Schizofrenně-konfliktní nauky aktuálního ezo-tržiště a jeho protagonistů
Poznámka
V textu cituji jedno z vyjádření aktuálně působícího spirituálního učitele či “kouče” na téma “mužského” a “ženského” principu. Jeho text je uveden kurzívou v uvozovkách.
,,EGO potřebuje makat, aby získalo potvrzení z vnějšku o své velikosti a důležitosti, aby neztratilo smysl své existence.
Proto EGO hodnotí, soudí, obhajuje, vysvětluje, vyžaduje, tlačí, viní, zastrašuje a předstírá, dožaduje se, přivlastňuje si, žárlí, závidí, soutěží a porovnává se.
EGO JE MUŽSKÝ PRINCIP.”
“EGO” není nic jiného, než latinské označení pro slovo “já”. Prožívané či zakoušené já je zkrátka naše citová identita. Bez prožívaného já (ega) bychom se nemohli k ničemu vztahovat, k žádnému “ty” či “to”. Bez prožívaného já bychom nemohli ani cítit druhé, tedy milovat.
Kde či odkud (zřejmě z nějakého vyššího poznání zřejmě) autorka “divine TARA” zjistila, či prožila, že jak říká, cituji:
,,EGO potřebuje makat, aby získalo potvrzení z vnějšku o své velikosti a důležitosti, aby neztratilo smysl své existence.
Proto EGO hodnotí, soudí, obhajuje, vysvětluje, vyžaduje, tlačí, viní, zastrašuje a předstírá, dožaduje se, přivlastňuje si, žárlí, závidí, soutěží a porovnává se.”
???
Ego, tedy naše prožívané či zakoušené já, samo o sobě nic “nedělá” z toho čeho je obviňováno autorkou - naopak, jsem to my sami, kdo si přivlastňujeme své prožívané já a jeho zkušenosti jako “sebe” a “své” a tak trpíme nevědomostí spočívající v omezení vědomí, kterým jsme na pouhé ego - prožívané já a jeho zkušenosti. Na vině ale není nějaké ego, ale my sami - naše přetrvávající nevědomost v oblasti vědomí a identity. Přisuzovat metafyzickému principu nějaké lidské chování je výsledkem pouze mentální projekce, navíc evidentně “konfliktního” druhu.
,,EGO JE MUŽSKÝ PRINCIP. “
Proč by mělo být “takto chápané EGO” zrovna mužským principem? Nezdá se takto chápaný “mužský princip” trochu nevyvážený ve smyslu, že jde o kvality nepříliš “žádoucí”? Jak se přímo prožije skutečnost, že údajně EGO zastrašuje, předstírá, přivlastňuje si, atd. atd, viz výše a je současně “mužským principem?
Nejde zde spíše o jakousí projekci vlastního vnitřního konfliktu ve vztahu k mužům?
Skutečný “MUŽSKÝ” princip v tantře je něco zcela jiného. Je jím vědomí jako takové - vědomí samé v podobě neomezeného pole a prostoru všech zkušeností, které si můžeme uvědomovat a zakoušet. Ego a emoce jsou již ztělesněné - podoby vědomí - tedy manifestací “ŽENSKÉHO” principu.
,,Bez jeho poznání by člověk nebyl celistvý a nemohl by se vyvíjet.”
Dodejme, že bez ega, bez možnosti vztahování skrze prožívané já bychom se ani nenajedli. Nicméně ono EGO jako mužský princip, jak jej charakterizuje “božská Tara” existuje pouze v mentální projekci jí samé. To, že se nazývá “božskou”, z tohoto tvrzení “božskou pravdu” neudělá.
,,Proto, když člověk vědomě přijme své ego jako součást sebe sama, jako nezbytnou součást cesty a učení, když je člověk schopen uznat svou chybu a přistoupit na své slabiny, pak může své ego kultivovat.”
No, ono ego z podstaty je součástí nás samých - a nejen jedno, ale nesčetně prožívaných já (eg).
A jakou chybu máme uznat a jaké slabiny si přiznat, abychom mohli “kultivovat své ego” - myšleno jako činit KULT ze svého ega? No ten jistě “božská Tara” dělá.
,,Kultivace ega spočívá ve zkrocení své mysli, v ovládnutí svých emocí, ale nikoliv silou a tlakem, ale jejich poznáním a vnitřním přijetím.”
