Vědomí a buddhismus

 

Novodobý buddhismus a jeho stoupenci včetně jeho “komerční verze”, dnes prosazovanou už i v korporátním prostředí, hovoří o tzv. “mindfulness”, čímž údajně míní “vědomí”. 

Současně s tím učí jógickou či meditační praxi tzv. “mindfulness” (v originále tzv. “vipassana”). 

Česká ekvivalent anglikanismu “mindfulness” je něco jako “všímavost” či “bdělost”. 

V souladu s tím učí, být všímavým ke své “mysli” či pozorovatelem své mysli (mindful).

Vědomí samé jak je chápáno v Životní filozofii a praxi vědomí, nicméně není to samé jako “bdělé pozorování” mysli (mindfulness), které učí tyto “buddhismi” - tento pojem navíc implikuje existenci dalšího “pozorující” či všímavého (mindful) já, které se při takto vedené meditaci “vrací zadními vrátky”.

Tento rozpor je dán nerozpoznáním skutečnosti, že vědomí jakéhokoliv já - v principu nemůže být vlastností jakéhokoliv já či ega “s” vědomím, ať už jakkoliv “mindful” či “pozorujícího já” a přesto je identické s takovým božským Já, které “nemá”, ALE JE vědomím - polním cítícím vědomím všech já.

Přitom současně v naprostém rozporu buddhistická advaita i tantra odmítá existenci já neboť za nejvyšší stav považuje tzv. “prázdnotu”. 

Cestu pak chápe jako postupné “vyprázdnění mysli”. Nicméně to vytváří navíc dualismus mezi onou “myslí” a onou “prázdnotou”.

Samo vědomí - ryzí vědomí či vědomí jako takové ale není “prázdnotou”.

Podobně jako je PROSTOR jednak neoddělitelný a současně absolutně různý od všeho co se v něm nachází, je také vědomí absolutně různé od veškerého svého obsahu - od všeho, čeho jsme si či můžeme být vědomi a současně neoddělitelné. Proto vědomí nepotřebuje být nějak “vyprázdněno” tedy od veškerého “obsahu” - které si můžeme být vědomi, aby bylo “ryzí” či “čisté” či “jasné” jako “prázdný” PROSTOR kolem nás - PROSTOR jehož esencí je právě ryzí vědomí a nikoliv pouhá “prázdnota”. Vědomí samé má esenciální charakter prostorového pole, je prvotním POLEM všech zkušeností.

K dosažení stavu “ryzího” či “transcendentálního” vědomí, svobodného od myšlenek, mysli a těla, není nezbytné přestat myslet (ono tradiční klišé o “zastavení mysli”), zavírat oči, či se odtahovat od smyslového světa, nebo se odtotožňovat od našich těl.

Neboť samo vědomí jakékoliv myšlenky, není samo jakoukoliv myšlenkou, ale je vrozeně všech myšlenek prosté, podobně jako vědomí našich myslí a těl, není nic mentálního či tělesného - ale je ve skutečnosti něčím vrozeně mysli i těla prosté.

Podobně vědomí rozmanitého světa smyslových zkušeností a vnímání není ničím smyslovým, ale všech smyslových zkušeností svobodný PROSTOR ve kterém tyto zkušenosti vyvstávají a existují. Podobně jako prostor, je samo vědomí přirozeně “transcendentní” - přesahující každou věc, myšlenku, emoci, pocit, vjem, který v něm zakoušíme. Současně SVĚTLO ryzího vědomí jednak zintenzivňuje naše “potěšení” ze zakoušeného světa smyslů a současně nachází své rozpoznání v jemném spirituálním intelektu, který nám umožňuje komunikovat bezprostředně zakoušené vědomí a jeho poznání.