Příspěvky

O dementismu současných “expertů” aneb obviňování z “rozdělování společnosti”

Obrázek
Současná doba nás stále přesvědčuje, že potřebujeme tzv. “experty”, kteří jediní mají “patent na rozum” a jsou oprávnění nám říkat “jak věci jsou”, či “kdo, či co je člověk”, co je tzv. “správné” a co je jaksi “ohrožující” pro naši “společnost”. Takovou vrstvu jsme měli i ve středověku, kde jí zajišťovali kněží institucionalizované církve se svou nezpochybnitelnou “pravdou” na vše. Dnes jimi jsou tzv. “světoví vědci” - samozřejmě ti správní, “psychologové”, “psychiatři” či “učitelé”. I oni, podobně jako jejich středověcí předchůdci - aby potvrdili své kastovní poslání -, často nosí nejrůznější “oblečky”, typicky různé “bílé pláště” apod. Pojďme se společně podívat na jejich používaný expertní “slovník” či “rétoriku”. Mezi jejich typická “vědecká”, “profesní” či “fundovaná” sdělení či prohlášení patří tato typická “obvinění” (všimněme si použití slova “obvinění” - tedy doslova vidění druhých jako “viníků”, tedy příčiny čehosi: ten či onen šíří konspirace a lži; ten či onen šíří “blbou n...

Vědecká konference nad knihou "Eseje o vědomí".

Obrázek
27.12. 2024 jsme byli s Táňou pozváni na vědeckou konferenci na knihou Eseje o vědomí, směrem k umělé inteligenci ( https://i-equilibrium.cz/akce/konference-nad-knihou-eseje-o-vedomi/ ), jejímiž autory byli přední zástupci jednotlivých vědních oborů u nás. Do tohoto vědeckého sborníku jsem přispěl i svou esejí.  Byli jsme začleněni hned do prvního bloku Filozofie vědomí. Další členové panelové diskuze se nedostavili a tak jsem měl více prostoru pro komunikaci svého příspěvku, jehož přepis zde uvádím. "Prvně mi dovolte poděkovat za možnost být součástí tohoto setkání nad otázkami, tak řekněme “hraničními” a zásadními. Velmi si toho vážím a přeji nám všem zde přítomným bohatý čas.  Mohu se možná trochu nadneseně nazývat nezávislý - tedy kromě své ženy - autor, filozof-vědec v tom smyslu, že svoji výzkumnou činnost a práci neprovádím pod záštitou žádné akademické instituce, ale výhradně “pod záštitou” tedy skrze vědomí samé - nikoliv mého vědomí ve smyslu mnou-nějakým já či egem ...

Úpadek lidských “technologií” ve světle technologického pokroku

Obrázek
Máme tendenci považovat výdobytky vnějších technologií naší aktuální vědy za tzv. “technologický” pokrok, který se vyvíjí v čase.  Pamatuji si ještě dobu jenom analogových telefonů a TV, pak všechny ty kazety, VHS, CD, PC, internet, až po dnešní “chytré telefony” integrující vše v jednom. Lze ve skutečnosti toto vše považovat opravdu za “lidské” technologie ve smyslu rozvíjející či kultivující vrozené lidské technologie - technologie do-slova a do-písmene , od bohů? Co když ve skutečnosti v pravdě lidskou technologií, jejíž poslední pokrok jsme zažili, bylo nabití či procitnutí schopnosti řeči - schopností hluboce pouze cítěné tiché smysly a významy komunikovat zvukovým proudem - podstatně muzikálního charakteru, který současně zcela přirozeně slyší i druhá bytost právě v podobě tiše sdílených cítěných smyslů a významů. Není doslova zázrakem, když jen tak opřeni o kuchyňský pult hovoříte s partnerem proti sobě a oba dva současně cítíte souznící cítění komunikovaného, jež vás oba s...

Co je to “FILANTROPIE”?

Obrázek
Co je to “FILANTROPIE”? …aneb k volnému vzájemnému obdarovávání jako základní hodnotě potenciálně nové svobodné společnosti.  Řekové nám zanechali kromě slova pro lásku k poznání (FILOSOFIE) i slova pro lásku k člověku (FILANTROPIE).  Za slova “láska” vyjadřující povahu vztahovosti můžeme dosadit slovesné tvary této vztahovosti a dostáváme milování-poznání a milování-člověka jako samotné způsoby toho, co je filozofií a filantropií ve svém původním nezkresleném smyslu a významu. Pak je na místě se ptát, co znamená tedy ona “láska” k poznání či člověku, tedy ono “milování”, ať už poznávaných věcí, jejich pravdivosti bytí, v případě filozofie nebo druhého člověka v případě filantropie? Takovou “láskou” či “milováním” rozhodně nejsou míněny nějaké osobní city či pocity nebo emoce “lásky”, které cítíme, když třeba říkáme o svém partnerovi, dětech či přátelích, že je “máme rádi”, či dokonce jakýsi “soucit” s “potřebnými”, ale základní bytostný způsob vztahování k druhým (ať u...