Podněcování k nenávisti či vzbuzování a posilování negativních emocí nenávistného charakteru?

Z médií jsem se dozvěděl, že představitel strany SPD, Okamura bude stíhán za tzv. přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Podstatou dovozování trestní odpovědnosti za tento přečin je obsah plakátu, který má vzbuzovat nebo posilovat negativní emoce nenávistného charakteru vůči migrantům negroidní rasy.

Předem dodávám, že nejsem volič SPD ani fanoušek Okamury. Jinými slovy nejsme na “něčí” straně, ani “nikoho” ani něčí “názory” neobhajuji. A dokonce vnímám jako nedůstojné volit kohokoliv či jakoukoliv stranu v aktuálním hře tzv. liberální demokracie.

Nicméně ze svého hodnotového hlediska jsem milovníkem pravdivosti a svobodného slova z pohledu svobodného a nezávislého filozofa a proto se lze podívat a kriticky dotazovat výše zmíněné důvody trestního stíhání z filozofického či reálně skutkového hlediska a podrobit tyto slovní teze dotazováním řečeného. Už právě zde začíná ona svoboda slova a filozofie jako taková. Padni komu padni.

Prvně se zaměřím na bezprostřední smyslovou zkušenost onoho inkriminovaného obsahu. Vnímám obraz či fotku (asi digitální výtvor) černocha v zakrvácené košili s nožem v ruce s textovým popisem “Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu.” a “Stop migračnímu paktu EU.” a dále “SPD”.

Jsem, dovoluji si tvrdit, průměrný člověk. Co jsem z tohoto obsahu, rozuměj onoho plakátu při jeho shlédnutí vnímal, či vnímám? A jenom dodávám, že jej vidím až nyní po tomto stíhání, kdy jsem si ho vyhledal na internetu.

Stručně to, že politická strana SPD upozorňuje na problém migrace z afroidních zemí a migračního paktu EU, jejichž negativní dopady v západních zemích EU od Německa dále jsou evidentní. Takřka denně o nich informují oficiální média. Kromě médií jsem o nich slyšel i od mých přátel žijících v Německu a ve Španělsku a sám jsem se s tím setkal při svých cestách po západních státech EU. Nic více jsem ze své smyslové zkušenosti tohoto obsahu nepocítil, nedomyslel, ani neodnesl. Nezaregistroval jsem či necítil jsem u sebe naprosto žádnou nenávist k jakékoliv skupině osob, natož černochům. Tedy v mém případě jsem nezaregistroval něco co by se dalo nazvat “šíření nenávisti” nebo “vzbuzení nenávisti” či “posílení” něčeho co samo je otázkou co to vůbec jest, tedy nějakých “negativních emocí”. Pouze mi tento plakát připoměl situaci ze západní části EU, kde podobné obrazy jsou vidět, včetně výstupů migrantů s nožem a útoky noži, o kterých média informují. Nic více, nic méně. Ano, textový dovětek o “chirurzích” mi přišel trochu jako hloupý vtip, už jenom vzhledem k těm nesčetným obětem při útoku nožem. Při tom jsem si vzpomněl, že jedním z politických argumentů pro obhajobu migrace bylo, že se tak obsadí pracovní místa, které jsou nedostatečně pokryta.

 Argumenty typu, že by mělo jít o “strašení” něčím, co na našem území není, je také zcela jak se říká “na vodě”. Necítil jsem žádný strach z toho, že se zde potulují podobní černoši s noži připraveni na mě skočit, jak ukazuje plakát. Ale dokážu pochopit, že vzhledem k tomu, že chceme “patřit na západ” a na tom “západě” s tím problém očividně mají, tak si dovedu představit, že nikoliv všichni morálně uvědomělí občané si přejí takové “patření na západ” a tak varují před tím, aby to samé nebylo jednou součástí našich luhů a hájů. 

