Co je to “RODINA”?
Tvrzením o tom, co je “rodina”, nastolili pořadatelé “Prague Pride Festival” (zřejmě evidentně zahraniční akce) samotnou otázku, co je tedy “RODINA” jako taková. Co je skutečný smysl - řeč tohoto slova a jeho významu.
Cituji:
“Prague Pride 2024 chce ukázat, že rodinu nedefinuje pokrevní příbuznost. Co dělá rodinu rodinou, je láska, vzájemný respekt a bezpodmínečné přijetí. Proto rodinou ne vždy musí být lidé, které spojují geny. Skutečnou rodinou se člověku mohou stát přátelé, kteří ho podporují, kteří mu dávají zakusit pocit sounáležitosti a které si sám vybral.”
V prvních třech větách není řečeno nic nového, co by běžný člověk nevěděl. I běžná společnost chápe jako rodinu skutečnosti, kde jsou osvojené děti, děti partnerů, apod. A také mezi členy rodiny nemusí být biologická příbuznost. Je to zcela běžný jev. Lidé jsou více než pouhá "biologická těla". Rozhodně to není třeba nějak zvláště zdůrazňovat a ani to není nějaké novum potřebné ukazovat pomocí nějaké iniciativy. Ale proč ne.
Určitě se shodneme, že ať už nyní pominu skutečný význam daných kvalit, že láska, vzájemný respekt a přijímání jeden druhého patří jistě k žádoucím kvalitám ke kultivaci v rodinách jakéhokoliv druhu.
Jinou otázkou je, zda toto výše uvedené skutečně odpovídá na to podstatné, co je “RODINA” jako taková, co nám říká samo vůbec slovo “RODINA”.
Poslední tvrzení o tom, co je údajně “skutečná rodina” - zřejmě se rozlišují rodiny a pak ty "skutečné", nicméně vyvolává otázky.
Míním, že pokud chceme hovořit o tom, co může být skutečnou rodinou a nějak jí popisovat, a pak třeba rozlišovat, měli bychom se prvně zaměřit na samotné slovo “RODINA”, co ono samo říká. Jistě nevzniklo samo o sobě jako nálepka, kterou můžeme postupně nalepovat na další a další skutečnosti. Spíše je záhodno, aby slova hovořila jasnou řečí a nebyli umělými koncepty, ale komunikujícími zkušenostními koncepty.
Slovo rodina je praslovanského původu utvářeno či zvučeno jako (((ROD))) - (((INA))). (((ROD))) představuje maskulinní podobu a přípona (((INA))), femininní podobu RODU. I v samotné tvorbě slov bylo u původních jazyků sahající k védské tradici zachována reflektující tvorba univerzálních principů vědomí, tvořivé dynamiky mužského a ženského aspektu vědomí(MUŽ)-bytí(ŽENA), jinými slovy, slova a jejich významy dědily doslova “geneticky” princip nedělitelného spojení MUŽE-ŽENY (ŠIVA-ŠAKTI) jako svůj počátek, stejně jako vše co je a může být.
Tedy primární metafyzickou RODINOU všeho, všech bytostí, ať se považují za cokoliv či jakéhokoliv "genderu" , včetně queeru, tvoří neoddělitelné spojení MUŽE-ŽENY (ŠIVA-ŠAKTI) , vědomí a jeho ztělesňovaného bytí.
ROD vyjadřuje obecně shluk kvalitativně příbuzných hodnot či jednotek.
ROD-INA je pak konkrétní ztělesnění - projevení tohoto RODU v podobě těl, ať už bytostí či jako například buněk jednoho orgánu, nebo prvků atomu určitého minerálu, apod.
Současně je ve slově ROD potenciálně přítomno odvozené sloveso, tedy akce “RODIT”, které doslova říká, že ROD má potenciál RODIT se jako RODINA, a z RODINY se dále rodí její “ratolesti” - děti. Tedy ROD či RODINA se projevuje skrze aktivní aspekt - ROZENÍ.
RODINA je tak primárně společné POLE hodnot a doslova spirituálních GENŮ jako kvalit, vzorů a potenciálů, které se mohou RODIT z tohoto POLE. Takové rodiny se pak mohou různým způsobem manifestovat jako biologické rody či rodiny. Příbuznost v rodinách není dána nějakým biologickým genetismem, jak nás přesvědčuje aktuální věda, ale společnými poli vědomí a jejich duchovními geny, které se manifestují i v biologické řeči fyzického těla.
