Proč lidé v “demokratických” státech schvalují války?

 

Nezávislé a nepředpojaté studium historie 20. století, zejména období první světové války, meziválečného období a druhé světové války, až po ukončení studené války v 90. letech minulého století, je velmi zásadní pro pochopení současnosti, ve které se nacházíme. K tomu je nutné činit vlastní nezávislý výzkum a samozřejmě studovat primární zdroje, i tzv. nepohodlných autorů, a takřka se vystříhat vlivu oficiálních médií, které se snaží stále nově interpretovat tyto události k obrazu svému. 

Zejména studium výroků, projevů a diplomacie politiků západu i Třetí říše před i během druhé světové války nám připomíná otázky, které tím či oním způsobem zní i v dnešní době. Samozřejmě snahou se vypořádat s celou touto částí evropské historie jenom tím, že prohlásíme něco nebo někoho za “absolutní zlo” a nebudeme mu přisuzovat žádný smysl či dokonce význam, se nám samozřejmě zužuje naše pochopení a naopak zvyšuje zmatenost a demagogické neporozumění času, ve kterém žijeme.

Během Norimberského procesu s vybranými představiteli Třetí říše, zejména politicko-vojenského vedení (zástupci z principu nadnárodních obchodních a výrobních korporací, zejména zbrojařského průmyslu, které vydělaly i na samotné porážce Třetí říše či zástupci i dnes známých korporací IG Farben, Porsche, Hugo Boss a dalších, nebyli před tento soud vítězů postaveni), byly zaznamenány nejrůznější rozhovory s těmito vůdci Třetí říše. Za jejich nejvyššího či reprezentativního představitele byl považován říšský maršál a velitel Luftwaffe, Hermann Göring.

Americký psycholog Gilbert během rozhovoru s H. Göringem řekl, že si nemyslí, že by lidé byli vděční svým politickým představitelům, kteří přinášejí válku a destrukci. Na to následoval tento dialog:

Göring: „Tak samozřejmě, že lidé nechtějí válku. Proč by nějaký chudák na farmě chtěl riskovat svůj život ve válce, když to nejlepší, co z ní může získat, je vrátit se na svou farmu v jednom kuse? Obyčejní lidé přirozeně nechtějí válku; ani v Rusku, ani v Anglii, ani v Americe, a vlastně ani v Německu. To je pochopitelné. Ale koneckonců, jsou to vůdci země, kdo určuje politiku, a je vždycky jednoduché stáhnout lidi s sebou, ať už je to demokracie, fašistická diktatura, parlament nebo komunistická diktatura.“

Gilbert: “Ale je zde jeden rozdíl. V demokracii mohou být lidé slyšet skrze jejich volené zástupce a v USA může pouze kongres vyhlásit válku.”

Göring: „To je sice hezké a v pořádku, ale ať už je zde hlas slyšet, nebo ne, lid se vždycky dá přimět k tomu, aby se nechal vést svými vůdci. Je to naprosto snadné. Stačí jim jen dlouhodobě opakovat, že jsou napadáni, a odsuzovat pacifisty za nedostatek vlastenectví a za to, že vystavují zemi nebezpečí. Funguje to stejně v každé zemi.“ 

Není tato situace až přespříliš nápadně podobná s dnešním mediálním evropským klimatem? Nejsme dlouhodobě vystavováni - se stupňující se intenzitou - opakovaným sdělením o tom, jak jsme napadáni, že dokonce již nežijeme v míru a že dokonce již vedeme jakousi “hybridní” válku s Ruskem? Není to přesně to, co je nám vytrvale opakováno médii a politiky? A všichni vidíme, jak to funguje - stačí jenom položit k tomuto otázky a hned ti, co vše “vědí”, samozřejmě na základě těch správných médií - tedy ti, co mají vymletou hlavu propagandou, vás označují, že šíříte “pro-ruskou propagandu”. Z jakého důvodu a proč byste to měli podle nich dělat, samozřejmě neřeknou. Samostatně nemyslí, ale pouze “nálepkují”, neboť sami jsou doslova nalepení na svých přijatých myšlenkách z médií, se kterými se ztotožňují. 