Argument, že jde přece o”rasismus”, když je tam zobrazen společně s danou textovou informací o co jde, člověk afrického vzhledu, tedy černoch, je také jak se říká “na vodě”. Proč by to měl být rasismus? Rasismu je cítění a myšlení způsobem, že jedna rasa, etnikum, skupina je více-cenější či nadřazená jiným a nebo že nějaká rasa, etnikum či skupina je naopak nějakým způsobem méně-cenná či určitým kolektivistickým způsobem specifická či charakteristická. Jinými slovy, rasismus je zejména impotence myšlení či projev ne-myšlení či hlouposti, ve které se určité skupině, rase, etniku či národu přisuzují určité vlastnosti jako by šlo o homogenní entitu. Tento způsob myšlení z celkového obrazu nevyplývá ani v nejmenším - tedy “vidění” rasismu v tom může vidět jenom sám kovaný rasista, smýšlející rasistickým způsobem a vidící lidi jako lidi různé “barvy pleti” nikoliv skutečnost či smyslová fakta. 

Skutečnost, že tam byl v daném sdělení použit obraz člověka tmavé pleti či afrického vzhledu prostě jenom reflektuje fakta ohledně dnešní podoby migrace a podobných obrazů s migranty, které známe z médií či obecně západního světa, kam přistávají jejich čluny. Pocházejí vesměs z afrických zemí a jsou to lidé afrického vzhledu. Na tom přece není a nemůže být nic rasistického. Nikdo tím přece neříká, že černoši či obyvatelé Afriky jsou snad méněcenní nebo něčím horší než třeba asiaté nebo běloši. Naopak, skutečnost, že musí migrovat je obecně smutná a právě závažnou otázkou k dialogu.

Pokud budeme třeba chtít vytvořit obraz či sdělení informace, že ve své době Vikingové či severské národy migrovali a napadali Evropské národy podél toků velkých řek, zobrazíme k tomu také nejspíše osobu čistě “evropského” či “bílého” typu, asi by nás nenapadlo tam dát osobu asijského nebo černošského vzhledu? Nebo ano? 

Bylo by tedy jistě dobré, kdyby se například ozvali nějací občané - afričané či obecně černoši, že se stali předmětem nějakých útoků právě na základě takových plakátů a bylo jim tak reálně ublíženo nějakými lidmi, kteří na základě těchto plakátů pocítili nenávist nebo ony “negativní emoce” a začali ubližovat občanům z afrických oblastí, protože viděli tento plakát. Současně si ale také připusťme, že jistě lze takové případy i uměle “vyrobit”. Osobně si nemyslím, že lidé mohou napadnout druhého člověka proto, že viděli plakát s tímto obsahem. Mohou ale jistě cítit zlost, hněv i nenávist k situaci, na kterou tento plakát jistě poukazuje a ke které došlo v západních zemích díky migraci a tedy nepřímo k těm, co tyto skutečnosti umožnily - tedy politikům. Nicméně ano, otázky jako proč dochází opakovaně k válkám v zemích, odkud pak jsou lidé nuceni odcházet, tedy proč dochází k utrpení těchto lidí, odsouzených k migraci, je jistě na místě.   

Nicméně daleko zásadnější  - filozofické otázky spočívají v samotných “předmětech” dnes trestního stíhání, které se nazývají “podněcování k nenávisti vůči skupině osob” a “vzbuzování nebo posilování negativních emocích nenávistného charakteru”, ať už proti komukoliv či jakékoliv skupině.

Kde či odkud se bere onen údajně reálný jev s názvem “šíření nenávisti”, navíc “nenávisti” ke kolektivům či skupinám?

Prvně si řekněme, co je to vlastně ona “nenávist”? Co se tím míní? V první řadě je to jistě způsob nějakého konkrétního subjektivního cítění určité konkrétní osoby. Cítění člověka je zcela přirozená součást duševního života člověka. Člověk prostě cítí různé tóny svého vlastního cítícího vědomí, které můžeme nazývat slovy jako třeba radost, štěstí, náklonnost, blízkost, vřelost, láska, závist, hořkost, smutek, cizost, strach, nenávist, hněv, zloba, nemohoucnost, vztek, deprese, atd. atd. Nicméně to vše jsou již určité “nálepky”, které nemohou z principu vystihnout skutečnou realitu lidského cítění - cítění nejrůznějších tónů lidského vědomí a jeho rozmanitost nálad. I “radost” či “smutek”, který cítí jedna osoba je zcela jinou “radostí” a “smutkem”, který cítí druhý člověk. Jedno je však zřejmé, cítění je člověku vlastní, přirozené a má dost dobrý důvod v daném okamžiku to, co cítíme a jak my sami se cítíme. Jinými slovy, naší nejvnitřnější a nejzákladnější přirozeností je cítící subjektivita, kterou je cítící vědomí samé jako naše primární prožívající já.