Jak souvisí naše prožívané já (ego) s myslí a emocemi? Proč by se měla “zkrotit” mysl? V čem spočívá to “zkrocení poznáním”? Mysl je nějaká věc, nebo orgán? Není to jenom název pro možnost myslet, cítit, vnímat? Existuje něco objektivního jako “mysl”, kterou lze “zkrotit”?
,,PŘIJETÍ, EMOCE A CIT jsou ŽENSKÝM PRINCIPEM.”
A konečně, tu máme “ženský princip”. Proč by mělo být “přijetí”, “emoce” a “cit” ženským principem? Jak se to prožije, že vrozená schopnost vědomí CÍTIT (v sanskrtu pro slovo vědomí mimo jiné existuje přímo slovo CIT právě se zdůrazněním, že základní vlastností vědomí je prvotní před-smyslový a před-interpretační CIT, kterým je samo vědomí jako takové. Tedy CIT jako základní vlastností vědomí, je ryze MUŽSKÝM principem v tantře.
Emoce jako již prožívané-zakoušené zkušenosti jsou vždy z principu manifestací ŽENSKÉHO principu?
A teď následuje doslova epický příběh lineární posloupnosti příčin-následků:
,,Když tedy kultivujeme svou mysl a přijímáme své emoce a své prožitky na vnitřní úrovni, dochází ke spojení MUŽE A ŽENY v našem středu.”
Jak se přijímají naše prožitky a zakoušené zkušenosti na “vnitřní úrovni” - co se tím míní? Nejsou všechny naše zkušenosti - z principu subjektivními prožitky cítícího vědomí, kterým jsme?
Středem se míní co? A jak se v něm prožije či jak poznáme, že tam spojuje onen “muž” a “žena”, které ale jak jsme si ukázali vůbec nejsou vlastnostmi mužského a ženského principu v nás?
,,Tím se aktivuje srdeční čakra a člověk se stává celistvou bytostí, přestává řešit situace jednostranně- tedy buď pouhým rozumem bez citu, nebo příliš afektovaně.”
Takže naším středem je “srdeční čakra”? V žádné existující tradiční nauce jógy nenalezneme toto tvrzení. Naopak HRUĎ jako celek je je pouze jedním z center-polí vědomí.
Ano spojení obou oblasti HLAVY a HRUDI je jistě důležitým krokem k obnovení našeho vědomí sebe jako celku, ale zahrnuje jenom horní polovinu těla a tak z principu nemůže vést k oné “celistvé bytosti”.
To, co totiž skutečně dává do souladu naše cítění a myšlení je cítění a myšlení vyvstávající z vědomí těla jako celku, které zahrnuje jak centra HLAVY-HRUDI, tak tělo od pasu dolů se svým centrem BŘICHA a jeho integrálním těžištěm vědomí sebe a těla jako celku v dolní oblasti spodku trupu (známe v tradičních naukách tantry jako HARA či KUNDA/KHANDA)
,,V srdci se spojuje vnitřní muž s vnitřní ženou a vzniká zdravé a láskyplné vnitřní dítě, tedy energie hravosti, lehkosti, nevinnosti, nadhledu a bytí v přítomném okamžiku.”
Tak tu máme další koncept - “vnitřní dítě”, které je zase onou nespecifikovanou “energií”.
,,Člověk přehodnotí své priority.
Důležité je, jestli jeho myšlenky, slova a činy směřují k lásce a harmonii.
Nikoliv z důvodu, aby primárně vyhověl druhým, ale proto, že už nemůže jinak.”
Pokud v nějaké situaci nemůžeme jinak - nejeví se to jako projev SVOBODY, která je základní charakteristikou vědomé celistvé bytosti. A jak mají směřovat - co to znamená - slova a činy k lásce a harmonii? Neměli by spíše naše slova a činy vyvstávat z lásky a harmonie?
V srdci se pocit JÁ A TY dostává na stejnou úroveň, protože srdce vnímá JÁ jako neoddělinou součást CELKU.
Krásný den všem
Této větě už vůbec nerozumím. Jak se pocit já a ty dostává na stejnou úroveň? Není to spíše tak, že pokud jsme svým vědomím sebe, tedy prožívajícím já, kterým je samo cítící pole celotělesného vědomí, tak zakoušíme vědomí jako základ všeho a ve všem? Ale ani tím se neztrácí kvalitativní rozlišenost toho, co zakoušíme
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Naše chovaná přesvědčení, řeč a její tvrzení jsou přímým odrazem skutečného stavu našeho vědomí a jeho prožívání - tedy poznání.