Neslyšeli jsme již i to, že kdokoliv zpochybňuje opakující se narativ tlačený dlouhodobě médii a politiky, jak nás někdo vojensky ohrožuje, a současně si naopak přeje dialog, spolupráci a mír, tak že není vlastenec či je dokonce už kolaborant s nepřítelem a dokonce, že tyto názory ohrožují naši bezpečnost? Je to jak přes kopírák. Jsem zvědav, jak mě ti samostatně nemyslící jedinci, označující mé úvahy za “proruskou propagandu”, nařknou nyní z podpory nacismu, adorace Třetí říše a uctívání válečných zločinců, když cituji H. Göringa, neboť schopnost myšlení je u těchto osob více než omezená, stejně jako jejich vědomí. U těchto lidí - tvořících v podstatě zcela jiný lidský druh, není možný jakýkoliv dialog. Nejednají a nemyslí na základě pravdy a faktů, ale podle toho, co odpovídá jejich schopnosti omezeného vnímání a jejich vymletým myšlenkovým drahám umožňujícím pouze totalitní způsob myšlení. 

Pamatuje si někdo, že by se někdy v historii v “demokratickém” státě hlasovalo o tom, či že by lidé mohli hlasovat o tom, zda stát podpoří určitou válku nebo se přímo účastní války? Vždy bylo předem připravené “ano”. Obyvatelstvo bylo vždy předem připraveno ke schválení dané války a to médii. Nezapomínejme, že jediným zdrojem, na základě kterého se většina lidí rozhoduje, jsou zprávy přicházející z oficiálních médií. Dnes žijeme ještě v “lepších” podmínkách, než v době před druhou světovou válkou či během ní, z pohledu možností mediálního ovlivňování obyvatelstva - a dodejme jakkéhokoliv státu. 

Ti, co profitují na válkách, nejsou samotné státy či jejich národy, ale jejich nadnárodní lichváři, držící jejich státní dluhy a tím i jejich jakkoliv “demokraticky” zvolené vlády a parlamenty. Proto správně H. Göring hovořil o tom, že z tohoto pohledu není mezi tzv. “demokraciemi” a “totalitářskými” státy rozdílu. To se maximálně využívá v mediální přípravě schválení války jednoho státu či společenství proti druhému.

Už jsme ve své nedávné historii zažili několik “spravedlivých” válek. Třeba proti opět “diktátorovi” Husajnovi z Iráku, který svými chemickými zbraněmi ohrožoval celý náš “demokratický” svět, jak nás hojně přesvědčovala média a představitelé “Západu” v čele s prezidenty USA a představiteli Velké Británie. Dokonce se na této vojenské agresi podílela i tehdejší armáda ČR (naštěstí jenom jako “křoví”). A co bylo výsledkem? Ukázalo se, že to byl prý omyl - žádné chemické zbraně se nenašly, k tomu 700 000 mrtvých civilistů, rozvrácená země a ropné vrty Iráku a Kuvajtu skončily v těch správných “západních rukou”.

A co další “diktátor“ Muammar Kaddáfí z Libye? Čím se provinil? Svou sociální politikou a nebo tím, že jako suverén vyhnal ze své země západní korporace a vojenskou přítomnost ve své zemi? Tím, že chtěl africký kontinent osvobodit od jeho koloniálních uzurpátorů, kteří Afriku vykořisťují od doby ještě před první světovou válkou? A co bylo výsledkem jeho zničení? Nakonec opět ty ropné naleziště velmi kvalitní ropy, z jejíž prodeje tento diktátor financoval sociální výdaje,  zase skončily v těch správných “západních rukou”. Těchto příkladů těch “správných válek” je samozřejmě více. Všechny byly vedeny “západním” liberálním RASISMEM proti všem jiným kulturám, které tento “západní rasismus” odmítají.

A nyní zde máme opět ve hře starší business projekt - tah na východ. Válka Evropy proti Rusku by se prostě hodila nadnárodním lichvářům, kterým vůbec nejde ani o Evropské národy, ani o Rusy či Ukrajince, ani o to, že by jedni ohrožovali druhé, či že by jedni měli zájem o napadení druhých. Prostě jde o obchodní projekt. A proto je třeba vykreslit nepřítele, vytvořit obecný otupělý souhlas s válkou, umlčet opozici proti válce, její ostrakizací a metodami “třídního boje” proti “kolaborující” či “rozvracející opozici” (komunisté v tom byli perfektní) v evropských zemích a pak se vždy najde nějaká rádoby záminka k válce. A je jedno, jak ta válka dopadne - je pro nadnárodní věřitele vždy vítězstvím a pro zúčastněné lidi na všech frontách porážkou, stejně jako byla druhá světová válka. Ať už by tehdy zvítězilo Německo, nebo SSSR.