Co je “nacismus” a “fašismus” jako takový?

V dnešním mediální i politické rétorice můžeme v různých souvislostech často slyšet o “nacismu” či “fašismu”. Nicméně míním, že tyto pojmy jsou dnes jaksi “na vodě” a slouží často jenom jako nálepka pro sdělení ten je “zlý” nebo “zlo” s tím, abychom se od něj rozlišili jako to “dobro”. 

V čem ale dnes “nacismus” a “fašismus” podstatně spočívá? Na otázku se nezaměřuji z nějakého politologického pohledu, nebo historického, ale ryze z metafyzického, či filozofického a současně ryze “praktického”. Zaměřuji se na to, co lze zvát “nacismem” či "fašismem" v jakékoliv podobě a době.

Samozřejmě máme historické reminiscence na tzv. “německý” národní socialismus a německou Třetí říši se svým vůdcem, SS a všemi těmi atrocitami způsobenými ideologií nadřazené “arijské” rasy, která kromě strašných lidských a materiálních válečných ztrát přinesla i systematizované vyvražďování tzv. méněcenných lidí či celých národů a ras, mezi které patřili v první řadě “duševně nemocní lidé”, “političtí odpůrci”, “homosexuálové” v samotném Německu, v rámci německého národa, a dále zejména Židé, Slované a Romové jako ty “méněcenné” či doslova “škůdcovské” rasy.

Ale pozor, ani ideologové, ani strůjci, ani řadoví vykonavatelé si ani v nejmenším nemysleli, že dělají něco špatného - naopak, byli přesvědčeni, že to je pro tzv. “vyšší dobro”, pro naši “lepší budoucnost” a prostě, že to je dobré a správné. 

Tato doba umožnila prostě skutečnost, že lidé, kteří se vzájemně vůbec osobně neznali, byli ochotni se zapojit do těchto - dnes moderně bychom řekli procesů, ve kterých byli druzí  - nejrůznějších jiných či cizích identit cíleně umlčováni a likvidováni. Systémový model pro toto “kolektivní” vraždění nebyl “politický”, ale “vědecký” přesněji “medicínský”, což potvrzovala i nacistická rétorika. Vždy šlo o “léčení” společnosti a jejích sociálně-ekonomicko-politických problému zbavováním parazitů a bacilů. Takto k “řešení” problémů či symptomům nemocí přistupuje jak medicína, tak nacismus. Kdo s námi nesouhlasí, ohrožuje naše “dobro”, musí být buď “převychován”, “umlčen”, “izolován”, v případě tzv. “konečného řešení” zlikvidován.

Je tedy dnes “nacistou” někdo, kdo se převléká do historických uniforem SS a hajluje, nebo někdo, kdo čte či doma přechovává Mein Kampf od A. Hitlera, nebo lepí letadla z druhé světové války se svastikami, nebo někdo, kdo si koupí figurku A. H., či kdo na veřejnosti udělá gesto zevně podobné nacistickému pozdravu, jak nás často poučují média?

Co když ve své esenci a smyslu toho slova se stáváme “nacisty” tím, že se dokážeme sami přesvědčit, nebo nás někdo přesvědčí ať už jednotlivec, ideologie, politická strana, vláda, nebo nějaká nadstátní organizace k tomu, abychom začali nenávidět lidi jiných identit (hodnotových, názorových, náboženských, národních, etnických, rasových, třídních, či jakýchkoliv), které jsme nikdy neviděli z důvodu toho, že jim typicky nerozumíme, či nechceme rozumět, nebo je rovnou považujeme za “zlo” a příčinu svých, ať už domnělých či skutečných problémů (ať už osobních, společenských, sociálních, ekonomických, státních, civilizačních, planetárních) a to ať už z pohledu osobního, národního, státního či vyššího “dobra” jako je nová čistá rasa, beztřídní společnost či záchrana planety?

Kolika takových příkladů projeveného “nacismu” můžeme být svědky či účastni?

