Co je to DEPRESE?

Člověk se nikoliv náhodou právě v dnešní době potýká s fenoménem zvaném “deprese” s různými svými přívlastky, s kterým si oficiální psychologie  a její medikamentózní přístup evidentně neví rady. Deprese, či soubor příznaků tak pojmenovaných se považuje za něco nežádoucího, neboť to často v pokročilých stádiích zcela znemožňuje takto postihnutých zcela běžného fungování v životě v dnešním světě. Pokud se k tomu přidá ještě zdraví duševními i fyzickému nešetrná běžná oficiální léčba v podobě nejrůznějších tzv. “antidepresiv”, často silně návykových tělu cizích látek, které přímo často trvale ovlivňují duševní stav a přinášejí další vlastní projev nezdravých příznaků, končící mnohdy až pokusy o sebevraždu. Zejména pokud se takto “léčení” pacienti rozhodnou skokem vysadit své silně návykové látky. Tohle je skutečnost před kterou nelze zavírat oči.

Je sice dobrým počinem hledat i jiné přístupy k “léčení depresí”, nepříklad pomocí psychedelickýh látek jako je psilocybin nebo ketamine, které se dnes již poskrovnu experimentálně nabízejí “neléčitelným” případům, ale stále to neodpovídá na základní otázku, co je vlastně to, co zveme “depresi”, jaký je její smysl, jak souvisí s naším celkovým životem a bytím. Jedině tak můžeme, míním vědomě a skutečně zdravě přistoupit k projevům, které zveme depresí.

Co když deprese není obtíž které se máme zbavit a odstranit ji pomocí nějakých prostředků a léků, ale naopak už samotný ozdravný proces našeho vědomí-duše, která nás tak skrze tyto depresivní stavy přivádí  hlouběji k nám samým, k našemu bytí jako takovému?

Slovem deprese označujeme stav bytí, který je charakteristický doslova “stlačující”, “tíživou” či “pokleslou” náladou s jejím hlavním emočním zabarvením v podobě smutku. 

Celkové rozpoložení při depresi se pohybuje mezi pocity zmaru, beznaděje, absence smyslu života, neschopnosti se těšit, osamocenosti a z ní plynoucí úzkosti, příležitostnými pocity viny, bezcennosti a z toho plynoucí podrážděnosti a případně zvýšené agresivity. Pokud se tyto stavy vyskytují často a opakovaně ve spojení s poruchami soustředění a se zvýšenou únavou, označujeme je zpravidla jako deprese. Je ovšem rozdíl (byť nikoliv v základním mechanismu) mezi tím, když máme aktuálně depresivní náladu či jenom melancholický stav bytí, a tím, když opakovaně trpíme depresivními stavy.

Prvně prozkoumejme, co je vlastně deprese z pohledu jejího přímého tělesného a pocitového prožívání.

Je třeba si uvědomit, že se jedná o vnitřní proces, který emočně zakoušíme a který sám o sobě není negativní, ani nežádoucí. Deprese tedy není nějaký “negativní” či nežádoucí stav sám o sobě, který bychom měli jenom utlumit pomocí prášků, ale má dost dobrý důvod a duchovní i léčivý potenciál. Spíše než jako určité negativní zkušenosti nazírejme prožívání “depresí” jako “stlačující proces” či “život trávicí proces” či alchymisticky řečeno “destilaci života”.

Stavy deprese a nálady smutku jsou ve skutečnosti vnitřní zprávy, kterými nás tělo informuje o nutnosti vrátit se k hlubším úrovním našeho bytí, než ve kterých se právě ve svém životě nacházíme. Základní charakteristikou deprese je ono “tlačení” a osamocenost a z ní plynoucí tóny smutku. To nám samo napovídá, jakým způsobem je potřeba tomuto jinak přirozenému vnitřními procesu trávení naší celkově prožívané životní zkušenosti napomáhat, aby byl dokončen a abychom už netrpěli právě tím, co nazýváme “depresí”. Během prožívání depresí není nutné s nimi bojovat, ale naopak je třeba se jimi uvolněně nechat stlačit doslova až k samotnému jádru našeho bytí – jenom zde se opět vracíme k našemu nejvnitřnějšímu Já a odtud opět povstáváme uzdravení a znovuzrozeni ve svém těle a novém vědomí jako bájný pták Fénix. 

Stejně jako dýcháme svůj život, tak jeho prožívání také vnitřně trávíme a duchovně metabolizujeme. Podobně jako když přijímáme potravu a v břiše trávíme jídlo na základní živiny, které se pak určitým způsobem stávají i námi samými, neboť vstupují do buněk jako energie, staví je jako bílkovina a jsou zdrojem mnoha dalších látek jako tuky a celkově formují zevní vzhled naší postavy, tak to, jakým způsobem svůj život prožíváme, tedy zda jej prožíváme vědomě, nebo jako “z jedoucího vlaku” v neustálém stresu a nestíhání, nebo v klidu jako plně a vědomě prožívanou zkušenost, zase odpovídá vnitřní schopnosti – kapacitě našeho vnitřního trávení našich životních zkušeností, ke které také dochází v hlubině niternosti prostoru BŘICHA v jeho dolní oblasti.