Celá škála lidských citů, pocitů, nálad, emocí je zcela oprávněná a má vždy svůj dost dobrý důvod proč je člověk prožívá. Ten, kdo cítí je ryze subjekt sám, proto cítění ať je jakékoliv není a nemůže být - z principu vyvoláno či vzbuzeno jakoukoliv příčinou z vnějšku! 

Pak je otázkou, jak dochází k onomu trestně stíhanému “vzbuzování nenávisti v druhých”? 

Neboť z filozofického a skutečnostního pohledu jde o naprostý nesmysl - věc, která existuje jenom jako slovní struktura, ale nikoliv fakticky jako reálný děj - jak je možné být za toto tedy trestně stíhán?

Další doslova nesmysl je pojem tzv. “negativní emoce”. Co to je “negativní emoce”? V jakém smyslu je chápáno ono “negativní”? A to opravdu existuje něco jako “negativní-pozitivní” emoce? Emoce mají svůj dost dobrý důvod, proč je člověk zakouší v reakci na životní situace, v kterých se nachází. Když člověk naplňuje své tvůrčí potenciály a schopnosti ve věcech, co dělá, či po udělání svých věcí, cítí se prostě radostně. Pokud ve svém životě člověk pociťuje ztrátu třeba blízkého člověka, zakouší smutek. Pokud člověk cítí, že se mu nedostává příslušného vrozeného práva, může cítit hořkost. Pokud je matka svědkem toho, jak jí cizí voják odebere dítě a před jejíma očima s ním mrskne o zem a zabije ho, cítí směsici nenávisti, zmaru, hněvu, bezmoci. Když muž vidí jak mu cizí vojáci znásilňují ženu a nabodávají děcka na vidle, cítí nenávist, touhu po pomstě, hněv a agresivitu. Když se golfistovi povede dobrý úder a tzv. míček do jamky, zakouší euforii, podobně jako když fotbalista dá gól. Člověk, který celý svůj čas je nucen prodávat korporaci, aby si vydělal na živobytí a nemá jinou možnost, může se cítit vyhořelý, může se cítit depresivní, nebo frustrovaný. Matka, která sotva dokáže uživit své děti či je aspoň nakojit, neboť sama je hladová, může cítit oprávněnou nenávist a hněv na vše spojené s naopak luxusem, přebytky a korporátním vykořisťováním své rodné země. Indiáni, nucení bělochy opustit svou rodnou zemi, cítí nenávist, zlobu a touhu po pomstě svým utlačovatelům, atd. atd.

Je snad možné celou lidskou škálu emočních a citových zkušeností rozdělovat na “negativní” a “pozitivní” emoce či “negativní” a “pozitivní” cítění? Je snad nějaká emoce či cítění více dobrá či více “spirituální” než jiná? Odkud se vzal tenhle dualistický pohled na lidské emoce?

Z principu nelze jakékoliv lidské cítění považovat doslova tmářsky za tzv. “negativní” či jiné za “pozitivní”. 

Co znamená, že je nějaký cit či emoce “negativní” a nějaká “pozitivní”?

Co to je za New Age esoterismus či falešnou spiritualitu jako lamaistický buddhismus, který také rozděluje emoční prožívání na negativní a pozitivní a dokonce za spirituální přístup považuje takové přístupy jako “ovládání emocí” a zbavení se právě oněch “negativních emocí”?

A ony “negativní emoce” mají být dokonce trestně stíhatelné?

To je stejné, jako kdybychom například z hudebních tónů symfonie ty vysoké, světlé a radostné považovali za ty “dobré” a “žádoucí” a “duchovnější” a ty hluboké, temné či melancholické za “zlé”, “nežádoucí” či méně “duchovnější” či dokonce za “ďábelské” a každého skladatele či symfonický orchestr, který je hraje, začali trestně stíhat.

