nemůžeme se nikdy dobrat její pravé podstaty a niternosti. Ale bohužel přesně tímto směrem dosud věda „civí jak husa do flašky“, jak by řekla moje babička. Prvotní skutečně vědecké zkoumání proto musí být vedeno k vědomí vesmíru či vědomí zkoumaných věcí a nikoliv k “vesmíru” jako objektivnímu předmětu zkoumání. Je například zcela nesmyslné zkoumat mozek – jeho šedou kůru mozkovou, ve snaze objevit podstatu vědomí. Musíme naopak začít studovat a zkoumat přímo samo VĚDOMÍ, bez kterého by nebyla ani zkušenost mozku, ani jeho šedé kůry mozkové.
Bez poznání samotného prostředku veškerého poznávání nelze poznávat skutečnost, jaká opravdu jest. Nanejvýš můžeme dospět k popisu, který odpovídá způsobu pozorování a navíc je omezen přijatými výchozími přesvědčeními, která jej rámcují.
Prostě a stručně, prvotní skutečností není nějaký vesmír či věc, kterou bychom mohli objektivně zkoumat a tak poznávat, ale výhradně vědomí vesmíru či vědomí zkoumané věci, které lze poznávat výhradně skrze samo VĚDOMÍ, kterým jsme a ze kterého vyvstáváme podobně jako celý vesmír a všechny věci či fenomény v něm bytující.
Věřím, že v každé epoše dějin žili skuteční VĚDCI-ZŘECI, disponující výše uvedeným poznáním. Ať už si říkali například v našem evropském prostředí alchymisté nebo to byli jen obyčejní neznámí lidé kolem nás, zcela jistě věděli, že každé vnější práci v laboratoři (lab-oratoriu) musí předcházet práce v jejich vlastním nitru (oratoriu).
Jejich skutečné vnitřní ob-jevy se stávají genetickým dědictvím lidského druhu jako celku a byť se nemusí manifestovat v době ve které žijí, jejich poznání a pochopení se stává součástí možných budoucích lidských společenstev jako přirozené „genetické" vybavení. Často otevírají otázky, ke kterým většinová populace ve svém vnitřním vývoji dosud nedozrála nebo je natolik svázaná svými aktuálními přijatými přesvědčeními, náboženstvím, vědou a politikou, že není schopná je vnímat a slyšet. Přesto ale jejich ideje prostupují kolektivním lidským vědomím a zní svým tichým pochopením, které dřímá v niternosti každého z nás.
Komentáře
Okomentovat