Například v době “covidu” byli ti, co odmítali očkování, nálepkováni a pak označeni jako ti, co společensky škodí a bojkotují či dokonce zabraňují našemu kolektivnímu “dobru” přesněji takovému “vědeckému nesmyslu” jako je “kolektivní imunita”. Některými “celebritami” akce “covid” byla vyjadřována naděje, že pokud tito “antivaxeři” zemřou na ten “covid”, tak bude svět “chytřejší”. Měli jsme tu “vyšší zájem” či “kolektivní dobro”, dále “vědecké požehnání” (ve skutečnosti postavené na naprosto nevědeckém předpokladu) a “medicínské prostředky” k likvidaci něčeho, co nikdo nikdy neviděl a současně mediálně podporované “šíření strachu”. Nebyl to příklad “nacismu”? Jak se současně chovala běžná "občanská" společnost? Když někomu například vyhrožovali zcela cizí lidé v nákupním středisku policií, řvali agresivně na něj, ať si vezme roušku či se od nich drží dále a pracovníci prodejny se jej snažili vyvést z obchodu jenom proto, že dotyčný nemá roušku, či když je člověk vystaven agresivnímu slovnímu napadání z davu jen na základě zevních známek a fyzickému se vyhne jenom proto, že dotyčným jasně komunikuje, že není dobré a v jejich zájmu na něj jakkoliv sahat, není to tak trochu, či spíše více "fašizující" společnost?

Když například považujeme dialog či jednu názorovou část  určité otázky, ať už náboženské, nebo vědecké či politické, za nepřípustnu vůbec k debatě, není to projev “nacismu” či fašismu ve svých počátcích?

A pak tu samozřejmě máme klasické “nacistické” projevy národnostní. Můžeme nenávidět nějaký národ proto, že třeba jeho aktuální stát vede válku nebo se, tak jako potenciálně v každém národě a lidstvu jako rodině, objeví chování hodná odsouzení a odmítnutí? Nad jednotlivými činy a událostmi je jistě dobré vyjádřit oprávněné znepokojení, rozhořčení ba hněv, ale vidět a hledat viníky a tak je oprávněně nenávidět v komkoliv, jednotlivcích, skupinách, národech, místo v přijatých a chovaných nevědomých přesvědčeních, které k tomu vedou - na které nikdo dnes nepoukazuje -  je prostě “nacistický” postoj. 

Současně často zapomínáme, že stát se nerovná národ, stát je kolektivistická systémová struktura ega uplatňující “moc nad” lidmi - jakéhokoliv národa a je jedno zda jde o státy tzv. “demokratické” či “totalitářské” z pohledu politologického. Národy jsou naopak jednotliví lidé a jejich konkrétní vztahy. Chápat a nazírat například Rusy nebo Ukrajince (či jakýkoliv národ, třeba Židy nebo Němce) jako zlo a viníky čehokoliv, ať už sociálních, nebo ekonomických problémů, nebo jako “ohrožující” naše klidné spaní, je prostě “nacismus” se vším všudy. 

Z postojů a myšlení “nacistů” mohou samozřejmě vyvstat i zcela nové recyklace “nacismu” jako ideologie. Jednou z nich je doslova “zelený nacismus”, který je ideologií maskovanou za ekologii (vyšší zájem všech) obalenou do apokalyptického náboženství (pokud nebudeme dělat co nařizujeme, všichni zahyneme) za “spásu planety” okořeněnou vždy účinně působícím strachem z ohrožení, potvrzenou “vědeckým výzkumem” a prosazovanou “ze shora”. Ideologie potřebovala samozřejmě “vědecké potvrzení”. Podobně i ideologie tzv. státního “socialismu” u nás za minulého režimu, se opírala o tzv. “vědecký marxismus-leninismus”. Nacistická ideologie se také opírala o vědu, eugeniku a medicínu. V prvních fázích šlo o umlčení opozice, přesněji jiných také vědeckých názorů, které nepotvrzují teze této ideologie, a pak nastala fáze aktivního vynucování moci nad v rámci vyhlášeného “kolektivního či globálního dobra”, v současné době nikoliv jen národního nebo třídního, jak známe z historie 20. století, ale doslova globálního či planetárního. Skutečně vědeckému zkoumání či filozofické dekonstrukci celé otázky této ideologie a otázek s nimi spojených se věnuji samostatně jinde v eseji Co je to “GREEN DEAL” ?.