Výše uvedená symptomatická “nauka” nicméně není ojedinělá, je spíše představitelem typického produktu dnes rozšířeného trhu s “new-age” spiritualitou či tzv. “seberozvoje” či “osobnostním rozvojem”.
Nejde tedy o nic “osobního”, ani o “chytání za slovíčka”. Byť “shodou náhod”:-), jsem dotyčnou “duchovní koučerku” měl možnost poznat i osobně, když zapadla svým autem do příkopu nedaleko místa kde žijeme a tak jsme ji na chvilku než přijelo vyprošťovací vozidlo pohostili u nás doma. Možná by stačilo vnímat i naše denní “sny” - co nám říkají. Pak již stačilo několik dotazů včetně toho, zda nám opravdu může někdo “brát energii”, jak tvrdila v jedné ezo-televizi a byl jsem odstřižen z jejích stránek i skupiny a zablokován.
Pro tyto prodavače “spirituality z druhé ruky” je typický slovník i jimi používané koncepty typu “mužská a ženská energie”, následují “mužské a ženské kruhy”, “vnitřní dítě”, “stín”, k tomu se to okoření pojmy z jógy jako čakry, pranajáma, občas trochu buddhismu a samozřejmě nemohou chybět anglikanismy a duchovní přezdívky jako “Divine Tara”, apod. A samozřejmě vždy jde o “vědomé muže”, “vědomé ženy” a ezo-televize s nimi vysílají “vědomé rozhovory” a pořady typu “Příznaky transformace”. Samozřejmě o samotném vědomí se nedozvíme nic - to ani neuvažuji jako prvotní princip veškerého zakoušení - proč je zřejmé - NEZNAJÍ jej a žijí v omezeném vědomí na své představy a myšlenky v hlavě a emoce v hrudi a to jim účinně brání prožívat samo vědomí jako svou přirozenost.
Z jejich tvrzení - o kterých se nesmí vést dialog - je zřejmé, že se jejich vědomí dotýká pouze prvních center vědomí a to HLAVY-HRUDI. Za střed považují srdce v hrudi či srdeční čakru. Typickými tématy je dualita myšlení a cítění, duše a těla, “mužské a ženské energie”, “mužské a ženské kruhy”, atd. Přebírají nepromeditované koncepty z jógy, Junga, vědy a vše míchají v jeden “guláš”. Hlubší dotazování k tomu co tito nejrůznější duchovní kouči a průvodci učí, je odbýváno typickým “to musíš prožít”, či rovnou “odstřižením” či obviňováním z nelásky a útoků, nebo z jakéhosi “slovíčkaření”. Zkrátka zcela chybí jakákoliv snaha o přezkoumávání a dotazování toho co učí. Jako kdyby právě řeč či povaha učení neurčovala i to, kam toto “učení” směřuje a co dotyčnému praktikovi či následovateli skutečně přináší. Cokoliv zřejmě sdělí podobné ezo-sluníčko, je zřejmě zjevená pravda a jakákoliv snaha po dotazování těchto “zjevených pravd” je nepřípustná. Asi se bojí, že by přišli o stupence, kteří platí za jejich služby, které by se ukázaly zřejmě něčím jiným, než slibují. Taková je realita dnešního “ezo-trhu”. Se skutečnou spiritualitou má společného asi tolik jako milování s onanií nad sledováním porna.
Pojďme se ale podívat na metafyzické principy vědomí, které můžeme označovat v souladu s tantrickou tradicí za “mužské” a “ženské. Rozhodně pro ně neplatí jim přisuzované lidské vlastnosti, jako “soutěživost”, “souzení” nebo “přijetí”, jak tvrdí “božská Tara”, ale ani tolik opakovaná “aktivita” a “pasivita”, ale jde o základní od sebe neoddělitelné, byť různé aspekty vědomí.