Pokud se zaměříme na společenskou lidskou dimenzi, tak duše se může ztělesňovat v různých rodinách, spirituálních či biologických či napůl spirituálních i biologických.
Jinými slovy skutečný význam slova RODINA nás vede k něčemu co přesahuje biologii člověka a přece se v ní částečně manifestuje, nicméně její základní schopností - kapacitou je RODIT - rodit nejrůznější rozmanité lidské kvality a potenciality, ať už skrze naše širší spirituální-těla nebo biologická těla dětí.
Pokud bychom se vrátili k původnímu významu smyslu slova “rodina”, jak bylo naznačeno výše, tak je otázkou, zda tvrzení, že “skutečnou” rodinou nám mohou být přátelé, kteří nás podporují (jakoby nebylo daleko důležitější v čem nás podporují), nebo přátelé, kteří nám, cituji, dávají pocit sounáležitosti (opět jako kdyby nebylo daleko důležitější v čem spočívá ona “sounáležitost” a zda nám někdo druhý vůbec může dávat nějaké “pocity”), a které si sami vybereme (jako kdyby nebylo zásadní otázkou kdo - či co je to “my” co si vybírá ony “přátele”.
Další otázkou je, zda prostě jakékoliv skupiny přátel, ať už jakéhokoliv zájmu či toho, co je spojuje, třeba pochopení v sexuálním chování, apod, je nutné nazývat také “rodinami”, když jde evidentně o zcela jinou skutečnost.
Jaký smysl má “natahovat” slova mající určité významy na další skutečnosti?
Neměla by se slova držet primárně významu - který sami KOMUNIKUJÍ či doslova a do písmene ŘEČÍ a byl jim prvně dán?
Další zcela samostatnou ale související otázku vyvolávají hesla na tomto “pochodu hrdosti”, viz obrázek: “Buď SÁM Sebou!” s nějakým symbolem pod ním. Trochu vzdáleně to připomíná deformaci jiného nabádání, onoho gnostického “Poznej sebe sama!” Jež vyznívá trochu více pokorněji. Toto heslo v “průvodu hrdost” vyvolává několik otázek samo o sobě. Je tím řečeno - jak je přímo napsáno “Buď SÁM - Sebou!” a nebo “Buď “sám-sebou” což předpokládá zřejmě dvě “já”, neboť být-sebou jasně říká být-sebou - já, ale být-sám-sebou spíše jako kdyby jedno já mělo být jiným já.
Nicméně oboje předpokládá tedy, že víme, kdo jsme, když jím máme být, ale současně je pak otázkou, když víme, kdo jsme, tak tím i přirozeně jsme přece, pak je trochu nelogické toto hlásání “Buď SÁM Sebou!”
Současně kdo tedy každý jsme a jak tím být, se nijak nespecifikuje, kromě jakéhosi rozšířeného symbolu pro pohlaví či gendery. Nicméně pokud nám chce někdo namluvit, že člověk je svou sexuální orientací, či zájmem, či chováním, či snahou se nějak projevovat, a tu si "přivlastní" jako svou - vlastní - tedy vlastněnou “identitu”, tak sobě i nám namlouvá LEŽ o člověku samotném a považuje ego ztotožněné na určitou identitu, ať už ve spojení se sexuálním či jiným chováním, za člověka celého. A to je velmi zužující a omezující pohled.
Primárně jsme lidské bytosti, doslova lidský druh vědomí - jsme duší, polem cítícího vědomí nás samých a všech našich aktuálních minulých, potenciálních i alternativních já a identit a vzorů chování, ať již sexuálního nebo nesexuálního, s nimi spojených a přesto nejsme ani jednou z nich. Omezovat své vědomí na jakoukoliv identitu - určité já je vždy omezující. Takové “já” či identita je nutně “SAMA” či “osamocená” i když bude, jak nás heslo vybízí “hrdě” “sama sebou” a usilovat o to, aby byla aspoň zevně viděna, když v nitru cítí “samotu”.
Komentáře
Okomentovat