Proč propadáme různým podobám “nacismu” ve smyslu myšlení, postojů a jednání? V pozadí je metafyzická-spirituální a filozofická nevědomost, kterou můžeme zvát “identismus” spočívající v omezeném vědomí a omezené identitě člověka. Člověk sám jako lidská bytost není žádnou z mnoha identit, které může prožívat či se s nimi ztotožňovat, ale bytostí mající svou širší polní identitu - duši, v které může existovat mnoho nejrůznějších identit jako jeho tvůrčích vyjádření. Naopak omezit svou identitu pouze například na etnickou, národnostní či politickou či jakoukoliv a druhé tak nevyhnutelně vidět stejným způsobem, jako určité identity, ten je “takovej či onakej”, pak nelze nedojít k různým podobám násilí pokud se širší společenské otázky zúží na “buď my nebo oni”,  kdy se stáváme tzv. nacisty v praxi.

Ať už jsme Češi, Slováci, Moravané, Slezané, Rusové, Ukrajinci, Angličané nebo Němci, bílí nebo černí, muži nebo ženy, křesťané, židé, muslimové či hindové, socialisté či nacionalisté, konzervativci, globalisté či revolucionáři, apod., tak to může být oprávněná či dokonce tvořivě dominantní část toho, kým jako individuality jsme - tedy důležitou částí naší identity - nicméně, ale současně to nikdy není naší celou či celistvou-identitou (celým-já), natož jeho esencí !

Výhradně se ztotožňovat s bytím čímkoliv jako svou výhradní identitou - ať už s Čechem, Slovákem, Moravanem, Slezanem, Rusem, Ukrajincem, Angličanem nebo Němcem, bělochem nebo černochem, mužem nebo ženou, křesťanem, židem, muslimem či hindem, socialistou či národovcem, konzervativcem, globalistou či revolucionářem apod. - je vždy omezením a doslova zbídačením našeho celistvého já či identity a její esence. A dříve či později nevyhnutelně vede k “nacistickému” myšlení a jednání vůči jiným identitám.

Individualita každého člověka je tím, co unikátním způsobem naopak kombinuje odlišnosti a současně neoddělitelnost nesčetně odlišných identit tvořících naše celé-já. 

Ztotožňovat se pouze s konkrétní rasou, barvou kůže, etnicitou či národností, pohlavím či genderem nebo politickým názorem či sociálním statusem, třídou, apod. je prostě omezením, umenšením a doslova zprimitizováním našeho já - které ve skutečnosti zahrnuje mnoho dalších z principu nekonečných aktuálních i možných-potenciálních identit.

Buržoazní, socialistické, liberální či kapitalistické, tedy aktuálně všechny státní ideologie jednoduše a primitivně ztotožňují individuální já s naším egem - nakládají s identitou jako “osobním vlastnictvím” ega či “já”. Stejně jako většina lidí žijící v nevědomosti o sobě, proto se takoví lidé snadno ztotožňují se svými státy.

Fašismus pak jenom dále rozvíjí toto omezení substitucí egoistického “já” státem či jeho “vůdcem” jako “super-egem” či “alter-já”. Takové kolektivistické ztotožnění jako v případě ztotožnění se se státem, může ale nastávat i v menších “sektách”, jako jsou politické strany nebo obchodní korporace (proto někdy “korporátní fašismus”). 

Omezené a omezující ztotožnění vedou nakonec i národovce či nacionalisty až k fašistickému ideálu totální identifikace individuality jednotlivce se státem.

Fašistická ideologie ztotožňuje já se svým “státním náboženstvím” či etnicitou, národ ztotožňuje a vydává za stát a ego ztotožňuje s vůdcem takového “národního státu”. Dějinné zkušenosti této ideologie, jak je zřejmé, jsou stále živé a “neuhašené”. 

Podstata toho co lze nazývat nacismem a fašismem z pohledu vlastních postojů a smýšlení tak není primárně politická otázka, ale primárně otázka stále nám vládnoucí metafyzické či spirituální nevědomosti o tom co je člověk a o povaze jeho skutečné identity. Skutečná politika - politika vědomí - je tak nahrazena nejrůznějšími politikami identit se svými neblahými akcemi a to prvně mezi lidmi samými a nakonec třeba i mezi jejich státy s kterými se ztotožňují.