Vědomí je V-Z-TAHem Muže-Ženy (Šiva-Šakti)
Božské vědomí je v tantře chápáno nejen jako samo “ryzí” VĚDOMÍ, označované v této nauce jako Šiva, ale i jako od něj neoddělitelná “ryzí” MOC (Šakti) – autonomní svobodná moc či síla BÝT, vyvstávající z nevyčerpatelných možností a potenciálů spočívajících v samotném ryzím vědomí (Šiva). Bůh tedy není nějaké statické vědomí či bytí, ale primárně živý a žitý vztah vědomí moci (Muže-Šivy) a moci vědomí (Ženy-Šakti). Proto Bůh, kterým je samo vědomí, není ani “mužský”, ani “ženský”, ale je božským spojením či sou-loží (maithuna) vědomí (Muže/Šivy) a moci být (Ženy/Šakti). Proto se v tantře/józe vědomí označuje Šiva-Šakti. Vědomí a jeho moc být tvoří doslova a do písmene dvě od sebe neoddělitelné, byť současně různé, strany jedné mince – pole božského vědomí.
Šiva neboli Muž je nekonečným SVĚTLEM a neomezeným PROSTOREM vědomí.
Šakti neboli Žena je “temnou” “dělohou” moci-síly být, doslova a do písmene živou TMOU potenciálního ne-bytí, ze které všechny podoby bytí věcí a bytostí jsou věčně “rozeny” na SVĚTLO a do PROSTORU vědomí, v kterém se zpřítomňují.
Metafyzická mužnost, či maskulinita, je spojena s klidným neomezeným vědomím možného (odtud původ slova muž – od může), ve kterém všechny možnosti a potenciality k dění – bytí a veškeré stvořené formy bytí (rodiny šakti-dcery) – jsou odhalované ve svém vlastním svobodném sebe-zpřítomňování a sebe-ztělesňování, tedy ve své unikátní, svobodné “ženskosti”.
Mužnost je dárcem a poskytovatelem svobodného sebe-bytí, dárcem prostoru pro to, aby věci mohly samostatně v souladu se svou unikátní osobitostí být. Mužnost poskytuje “ochranný” prostor či pole pro samostatné akce vyvstávající z vůle a síly být, ženskosti. Metafyzická mužnost je zejména pevný a shromažďující klid vědomí jako takového.
Metafyzická ženskost, či feminita, je naopak spojena se silou samostatně být a nekonečnými aktivitami a možnostmi vědomí, projevující se skrze těla. Ženskost tvoří zpřítomňování a ztělesňování všech těl věcí a bytostí a všechny jejich svobodné aktivity. Muž je VĚDOMÍ jako takové a Žena jeho TĚLO – tělo vědomí.
Nelze si nevšimnout, že běžně naopak sílu a akci chápeme v našem duševním klimatu jako typické mužné charakteristiky a naopak ochranný a “pasivní” klidový přístup chápeme jako ženské charakteristiky. Viz všechny “západní” monoteistická náboženství (židovství, křesťanství i islám), zde je moc a síla spojena s mužstvím, a ženský aspekt je často zcela potlačen, tedy přesně opačně, než ve skutečnosti vychází z naší skutečné spirituální podstaty. Je opravdu závažnou otázkou, jak tyto dogmatické systémy víry a přesvědčení modelují člověka, který je přijímá za své. Jedním slovem jdou proti lidské přirozenosti. Stejné současně platí i pro tzv. “gender studie” propagované různými “lepšolidmi”.
Jaký je vztah mezi mužskými a ženskými vlastnostmi vědomí jsem v základních aspektech skutečnosti zachytil v následující tabulce:
V praktické rovině je naším mužstvím samo vědomí, kterým jsme, a naše ženství je jeho tělem s jeho nesčetnými dimenzemi a úrovněmi vědomí. Fyzické tělo a jeho svět je pak vnější tváří našeho podstatně “hermafroditního” těla-vědomí. Obnovení harmonického spojení mužských a ženských kvalit našeho bytí v naší zkušenosti se v mystice nazývá “mystická svatba” či mystérium “svatební komnaty”. V tantrické terminologii jde o maithunu, obnovení posvátného spojení Šiva-Šakti v lidském ztělesnění.
Jiří Krutina, Vědomí - prvotní princip VE-SMÍRU;
https://www.noos.cz/produkt/knihy/vedomi-prvotni-princip-ve-smiru/
Na to musela určitě vzniknout mentální reakce, "že jsem jí radši nenechal v tom příkopě".
OdpovědětVymazat