Otázka „peněz“ a mýtus jejich původu
Co jsou vlastně peníze? Jak peníze sami vznikají? Jak se tvoří peníze? Všichni peníze zcela samozřejmě používáme, ale málo si jsme vědomi, co je vlastně jejich podstatou, kde se berou a co horší, naučili jsme se jimi měřit dokonce úspěch, rozhodují o našich volbách a možnostech a doslova a do písmene jim sloužíme. Ve školách, včetně tzv. ekonomicky nebo finančně zaměřených se také nedozvíme nic o zásadní otázce co a jak vznikají peníze jako takové, natož o mezinárodním či globálním finančnictví. Jako by šlo doslova o skryté „bohy“.
Peníze se prostě tisknou, případně – což je nejčastější vznikají jako ryze digitální či elektronické (rozuměj vytvořené přiřazením určité číselné hodnoty k určitému účtu digitální operací na počítači). Ať tak nebo tak, peníze prostě vznikají jakoby z „ničeho“. A někdo má toto právo vytvářet peníze a uplatňuje je. Kdo? Tuto otázku nyní nechme stranou. Takto vzniklé peníze (ať už digitálně, nebo tisknutím) se přeci svým vznikem současně stávají z principu od začátku dluhem přeci? Půjčeným dluhem za úrok. Pak jakákoliv peněžní transakce s takovými penězi, je primárně výměnou dluhů. Současně, jelikož je dluh vložen do celého systému oběhu peněz od počátku, doslova jako „dědičný hřích“, je z principu jeho úročení nikdy nezaplatitelné z peněz, které se nacházejí v oběhu.
V současné době digitalizace je většina, uvádí se kolem 97 % všech peněz v oběhu v nějaké elektronické podobě, tedy jako doslova a do písmene „virtuální peníze“. Co jiného je, když vidíme nějaké čísla na monitoru nebo displeji chytrého mobilu, než skutečně „virtuální“ skutečnost? Většina peněz má podobu elektronických dat uložených kdesi „v oblacích“ počítačových serverů.
Jinými slovy peníze jako sama určitá hodnota neexistuje – jsou podstatně dluhem, převážně v podobě virtuálních digitálních čísel a jen velmi malá část v podobě fyzických potištěných papírů a mincí, které nesou alespoň cenu své výroby.
Dělat z peněz jakousi skutečnou lidskou „hodnotu“ či dokonce fetiš, je projevem obrovské spirituální nevědomosti. Peníze sami o sobě žádnou hodnotu nemají. Takový je fakt. Skutečnými hodnotami jsou lidská tvořivost, um, snaha tvořit a pracovat nikoliv pouze pro zisk, ale jako součást svého tvůrčího vyjádření. Skutečné lidské hodnoty vychází přímo z nitra člověka, nikoliv z jakékoliv podoby či formy vlastnictví, včetně vlastnictví takřka neomezených finančních prostředků a přivlastněného práva vydávat peníze.
Představme si navíc situaci, kdybychom mohli pouhým vyťukáním určité sumy na počítači tuto sumu půjčit na účet druhým osobám, či korporacím, bankám a pak po nich chtěli zpět tyto „své“ peníze, přestože sami vznikli z ničeho, prostě z nul a jedniček vyťukaných na počítači? A oni by museli ze svého podnikání, hospodaření, práce nám vše splácet navíc s úroky? Přijde Vám to jako „zlý“ sen? A co když to je prostě jen zcela ne-skrytý FAKT či spíše FUCK nás všech. Prostě přes všechny složitosti a spletitosti „nadnárodního finančního systému“, princip je takto jednoduchý!
Příkladem jsou typické hypotéky. Co se vlastně stane, když přijdeme prosit do banky, aby nám „milostivě“ půjčila na bydlení (hypotéku)? Prostě umožníme bance vytvořit peníze z nuly, o kterých tvrdí, že jsou její a nám je obratem půjčí na úrok. No řekněme, nejde o skvělé „podnikání“? Nebo spíše o „podvodnictví“ z principu? Jak někdo řekl, „kdo tohle má?“
Je doslova cynické, když se vždy nějaká soukromá instituce typu FED nebo ECB rozhodné “pomoci” tím, že začne vydávat ničím nekryté peníze, které s radostí půjčuje zadluženým státům a pumpuje vybraným kanály, dotacemi do reálné ekonomiky, že se tomu cynicky říká “pomoc” a “vyřešení krize”. Sami tyto nejrůznější “očekávané” a pak řízené krize jsou součástí samotného globálního finančního řízení. Myslet si, že neexistuje kromě národních politik, také globální politika - či geopolitika a s ní spojené různé agendy, je podobné tomu jít třeba na fotbalové utkání Sparta-Slavie nebo na jinou třeba “demošku s milionem chvilek pro všechno” na Letnou a myslet si, že šlo o spontánní událost. Jasné je, že v případě této "pomoci", jde o ožebračení, či znehodnocení peněz vydělaných prací, lidmi, firmami a zvýhodňování bohatých a nadnárodních korporací a institucí se současným ještě hlubším zotročením lidí jednotlivých národů skrze jejich zadlužené státy, které se postupně proměňují, korporátním jazykem řečeno v pouhé správce “lidských zdrojů” a jejich tzv. loutkové politiky (neoliberální) stojící vždy v kleče před aktuálním bohem mamonu.