Pojem ”negativní emoce” je holý nesmysl, nic takového jako “negativní” emoce či city ve skutečnosti neexistuje. Jediné co existuje jsou emoce a city, které my sami negujeme a odmítáme či je nechceme cítit. Ano, pak jistě takové emoce a city budeme označovat za “negativní”, byť jsou pouze “negované”.

Proč se spíše netážeme, proč někdo cítí ony - námi nálepkované “negativní emoce” jako hněv, nenávist, zlobu? Copak nemají nějaký důvod? To tyto emoce či city druhých tohoto druhu můžeme jen tak považovat za neoprávněné či za méně hodnotné? Či je jen označit za “zlo” a ty, co je cítí za “zlé” a nějak “nemocné” či spirituálně pokleslé z naší domělé morální nadřazenosti - neboť my sami odmítáme cítit tyto námi negované city hněvu, zloby a nenávisti? 

To nedokážeme soucítit s nenávistí či zlobou matky či otce, kterému zabili dítě nebo člověkem terorizovaným okupanty? To jej budeme raději z povýšené “morální nadřazenosti” poučovat o tom, že trpí “negativními” emocemi a že se nechová dostatečně duchovně a vyspěle? Ve skutečnosti duchovní vyspělost se projevuje autentickým cítěním a vyjadřováním cítěných emocí a pocitů jejich ztělesněním, a nikoliv snahou své cítění se snažit ovládat a negovat či naopak kompulzivně projevovat. To nutně neznamená jednat z cítěných emocí jako je hněv, zloba či nenávist, ale hlouběji je cítit. Viz eseje v závěru článku, které se tomuto tématu věnují.   

Další otázkou je cítění obecně ke skupinám. Člověk jistě může cítit hněv či nenávist k druhému člověku, nebo naopak lásku k němu. Žádná podoba citu není méně nebo více “negativní” nebo “pozitivní” či více či méně “spirituální” - jde o cítění buď autentické, nebo neautentické, ale nevzniká samo o sobě, ale vždy z oprávněného důvodu.

Jak lze prakticky například chovat nenávist k jakékoliv skupině osob? 

Jak se to prakticky děje?

Jak lze chovat nějaké city či cítit nějaké kolektivy či skupiny když skupiny či kolektivy nejsou nějaké entity, ale primárně skupiny konkrétních individuálních jednotlivců?

Jak lze nenávidět například všechny černochy nebo bělochy či mimozemšťany? Ano, mohu projevovat nevědomost a dávat skupinám nějaké nálepky a projektovat na ně nějaké své frustrace a nakládat s nimi ve své mysli jako s “entitami”. To ano, ale to jenom projevuji hlubokou hloupost a nedostatek inteligence a impotenci  myšlení. 

Skutečnost, že metafyzická či filozofická nevědomost o povaze člověka a jeho základní přirozenosti, je už rozšířená i do oblasti trestních zákonů, je více než alarmující. Více než plakáty jakékoliv politické strany.

Je jistě oprávněné například, když někdo konkrétně vyhrožuje například zabitím druhému, aby existovaly mechanismy, které to dokáží stíhat jako “vyhrožování”, ale trestně stíhat lidské cítění tedy lidskou přirozenost jako jakési “projevy či vzbuzování negativních emoci” je jistě již za hranou - minimálně z filozofického pohledu. Prvně bychom měli podrobit hlubokému vyšetřování to, co označujeme za “negativní emoce” a jak je lze “vzbuzovat” u “druhých”.

Více o nesmyslu dělit emoce na negativní a pozitivní a obecně o nevědomosti v oblasti emočního prožívání člověka a cítění jako základní přirozenosti ze spirituálního či filozofického hlediska, viz zde:

https://krutina-jiri.blogspot.com/2024/02/psychologie-politika-hnevu-aneb-od.html

https://krutina-jiri.blogspot.com/2021/02/citim-hnev-aneb-hnev-zlost-vztek.html