Metafyzika umělecké fotografie

K tradičním formám umění, jako je hudba, zpěv, poezie, psaní, malování, sochařství atd., můžeme přiřadit i fotografování, které má jistý vztah k malbě. Lze pro rozlišení hovořit o uměleckém fotografování, na rozdíl od pořizování běžných “informačních” fotek, kterých každý “nacvakáme” svým “chytrým mobilem” stovky.

Co činí z fotografování unikátní individuální způsob vyjádření uměleckého ducha?

Míním, že v metafyzickém smyslu můžeme říci, že jde o schopnost zachycení určitých subjektivně cítěných, ale slovy nevyjádřitelných citově-náladových kvalit, smyslů a významů skrze smyslový vjem artefaktu, kterým je fotografie.

Fotografování není pořízení fotky, ale událost - okamžik rezonance či souznění fotografova soustředěného citového vylaďování se na vnímaný obraz skrze fotoaparát - ten slouží pouze jako prodloužení vlastního smyslového vnímání, a to vždy organicky vyrůstá cítícím způsobem z celé fotografovy tělesnosti, jeho aktuálního rozpoložení, a tedy celkového vědomí. Je to právě aktuální stav vědomí a jeho prožívání či dychtění, které umělecký fotograf vyjadřuje v hlubokém souznění s prožíváním viděného v objektivu svého soustředění.

Fotografie je tak zobrazením nikoliv vnímaných věcí a objektů, ale vyjádřením fotografova nejhlubšího citu souznícího s tím, co on sám skutečně prožívá skrze viděné během fotografování. Je tam vše, co on sám v daný okamžik cítil, jak se prožíval, jaká byla atmosféra kolem něj.  A právě tak bychom měli uměleckou fotografii vnímat, prožívat a meditovat. Jen tak se současně máme možnost sami vyladit na ono rozpoložení a náladu, jejíž echo je zobrazeno na fotografii.

Možná jistou zvláštní podkategorií umělecké fotografie tvoří něco, co můžeme zvát metafyzickou fotografií. Zde již nejde jenom o citové rozpoložení a nálady, ale o tichou komunikaci věčných pravd a metafyzických principů, které tvoří základní předivo skutečnosti, kterou je samo vědomí ve svých nesčetných formách bytí. Míním, že takový tón vyjadřují umělecké práce, úmyslně neříkám “fotografie”, Reného Hrali (http://svetlovedomi.cz/).