Peníze se prostě tisknou, případně – což je nejčastější vznikají jako ryze digitální či elektronické (rozuměj vytvořené přiřazením určité číselné hodnoty k určitému účtu digitální operací na počítači). Ať tak nebo tak, peníze prostě vznikají jakoby z „ničeho“. A někdo má toto právo vytvářet peníze a uplatňuje je. Kdo? Tuto otázku nyní nechme stranou. Takto vzniklé peníze (ať už digitálně, nebo tisknutím) se přeci svým vznikem současně stávají z principu od začátku dluhem přeci? Půjčeným dluhem za úrok. Pak jakákoliv peněžní transakce s takovými penězi, je primárně výměnou dluhů. Současně, jelikož je dluh vložen do celého systému oběhu peněz od počátku, doslova jako „dědičný hřích“, je z principu jeho úročení nikdy nezaplatitelné z peněz, které se nacházejí v oběhu.
V současné době digitalizace je většina, uvádí se kolem 97 % všech peněz v oběhu v nějaké elektronické podobě, tedy jako doslova a do písmene „virtuální peníze“. Co jiného je, když vidíme nějaké čísla na monitoru nebo displeji chytrého mobilu, než skutečně „virtuální“ skutečnost? Většina peněz má podobu elektronických dat uložených kdesi „v oblacích“ počítačových serverů.
Jinými slovy peníze jako sama určitá hodnota neexistuje – jsou podstatně dluhem, převážně v podobě virtuálních digitálních čísel a jen velmi malá část v podobě fyzických potištěných papírů a mincí, které nesou alespoň cenu své výroby.
Dělat z peněz jakousi skutečnou lidskou „hodnotu“ či dokonce fetiš, je projevem obrovské spirituální nevědomosti. Peníze sami o sobě žádnou hodnotu nemají. Takový je fakt. Skutečnými hodnotami jsou lidská tvořivost, um, snaha tvořit a pracovat nikoliv pouze pro zisk, ale jako součást svého tvůrčího vyjádření. Skutečné lidské hodnoty vychází přímo z nitra člověka, nikoliv z jakékoliv podoby či formy vlastnictví, včetně vlastnictví takřka neomezených finančních prostředků a přivlastněného práva vydávat peníze.
Představme si navíc situaci, kdybychom mohli pouhým vyťukáním určité sumy na počítači tuto sumu půjčit na účet druhým osobám, či korporacím, bankám a pak po nich chtěli zpět tyto „své“ peníze, přestože sami vznikli z ničeho, prostě z nul a jedniček vyťukaných na počítači? A oni by museli ze svého podnikání, hospodaření, práce nám vše splácet navíc s úroky? Přijde Vám to jako „zlý“ sen? A co když to je prostě jen zcela ne-skrytý FAKT či spíše FUCK nás všech. Prostě přes všechny složitosti a spletitosti „nadnárodního finančního systému“, princip je takto jednoduchý!
Příkladem jsou typické hypotéky. Co se vlastně stane, když přijdeme prosit do banky, aby nám „milostivě“ půjčila na bydlení (hypotéku)? Prostě umožníme bance vytvořit peníze z nuly, o kterých tvrdí, že jsou její a nám je obratem půjčí na úrok. No řekněme, nejde o skvělé „podnikání“? Nebo spíše o „podvodnictví“ z principu? Jak někdo řekl, „kdo tohle má?“
Je doslova cynické, když se vždy nějaká soukromá instituce typu FED nebo ECB rozhodné “pomoci” tím, že začne vydávat ničím nekryté peníze, které s radostí půjčuje zadluženým státům a pumpuje vybraným kanály, dotacemi do reálné ekonomiky, že se tomu cynicky říká “pomoc” a “vyřešení krize”. Sami tyto nejrůznější “očekávané” a pak řízené krize jsou součástí samotného globálního finančního řízení. Myslet si, že neexistuje kromě národních politik, také globální politika - či geopolitika a s ní spojené různé agendy, je podobné tomu jít třeba na fotbalové utkání Sparta-Slavie nebo na jinou třeba “demošku s milionem chvilek pro všechno” na Letnou a myslet si, že šlo o spontánní událost. Jasné je, že v případě této "pomoci", jde o ožebračení, či znehodnocení peněz vydělaných prací, lidmi, firmami a zvýhodňování bohatých a nadnárodních korporací a institucí se současným ještě hlubším zotročením lidí jednotlivých národů skrze jejich zadlužené státy, které se postupně proměňují, korporátním jazykem řečeno v pouhé správce “lidských zdrojů” a jejich tzv. loutkové politiky (neoliberální) stojící vždy v kleče před aktuálním bohem mamonu.
Alfons Mucha: bůh Mamon
Komentáře
Okomentovat