Je to právě samotný depresivní proces, který nám umožňuje strávit a zpracovat náš každodenní stres a poskytuje nám přirozený způsob meditace, ve které si dáme čas plně cítit svůj depresivní vnitřní proces  (nikoliv nějakou objektivizovanou “depresi”) a naslouchat jejím zprávám skrze “stlačující” tělesně prožívané pocity, vydestilovat z nich smysl pro náš život a nakonec se spojit s tichým jádrem našeho bytí v novém pochopení a tvořivosti.

Následování depresivního procesu nám umožňuje dosáhnout hlubšího stavu vědomí, ve kterém je ukončena veškerá, z podstaty jenom “manická” aktivita, a my spočíváme v jádru našeho bytí. Z tohoto stavu pak mohou vyvstávat nová pochopení pro náš život a my se můžeme učit tvůrčím způsobem žít svobodně životní otázky, které se nás dotýkají. 

Obecně nám opakované depresivní stavy v našem životě říkají, že máme zvolnit a místo “dělání” se více orientovat na hlubší úrovně svého “bytí”. Právě bytí obnovuje nejen nové vědomí sebe, ale i schopnost a kapacitu tvůrčím způsobem konat a čelit tváří v tvář našim životním výzvám a vztahům.

Právě úzkost, stres a opakované “depresivní stavy” vyvstávají jenom proto, že buď s tímto vnitřním procesem bojujeme, nebo se jej snažíme ve svém životě obcházet. A nebo se v těchto pocitech naopak utápíme a jsme v nich doslova “zamrzlí” či “uvízlí”. Pak se k tomu přidávají prožitkové scénáře typu “to je napořád”, “už to jinak nebude”, “nic nemá smysl” či dokonce “můj vlastní život nemá smysl”, “všechno je nanic”, “už je to tu zase” (odkazování se i na minulost) apod. 

K těmto “uvíznutím” v “depresivních stavech” může docházet i při zintenzivněných meditacích s noetickými látkami (LSD, psilocybin). Tyto látky jenom zintenzivní naše vědomí a umožní nám tak zintenzivnit i naše prožívání a tyto “stavy depresí” pak “vyplynou” ve své úplnosti na povrch. Jde tedy samozřejmě o přirozený “uzdravující” proces, nicméně je nutné i v těchto zintenzivněných stavech vědět, jak je nazírat a jak přistoupit k těmto typům prožitků, abychom v nich nesetrvávali zbytečně dlouho a naopak přešli do další prožitkové oblasti hlubšího vědomí a využili tak hlouběji potenciál těchto látek. 

Když se během prožívání objeví stavy depresí či smutku, je třeba na ně nereagovat odmítavě, nebojovat s nimi, ani se snažit před nimi unikat, ale prostě je následovat do hloubky – nechat se jimi stlačit do jádra našeho bytí a v tichu beze slov s nimi pouze být a vnímat bez reakcí případné myšlenkové konstrukce, které se společně s nimi objeví, bez jejich rozvíjení a posuzování v jejich pouhém tichém cítění. 

Depresivní stavy či stavy hlubokého smutku jsou v takovém případě jenom možným potenciálem pro přiblížení se k nám samým, k jádru naší bytosti a hlubšímu vědomí otázek, které žijeme.

Během zintenzivněné meditace lze tento depresivní proces velmi urychlit a projít jím, což jednak člověka vyvede z případného uvíznutí v těchto stavech v případě příliš dlouhého sezení, a zároveň mu to pomůže  zcelistvit oblasti života, kterých se tyto stavy týkají.

Pokud se někdo s těmito tíživými náladami setká během sezení, je možné skrze oční kontakt a párovou rezonanci s druhým člověkem poskytnout dotyčnému prostor pro vyjádření daného smutku či deprese přímo svým bytím a výrazem, pomoci mu proměnit jeho prožívání a zcelistvit ty oblasti duše, kterých se týká daný smutek či prožívané tíživé stavy – zkrátka pomoci mu přemístit se svým vědomím za tyto prožívané stavy a tak je vnitřně absorbovat - vstřebat.

Dále pomáhá s vnitřním výdechem současně doslova klesnout do hlubin svého bytí a tam proměnit své prožívání.

Přirozený zdravý proces trávení – tedy “depresivní proces” naší zkušenosti – znamená primárně prožívat celou naši životní zkušenost celým svým bytím, a nikoliv jenom egem v hlavě, odtržením se od cítění těla a širšího prostoru kolem nás a v našem těle, což vede dříve či později k různé míře “depresivních” nálad  či smutků, zdánlivě bez příčiny. Náprava nevhodného způsobu prožívání  vyžaduje v našem životě, zpomalení a zvýšení intenzity cítění na rozdíl od pouhého mentalizování a orientaci na prosté “bytí” než na “dělání” a “stíhání věcí”.

Přirozeně prožívaný “depresivní proces” má charakter toho, co můžeme zvát vědomou bdělou melancholií či meditací, zkrátka jde o tiché usebrání se v nitru při trávení našeho života, kterým se necháváme doslova “stlačit” na “dno” svého vědomého bytí jako celku. A to je nepochybně přirozená a zdravá aktivita.

Pochopení toho, co se zve “depresí” a dávání si potřebný čas pro bytí “depresivním či sestupným do nitra gravitujícím pohybem vědomí” pokud je potřeba, je prevencí života ve kterém “trpíme depresemi”.