O dementismu současných “expertů” aneb obviňování z “rozdělování společnosti”
Takovou vrstvu jsme měli i ve středověku, kde jí zajišťovali kněží institucionalizované církve se svou nezpochybnitelnou “pravdou” na vše.
Dnes jimi jsou tzv. “světoví vědci” - samozřejmě ti správní, “psychologové”, “psychiatři” či “učitelé”. I oni, podobně jako jejich středověcí předchůdci - aby potvrdili své kastovní poslání -, často nosí nejrůznější “oblečky”, typicky různé “bílé pláště” apod.
Pojďme se společně podívat na jejich používaný expertní “slovník” či “rétoriku”.
Mezi jejich typická “vědecká”, “profesní” či “fundovaná” sdělení či prohlášení patří tato typická “obvinění” (všimněme si použití slova “obvinění” - tedy doslova vidění druhých jako “viníků”, tedy příčiny čehosi:
ten či onen šíří konspirace a lži;
ten či onen šíří “blbou náladu” ve společnosti;
ten či onen šíří “nenávist” “vůči těm či oněm”;
ten či onen “polarizuje” - rozuměj rozděluje společnost.
Základní moment je samozřejmě okamžité “obvinění” - učinění druhých “vinnými” za “něco”, či po staru, ukázání na “hříšníky” či “kacíře” s cílem je společensky odsoudit - tedy postavit mimo společenský diskurz a dialog.
Co jsou tedy ony “nebezpečné” a společnost ohrožující “konspirace”? Jde primárně o slovo pocházející z latinského “coen spirare”, což znamená “společně dýchat”, tedy konspirace není nic jiného, než něco, co určitá skupina lidí, minimálně dvojice si společně domluví, na čem se společně dohodnou, co společně naplánují, o co společně usilují. Jinými slovy toto jednání je zcela přirozené pro člověka odjakživa a všichni jsme přirozeně účastni a součástí mnoha a mnoha konspirací. Nicméně toto slovo bylo poprvé společensky zneužito jako negativní nálepka - světe div se - americkými tajnými službami při jejich vyšetřování zavraždění amerického prezidenta JFK. Za “konspiraci” a její šíření tak může být prohlášen jakýkoliv nechtěný názor či poukaz, který někdo chová a který se někomu prostě nelíbí místo toho, aby se vedl dialog k obsahům těchto tzv. “konspirací”, ve kterém lze vždy přirozeně odhalit míru pravdivosti či relevantnosti oněch “konspirací”.
Navíc si nelze nevšimnout, že primárním šiřitelem takových “konspirací” jsou samy nadnárodní či státní instituce nejrůznějšího druhu, včetně vzdělávacích. Jenom tak namátkou, mezi největší konspirační bláboly patří například “vědecké” teze o tom, jak vznikl člověk, jak vznikl vesmír a tedy, co je člověk a co je vesmír, co je smyslem života člověka atd.
Pak jsme například svědky toho, že když někdo označoval apokalyptické zelené náboženství o oteplování klimatu na základě CO2 za vědecký nesmysl (hoax) protlačovaný ekonomickými zájmy, byl označován pejorativně za “šiřitele konspiračních teorií”. Dnes se zase naopak tato skutečnost prokazuje i faktickým důkazním materiálem a dokonce v některých zemích, které s tímto přišly, se od tohoto “náboženství” upouští jako právě nebezpečné “vědecké” konspirace. Podobnou nevědeckou konspirací, protlačovanou do společnosti jako novou evoluci člověka, je i tzv. “LGBT agenda”, vycházející z primární nevědomosti o povaze člověka, jeho sexualitě a sexualitě jako takové.
Jiný příklad “nebezpečné konspirace” je nedávné celosvětově vyhlášené ohrožení lidstva v podobě “pandemie” nebezpečného viru, a oné jediné možné možnosti, jak z toho ven - povinné vakcinace všech - jinak zde budeme mít “plné mrazáky mrtvol” (viz nejmenovaný “vědec-expert” z ČR). Kdo to rozporoval jako nevědecký přístup, byl označován opět za šiřitele konspirací a navíc jako ohrožující společenský element.
Proto pouhé označení někoho za “šiřitele konspirací”, bez skutečné dekonstrukce toho, co hlásí a jaké má názory, je tedy prostě jenom stejné obvinění jako ve středověku z “kacířství” či “hereze”.
Další “expertní prohlášení” je o údajném “šíření blbých nálad či emocí” (esoterická varianta “šíření negativních energií”) ve společnosti.
Jak někdo může šířit ony “blbé nálady” nebo “nenávist” ve společnosti? Jak se to dělá?
Není člověk přirozeně jednak cítící bytost a současně emočně pociťující? Když se vyjádříme kritikou k něčemu, nebo něco cítíme jako tíživé či bolestivé a je na to poukázáno - je tím opravdu “šířena nějaká blbá nálada” či dokonce “nenávist”? Tohle vše je něco, z čeho lze druhé “obviňovat”?
Když Jeroným Pražský v 15. století na evropských univerzitách ve svých filozofických disputacích odhaloval neudržitelnost středověkého nominalismu, který posvěcoval vládnoucí diskurz, byl také označován za šiřitele nebezpečných “konspirací” a byl označen za kacíře a fyzicky zlikvidován. Evidentně šířil “blbou náladu” mezi tehdejšími mocnými a jim sloužícími “filozofy”, ochraňujícími tu jedinou “správnou” filozofii - nominalismus. Svou “nenávist” šířil tak vehementně, že jej jeho odpůrci nechali, naopak “z křesťanské lásky” k člověku, zavraždit.
Když Jan Hus v 15. století kritizoval prodej odpustků za spáchané hříchy jako neduchovní a odsuzoval je jako ryze ekonomický a mocenský nátlak, byl také ve své době označován za “šiřitele blbých nálad” a “nenávisti” k představitelům církevní a světské moci. A označení papeže za antikrista jistě nabývalo skutkové podstaty dnešního “šíření konspirací” a “lží”.
Vrcholem pak máme obvinění z dokonce něčeho tak zhoubného a kacířského jako je tzv. “rozdělování společnosti”. Jak se “někým” rozděluje společnost?
A je skutečnost, že společnost je přirozeně rozdělená minimálně na zcela unikátní jedinečné individuality se svými filozofiemi, přesvědčeními, postoji a názory něco “špatného” či “zlého”, něco co stojí za “obvinění” či dokonce za “odstranění”? To za nejvyšší dobro považujeme “vládu jednoho - toho pravého názoru”? Hlavní je tedy nějaká “jednota” a “nerozdelěná” společnost ikdyby takovou společnost třeba sjednocovala jednotná nerozborná nenávist třeba k nějakému jinému národu? Německá společnost III. říše po nástupu nacistů k moci, byla také jednotná. Němečtí nacisté si také rozhodně nenechávali “rozdělovat společnost”. Ti, co se o to snažili končili na popravištích.
Jan Hus, Jeroným Pražský, ale třeba i Jan Ámos Komenský, nebo takový M. Heidegger, byli typickými “rozdělovateli společnosti” podle tohoto “obvinění”. Některé osoby, jako třeba Jan Žižka, rozdělují společnost do dnešních dnů.
Lze tato nejrůznější expertní obvinění nejrůznějších lidí či osob - tedy jejich společenské kaceřování za “rozdělování společnosti” z takových profesních řad jako jsou dnešní “psychiatři” a “psychologové” opravdu brát jako relevantní?
Je vůbec obvinění z něčeho takového jako “rozdělování společnosti” vůbec projevem myšlení?
Komentáře
Okomentovat