Proč je demokracie pouhou fikcí?

 “Svobody trhu může být využito silnějším k nemenší porobě slabšího než války; ba k porobě horší, demoralizující.”

T. G. Masaryk, 1918

Slovo “demokracie” pochází z řečtiny a doslova znamená “vláda-moc (kratos) lidu (demos)”. Šlo o pojmenování politického systému v řeckých městech, zejména Athénách, ve 4. – 5. století před n.l. Toto se ještě běžně dozvíme z Wikipedie.

Co se již z Wikipedie nedozvíme, je skutečnost, že v Athénách žilo celkem asi 400 tisíc lidí, ale z toho pouze kolem 30 tisíc občanů s právem volit. Šlo o muže starší 20 let, narozené rodičům v Athénách. Do tohoto systému nebyly zahrnuty ženy, otroci, cizinci a muži mladší 20 let.

Tato “řecká” a později “římská” podoba demokracie byla výběrovou – elitní a pouze politickou demokracií, jinak postavenou na základech ekonomického otroctví, a tedy v konečném důsledku vládou několika málo bohatých.

Pokud se tedy ani netajíme tím, že tato demokracie je předlohou pro současnou podobu liberální parlamentní demokracie, pak je na místě mnoho zásadních otázek. Nejde ve skutečnosti o obdobnou situaci jako ve starověkém Řecku či Římě? 

Bez ohledu na to, zda jsou za občany považováni všichni žijící lidé v daných demokraciích, jsou tyto státy a země ve skutečnosti ovládány úzkou skupinou lidí, a to těch nejbohatších – tedy těch s největším ekonomickým vlivem.

Je obrovským výsměchem všem občanům, pokud je pojem demokracie prezentován jako “moc či vláda lidu”. O jakou “demokracii” ve skutečnosti může jít, když jenom pro kandidaturu na prezidenty (viz USA), guvernéry, ministerské předsedy, či jenom starosty v “horní dolní” jsou potřeba peníze na kampaně s tím spojené, často miliony dolarů, poskytované bankéři či velkými korporacemi či různými zájmovými skupinami, ať už globálními, či lokálními?

Není to stejné jako ve starověkém Římě? Nejde ve skutečnosti pouze o “volební demokracii” lidu – tedy simulaci předem připravené “volby” několika málo zvolených politiků vybraných zájmovými skupinami kapitálu a korporací?

Jak můžeme vůbec mluvit o demokratické společnosti, když například korporace, často bohatší a mocnější než celé státy, přímo bezprostředně ovlivňují kvalitu života lidí mnohem více než státy? Korporace lidi zaměstnávají a poskytují jim tak mzdu. Není toto z principu NE-demokratické a přímo autokratické? Nebo má snad nějaký zaměstnanec možnost ovlivňovat vedení svého zaměstnavatele či ředitele (CEO)? Běžní zaměstnanci korporací – dnešní “mzdoví otroci” – dělníci, zaměstnanci a střední management nemohou ani volit, ani říci NE k tomu, co není v souladu s jejich zájmy v řízení korporací. Mohou snad zaměstnanci hlasovat, odvolávat či volit nebo se podílet na řízení korporací, které je zaměstnávají? 

Jinými slovy, dnešní “moderní” či liberální demokracie skutečně vyrůstá z “kořenů” řecké a římské demokracie – tedy EKONOMICKÉ NE-DEMOKRACIE. Ruku v ruce s tím jde kontrola většiny informačních zdrojů v podobě tisku a médií. S tím se pojí další vtipný výsměch v podobě tzv. nejrůznějších “nezávislých veřejných médií” a “svobodného tisku”. “Svoboda” v tomto případě znamená primárně nedotknout se, nekritizovat a neprotivit se svému korporátnímu majiteli, vlastníkovi či sponzorům. 

“Nezávislost” pak znamená redukci a udržování politických zpráv a debat na banální úrovni s předem vybranými “soupeřícími názory”, které jsou stále předhazovány a tvarovány každodenním pumpováním dezinformací samotnými médii. Přes zdánlivé množství nejrůznějších “nezávislých” oficiálních médií a tisku, tak všichni přinášejí v podstatě stejné příběhy. Co se neříká v médiích, to běžná veřejnost prostě neví.

Ekonomická moc nad tiskem, médii, politickými stranami a “zvolenými” politiky, kterou mají v rukou veskrze nedemokratické korporace, banky a jejich lobbistické zájmové skupiny, dělají z demokracie pouhý KLAM a FIKCI, pouhé zdání “demokracie”.

Kdy například měli lidé v nějaké zemi možnost svobodně rozhodnout, zda jít či nejít do války, bez toho, aniž by předem nebyly vyrobeny “důvody”, připravené politickými a vojenskými dezinformacemi? Co kampaně pod hlavičkou NATO, jako útoky na Irák, Jugoslávii, Libyi, Sýrii nebo Afghánistán?

Dnešní podoba “liberální demokracie” je KLAM. Vydává se za něco, čím není, skrze zneužití slova demokracie. 

Politická demokracie skrze politické strany, jak je dnes praktikována, není skutečnou DEMOKRACIÍ – a to z principu, neboť kde chybí EKONOMICKÁ DEMOKRACIE, tam žádná demokracie není. 

Skutečná DEMOKRACIE musí být postavena na EKONOMICKÉ demokracii a nikoliv na volbách předvybraných politických představitelů, jejichž principiální loajalita je váže k jejich korporátním sponzorům, nejrůznějším monarchům, nadnárodním zájmovým skupinám, případně FIKCÍM v podobě “demokratických parlamentů”, které jsou v konečném důsledku ovládány mocnými skupinami bankéřů – oním 1 %, které vlastní peněženky většiny národů skrze nesplatitelné státní dluhy.

To, čeho jsme svědky při aktuálních “demokratických volbách”, je právě ona FIKCE demokracie, převedená na “volební demokracii”, či házení papírků do uren. Naše lístečky – nikoliv HLASY – si pak rozdělí nejrůznější mixy politických koalic či stran, a tím pro běžného občana končí jakákoliv demokracie. Zvolení politici, ať přijdou z jakékoliv strany, jsou z principu vždy loajální ke svým věřitelům a nikoliv občanům – to hrají jenom v momentě, kdy se sami nepodílejí na politické moci a jsou tzv. v “opozici” – dodejme v opozici liberálně demokratické.

Dosud jsem nezaregistroval skutečného “politika z lidu”, kromě pár náznaků, či rozeného politického vůdce, který by měl nejen potřebné lidské kvality, ale byl vůbec schopen pochopit základní politické otázky dneška a formulovat je do politického manifestu a programu, který by vycházel právě z tohoto pochopení FIKCE liberální demokracie, ve které žijeme.

Přichází čas, kdy vedle vzdělávacího institutu, zaměřeného na komunikaci a vzdělávání v oblasti vědomí, vznikne politický manifest nového hnutí vědomí jako zakládající platforma komunikující politiku, postavenou nikoliv na egu a nezpochybnitelném “osobním vlastnictví”, ale vycházející z hlubokého vědomí významu politiky jako každodenního způsobu života vycházejícího z kultivaci zcela nového vztahového vědomí. Toto hnutí radikálně zdekonstruuje aktuální systém ne-hodnot schovaných pod nálepkou ”liberální demokracie”, jinými slovy vlády “vybraných” a vlády peněz, a vdechne slovu DEMOKRACIE jeho skutečný nový SMYSL.

... v předvečer výročí skonu Jana Žižky z Trocnova (11. 10. 1424)